CFC Kladno

Klínovec očima dědka aneb Zpátky vlakem.

13.5.2021 21:53

Pocitově a výkonnostně je to zřejmé dávno, ale od letošního ledna to mám černé na bílém: jsem dědek. Z vnuka mám radost jako malý Jarda a do kolébky vkládám slíbené dupačky s číslem 68. Hokejová sezóna i zima jsou letos dlouhé, ale nakonec přeci jen odkládáme kulichy, šály a lyže a fotr Vítek rozjíždí organizaci sedmého ročníku Klínovce. Loni jsme kvůli epidemii nejeli, letos to, zdá se, vyjde. Moc se mi nechce, dědek nemá skoro nic najeto. Ale když může velkej Jarda? A co by tomu řekl malej Jarda ? Žena mi radí, ať jedu jen tam a zpátky vlakem. Říkám, že na Klínovci není nádraží. Den před sobotním odjezdem napadá v Krušných sníh a tak startujeme v neděli. Od Sletiště vyráží pěkný balíček 13 lidí. Kromě letitých opor CFC i dva mladí adepti členství Adam Kubelka a Franta Pinkava. Proklepnem se navzájem. Od začátku držíme ostré tempo. Na rovině se schovávám v balíku a v krátkých brdcích na mne čeká Igor. Zatím to jde, ale před Kadaní už začínám cítít nohy. Zastávka na benzínce se hodí. Doplňujeme vodu a pokračujeme kolem Ohře. Stále jsme rychlejší než posledně, ale hory se nezadržitelně blíží. Ještě jeden hnusný kopec za Kláštercem a už odbočujeme z hlavní. Je to tady. Jihovýchodní cesta na Klínovec začíná na stém kilometru a i s mezisjezdem měří 19 km s 841 m převýšení. Pěkné passo. Ti nejlepší ho zvládají pod hodinu, já před 4 lety pod hodinu 25. Ale to bylo jindy. Letos jsem si na rám nalepil rozpis na hodinu 35 z roku 2018. Jako kdybych nevěděl, k čemu takové papíry jsou. Ještě před prvním checkpointem nechávám Igora daleko před sebou a pak už jen přičítám ztrátu. Brzy mne to přestává bavit. Sluníčko připaluje a síly rychle mizí jako zbytky sněhu u cesty. Hlavně klid, kromě toho, že mi to vůbec nejede, na vršek schází 9 kilometrů, domů 150 a na Klínovci není nádraží, je všechno v nejlepším pořádku. V krátkém sjezdu z Meluzíny potkávám v protisměru Vítka. Vždycky se pro mne vrací, ale většinou jenom k přemostěné sjezdovce. Jsem o 3 kilometry pomalejší. Časoprostor. Sbírám odhodlání poprat se alespoň s prvními dvěma ročníky, ať neudělám nejhorší zářez. Znovu zapínám stopky, po odbočení se věším za Víťu a v poslední zatáčce k rozhledně se dokonce zvedám ze sedla. Čas 1:45 je nakonec red lantern plichta. Aspoň že tak, hlavně že jsem nahoře. Sjíždíme na Boží Dar a nalézáme jedno otevřené okénko. Po kratší diskusi v parčíku obědváme. Sluníčko, pivečko, někteří účastníci děkují za vydařený výlet. Já bych s hodnocením tak nespěchal, ještě toho bude dost. Ale sjezd do Jáchymova je pěkný, ne že ne. Top speed 81 a půl, tady se 90 kilo hodí. Pokračujeme kolem Ohře. Vypadá to, že v Lázních Kyselka konečně začala rekonstrukce. Taky bych ji potřeboval. Ve stoupání na Andělskou horu se 90 kilo nehodí. A slunce pálí jen. A stínu šmouhu šedivou táhnu za sebou. Škoda, že ani na Andělce není nádraží. Začíná nás tlačit čas a domů zbývá přes 90 kilometrů. Na benzínce v Bochově probíráme možná řešení. Vítek mi doporučuje nádraží ve Žluticích. Odstup, satane, po Karlovarce to stihnu a Igor prý pojede se mnou. Spor nakonec vyřeší vis major. Ještě před odbočkou na Žlutice mi za jízdy praskne patka přehazovačky a je vymalováno. Málem se smotám, ale po pravdě řečeno jsem rád, že už nemusím šlapat. Domlouváme se, že hoši pojedou domů a Vítek pro mne přijede do Rakovníka, kam mám za úkol se mezitím nějak dostat. Pěkná bojovka, výlet mne znovu začíná bavit. Vybaluji nářadí, odmontovávám řetěz a přehazovačku a studuji mapu. Zkratkou přes pole, lesy, Havraní vrch a Ratibořský rybník je to do Žlutic na nádraží bratru 9 kilometrů. Do kopce pěšky, s kopce koloběžkou, zpíval Jan Werich a žena by měla radost, že na její slova zase došlo. Vlak jede po osmé a po cestě s panem průvodčím probíráme cyklistiku, situaci na železnici a pozdravujeme Pepu Fuchse. V půl desáté jsem v Rakovníku, v deset u Vítka v autě a před jedenáctou doma. Byl to podařený Klínovec. Za rok na shledanou, více píle v tréninku a budeme lepší. #Věříme.
Kolbaba

POZOR - změna ! Klínovec odložen na neděli. Sraz 9.5. 6:55 u Sletiště.

7.5.2021 11:25

Neděláme to rádi, ale vzhledem k aktuální meteorologické situaci jsme se po zralé úvaze a dohodě přihlášených účastníků akce Kladno-Klínovec-Kladno rozhodli přesunout vyjížďku ze soboty na neděli. Vede nás k tomu výrazně lepší předpověď počasí, která na 9. května slibuje až 23 stupňů a fakt, že svahy Klínovce v noci na dnešek pokryl nový sníh. To ostatně můžete vidět na snímku z dnešního rána. Sraz je tedy v neděli 9. května v 6.55 u Sletiště. Těm z vás, kteří se chtěli zúčastnit a neděle se jim nehodí, se omlouváme. Pokud pojedete, dopište se prosím mezi účastníky, ať víme, na koho případně počkat. Na shledanou v neděli.
Akce v kalendáři.
Plánovaná trasa.
Webkamery na Klínovci.

Zájemci o dresy, hlaste se.

5.5.2021 21:36

V roce 2019 jsme na základě všelidového hlasování významně pozměnili vzhled dresů CFC Kladno. Odstranění log sponzorů a celkové pročištění designu se setkalo s příznivou odezvou, která se projevila i na počtu objednaných kusů v první i druhé vlně zakázek. Je tu ale nová cyklistická sezóna a množí se dotazy, zda se budou dresy doobjednávat i letos. Vzhledem k velkému pracovnímu vytížení to pan Kolbaba zatím nestíhal, ale naštěstí se nabídl Martin Šurányi, že všechny objednávky shromáždí a u výrobce zařídí. Proto si tedy, pokud máte zájem, projděte katalog KALAS 2021 a vybírejte. Zvláštní pozornost věnujte správné velikosti, kterou určíte podle této tabulky. Objednávky, zálohy, dobírky a předání pak zorganizuje Márty. Děkujeme.

Abychom nezapomněli na Klínovec

30.4.2021 12:53

Jsou to už dlouhé dva roky, kdy jsme se jako tým naposledy vydali z Kladna na nejvyšší vrch Krušných hor a zpět. Loni se tradiční klubová vyjížďka zařadila mezi oběti koronavirové šlamastyky, ale letos by bylo dobré nenechat 250 km trasu s 3500 m převýšení a výjezdem do 1244 metrů mezi stále ještě zasněžené sjezdovky ležet ladem. Pamětníci potvrdí, že všech šest dosavadních ročníků bylo nevšedním zážitkem. Jde zvláště o patnáctikilometrové stoupání jihovýchodní cestou přes Srní s 841 m převýšení, které patří k nejtěžším kopcům v českých horách a bývá svědkem urputných bojů o vrchařskou prémii. Ale ani na zpáteční cestě se nudit nebudete, zaujme především Andělská hora a krásné pasáže přes Rakovnickou pahorkatinu. Pokud jde o termín, tak podle dosavadního hlasování padla volba na sobotu 8. května. To se může ještě změnit v závislosti na předpovědi počasí. Jak to nahoře vypadá, můžete sledovat na webkamerách. Akce už je také založena v kalendáři. Pokud máte zájem, zapište se mezi účastníky. Detaily doladíme v týdnu. Potrénujte, namasírujte nohy a na shledanou na Sletišti.

Modré šípy v Andalusii

15.4.2021 21:05

Od roku 2015 jsme s klukama v různém složení jezdili nabírat jarní kilometry do oblíbených cyklistických destinací. Vloni jsme cestu museli kvůli Covidu bohužel zrušit a i letos bylo hodně namále. Nakonec jsme se s Márou rozhodli, že podruhé se o výjezd připravit nenecháme a že celé martyrium cestování v covidové době podstoupíme. Ono to není zas tak tragické. Například já osobně, jakožto někdo se s kladným vztahem k hazardním hrám, jsem si vysloveně užíval pocit napětí, který přinášelo čekání na výsledky PCR testu pár hodin před odletem. Kromě testů se bylo třeba registrovat do všelijakých systémů. Ani zde jsme nic nepokazili a přes skoro prázdné letiště se dostali do proslulého Boeingu 737 Max a vyrazili směr Malaga. Původně jsme plánovali Mallorku, ale předpověď počasí nás přiměla několik dní před odletem zvolit jižnější alternativu. Přinášelo to s sebou podstatnou výhodu v tom, že jsme mohli prozkoumat místo, které jsme doposud nenavštívili. Z Malagy jsme zamířili východně do strategicky umístěného městečka Torre del Mar. V porovnání s Tenerife nebo Gran Canarií se zde nabízela alespoň nějaká možnost rovinatých vyjížděk. Jistě ne tolik, jako na Mallorce, ale v odpočinkový den nám to přišlo vhod. Kvůli rovinám jsme zde ale nebyli a hned první den vyrazili do hor. Pohoří Sierra de Tejeda se zvedá do výšek nad 2000 metrů, přičemž na silničním kole lze dojet do 1300. Pobřeží je trochu rušnější, ale kousek do vnitrozemí začíná klidná krajina protkaná kvalitními silnicemi a sem tam nějakou malebnou živou vesnicí. Hned první den jsme natočili 122 km s parádním patnáctikilometrovým kopcem. Nahoře celkem foukalo a byla i dost zima, a proto jsme následující den strávili v nižší nadmořské výšce. I tak se tam pár slušných kousků vlezlo a zvlášť ten na Canillas stál za to. Celkem 2748 m převýšení na 148 km. Škoda, že skoro všechny sjezdy byly na mokru, člověk si to tak neužije. Jedno odpoledne jsme tradičně vyčlenili pro pěší túru. Pří výstupu na El Cielo nám počasí úplně nepřálo a vršek byl zahalen v mlze. K mé radosti tam ale byla trocha čerstvě napadaného sněhu, takže jsme si přišli jako v pořádných horách. Myslím, že i pro horskou turistiku je Tejeda zajímavá. Po odpočinková vyjížďce podél pobřeží do Nerjy následovala 5. den královská etapa kolem Tejedy, dlouhá 170 km s 2847 m převýšení. Počasí pěkné, z vršku krásné výhledy na zasněžený Mulhacén. Trasa super, škoda jen, že jsem si druhou půlku moc neužil kvůli pomalému defektu. Navíc se mi ztratil nástavec na pumpičku a Mára ji nevezl v domnění, že ji mám já. Naštěstí to zas tak rychle neucházelo, ale i tak se zatáčky skoro nedaly jet. Také následující den do hor na Zafarrayu byl složitější, než jsem čekal. Nejdřív 5 km jezdivého kopce, ale pak přišel úsek s hroznými stojkami až do Canillas. To mi vzalo dost sil a hlavní kopec jsem dost protrpěl. Pak jsem se rozjel, ale začala mi docházet voda a chvilku trvalo, než jsem nějakou našel. Jinak pohoda, až na protivítr od moře, co se zas zvednul. Poslední den už jen krátké ranní svezení před balením kola, klasicky na samotku. Zas to hrozně uteklo. Řekl bych, že tato část Andalusie si v ničem nezadá s populárnějšími cyklistickými destinacemi a lze ji každému doporučit. Kromě sportovního rozměru jsme velmi ocenili možnost zajít po tréningu do restaurace a dát si dobré jídlo a točené pivo. Člověk si hodnotu těchto drobných radostí neuvědomí, než o ně přijde. Nezbývá, než náš všem přát, ať už si co nejdříve můžeme sportovní, gurmánské i společenské radosti libovolně užívat i doma. Ze Španělska Víťa Novák