CFC Kladno

Bratronice forever.

Libušín se stěhuje natrvalo

Tak už je to jisté. Tahanice s Libušínskými a loňská dobrá zkušenost v Bratroncicích vedly k očekávanému závěru: Zapomeňte na Libušín, memoriál Kamila Huňáčka ponese nadále jméno Bratronické okruhy. Co však zůstává nezměněno, to je podstata závodu. Po zrušení Křivoklátského Pekla opět jediný 'etapák¨v UAC. V sobotu časovka a kratší druhá etapa, v neděli pak dlouhá třetí etapa. Bude toho dost.
Proč jsme vlastně nenechali loňskou trať, na to jsme se zeptali ředitelky závodu a prezidentky CFC Dagmar Semencové.
"Podoba trati je vždycky výsledkem vyjednávání s místními zastupiteli, s policií a tak dále. Zapracovali jsme i některé loňské ohlasy, například stížnosti na rozbitý sjezd do Bezděkova. Nová trať myslím zachovává smysl loňského závodu a je více variabilní, každá etapa vede někam jinam a zavede cyklisty na nová pěkná místa, jako je třeba okolí Lhoty. Doufám, že se bude závodníkům líbit."
Nejvíc změn doznala časovka.
"Ano, ta je úplně nová. Ale myslím, že lepší, jezdivější a po kvalitnějším povrchu. To by ostatně mělo platit o celém závodu."
My to můžeme jen potvrdit, když jsme novu trať fotografovali, také se nám líbila. Ostatně to můžete posoudit sami. Prohlídku nové trati naleznete v sekci pořádáme.
2. Bratronické okruhy startují v Bratronicích sobotu 4.9. 2010 v 10.00.

Korunovace pod provazy deště.

Krušnoton byl nej ... po všech stránkách. I v počasí.

Když jsme na začátku sezóny spekulovali, kdo usedne na uprázdněný trůn vládce našich silničních maratonů, nejčastěji zazněla dvě jména. Tím prvním byl orlický Rampušák, který plánoval protáhnout trať až do Polska a zařadit některá opravdu vydatná stopupání na území našich sousedů, a tím druhým pak novorozené dítě teplických cyklonadšenců jménem Krušnoton, pohrobek bájného Teplického Samsona. Když se časem ukázalo, že Rampušák, rozhodně ne k vlastní škodě, hodlá zachovat tradici, upřeli jsme pozornost do Krušných hor. Splní závod, co sliboval v propozicích a stane se nejtěžším maratonem na našem území?
Skutečnost předčila všechna očekávání. V první řadě trať, ta svou náročností nemá v našich podmínkách obdoby. Z krušnohorských, sněžnických a středohorských perel vybrala ty nejzářivější. Taková Komáří hůrka, to je snad nejkrásnější český kopec. Po celou délku pěti a půl kilometru v malebných lesních serpentinách drží desetiprocentní sklon bez jediné chvíle odpočinku, ale také bez extrému hrozícím sesednutím s kola. Takové parametry známe spíše od precizních alpských inženýrů - nepřekročit povolená procenta, ale zároveň neplýtvat asfaltem. Další kopce, stejný obraz. Dlouhá Louka, Maxičky, Nakléřov, co slovo, to pojem. Pokud tady nějaké stoupání chybělo, tak snad jedině Grossglockner.
Faktor druhý - počasí. I když matematické modely předvídaly přívalové srážky, skutečnost vmetla cyklistům do tváře liják, jaký nepamatují ani ti nejotrlejší účastníci památných Králů Šumavy a který v krátké době proměnil silniční závod v nikdy nekončící brod. Už samotná předpověď odradila přes polovinu z více než tří stovek přihlášených a během závodu vzdala další třetina. A ti, kteří závod přeci jen dokončili, na něj určitě do smrti nezapomenou.
A třetí sudička - pořadatelé. Precizní zabezpečení křižovatek, bohatě vybavené občerstvovací stanice s promrzlou obsluhou, která si zejména na dvou hřebenových bufetech musela užít tak, jak se ani cyklistům, kteří se aspoň zahřáli šlapáním, nezdá, dále sběrné a mechanické vozy. Přesto jsme po skončení závodu mohli z tváří pořadatelů v zelených tričkách s logem Krušnotona číst rozpaky. Skutečně jsme organizovali TOHLE ?
Ano a stálo to za to. A pokud snad ještě teď váháte, zda do toho jít i v dalších letech, slyšte naši přímluvu. Krušným horám takový podnik sluší.