🏆
☰
FORHONT
| 1 | Vít Novák | 465 |
| 2 | Milan Štanc | 337 |
| 3 | Marek Andrejs | 69 |
| 4 | Luboš Černý | 20 |
NEJBLIŽŠÍ AKCE
UAC - Kolem Posázaví
28.7.2024 10:40
OndřejovUAC Lawi Tour Classic
1.9.2024 10:30
Vinařice u DobroviceBěh Kladenský maratón
21.9.2024 10:00
Kladno Sletiště
28. května 2010
ZPRAVODAJ ÚV CFC Kladno
Číslo 36
Když jsme se v redakci rozhodovali, zda a co máme napsat o zlatě našich hokejistů, byli jsme dlouho na vážkách. Má se cyklistický zpravodaj postavit po bok periodik, která jsou náhle
hokeje plná, i když jinak sport a cyklistiku zvláště řeší pod čarou sloupečkem "všimli jsme si..." ?
Ale copak jsme uplynulý týden neproseděli u TV přenosů s tepovou frekvencí v pásmu maximálních intenzit ? Dá se tohle odbýt mávnutím rukou ? Nakonec padla volba napsat, ale s citem. Ale v našem redakčním kolektivu plném pragmatismu, skepse a ironie, občas vydávaných za humor, aby člověk hledal kapku citu s lucernou . Máme snad angažovat externistu z Pošty pro tebe ?
Naštěstí se nakonec našel člověk, který byl schopen zhostit se takového úkolu se ctí. A byl to shodou okolností člověk, považovaný v naší redakci za outsidera, kterému byly většinou svěřovány pomocné administrativní práce. A tento člověk strávil hodiny a hodiny v archivech a hledal něco, k čemu by šlo
nečekaný úspěch našich hochů přirovnat.
A tam jsem v roce 1980 nalezl málem už zapomenutou položku s názvem "miracle on ice".
Pamětníci, vzpomínáte ?
Zimní olampiáda 1980 v Lake Placid. Podceňovaný domácí výběr studentů bez profesionálů z NHL si na turnaji zatím vede nečekaně dobře. Ale nyní stojí proti možná nejsilnější sborné SSSR všech dob s
Michajlovem, Charlamovem či Makarovem,
která drtila soupeře na potkání chladně a nelítostně jako Terminátor a na olympiádě neprohrála
od roku 1968.
"Rudá mašina" v zápase třikrát vede, ale americký tým se vždy znovu zvedá a vyrovnává, aby v úžasném závěru dokázal strhnout vítězství na svou stranu a získat tak naprosto senzační olympijské zlato.
A teď už si jen připočtěte 30 let, vyměňte hvězdy a pruhy za lvíčka a Makarova s
Krutovem třeba za za Ovečkina s Datsjukem.
A až budete stát na startu příštího závodu a proti věhlasnějším soupeřům si přijdete slabí a bez šance, tak vzpomeňte
Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru,
a malým ten, kdo zná jen malý cíl.
Hoši, děkujem.
Vlastislav Buditel (a Svatopluk Čech), cfc, Kolín
(nad Rýnem)
Když se v roce 1983 dva unošťští cyklisté u piva sázeli, kdo z nich dokáže rychleji dojet z Karlových Varů domů, tak jistě netušili, jakou lavinu vzápětí strhnou. Zatímco prvního ročníku závodu se zúčastnilo 25 lidí, už v roce 1988 přesáhl počet startujících tisícovku a populární "Vary" se staly masovou akcí srovnatelnou snad jen se spartakiádou.
"Ještě v roce 1992, kdy jsem to jel poprvé, bylo na startu kolem 400 lidí."
říká náš redakční pamětník p. Kolbaba "Startoval jsem prakticky bez tréninku a na vypůjčeném kole, protože jsem "galuskáče" neměl. Ale takových nás tam bylo spousta. Zkrátka masovka" Postupem času se však začalo ukazovat, že nová doba spartakiádám nepřeje. Narůstající problémy s organizací a hlavně bezpečností vedly k tomu, že sláva "Big Race" začala skomírat a na přelomu tisíciletí málem zhasla. "Koncem 90. let jezdilo pár desítek lidí, kteří se svolávali všelijak, většinou ústně po hospodách." pokračuje p.Kolbaba "Na druhé straně tu byla šance na dobré umístění. Takže třeba v roce 1996 jsem dojel sedmý. Nejeli jsme nijak pomalu, kolem 35 km/h. Je fakt, že solidně foukalo do zad"
A pověst "pouťáku" zůstala závodu i v dalších letech.
"V roce 2004 mě táta přitáhl na start, abych si taky něco vyhrál" vzpomíná náš leader Víťa "Což nakonec nebylo tak těžké, protože trochu rychlejší jsme tam byli dva. Odjeli jsme spolu už ve Varech a před Unhoští jsem si to rozhodl pro sebe."
To však nic nemění na tom, že Víťovo jméno zůstane mezi vítězi poháru vyryté navěky. Ale postupem času začal věhlas závodu opět vzrůstat. A přijet si to vyhrát bylo čím dál tím těžší. " V roce dva sedum jsem si chtrěl spravit chuť po prohraném spurtu na Medice." pokračuje Vítek "Jenže na startu jsem se nestačil divit. Krob, Vitáček, Hovorka, Petr Novák.... Všichni si přijeli vyhrát a teď po sobě koukali jako puci a smiřovali se s tím, že je čeká pořádná dřina. Je fakt, že se jelo docela tempo a ještě nás zezadu popohánělo rádio Relax. Takže vítěz měl průměr přes 44 km/h Já jsem byl tuším šestej. A napište, že loni to celý vyhrál ten tandem se slepým, ale o tom jsem už někde říkal, ne ?" Ano, v minulém čísle, Vítku. Ale to nevadí. Do letošního ročníku ti i tak přejeme hodně zdaru. A vy, ať už si to chcete přijet vyhrát nebo jen tak zkusit vezte, že závod Karlovy Vary-Unhošť se pojede v neděli 6.června a start je v 10 hodin u golfového hřiště.
Jak jste si asi všimli, poslední dobou se z tisku vytratily obrázky našeho dvorního fotografa Janouše.
Těm pozornějším neuniklo, že ve stejné době kamsi zmizel i sám Petr. Nám se ale podařilo vypátrat, kam.
Do Jugošky... Stejně jako loni totiž pracoval v týmu naší ultramaratonské reprezentantky Hanky Ebertové během závodu DOS/RAS Extreme, což, pokud vás to zajímá, znamená Dirka okolo Sloveniji / Race across Slovenia. A stejně jako loni obsloužil více funkcí jako fotograf, řidič, navigátor.
"A sušárna" směje se Petr "Chvílemi to v autě vypadalo jako na Starém Bělidle" Skutečně, jako by nebylo dosti nekonečných kilometrů a vyčerpávajících kopců, tentokrát Janoušův svatý jmenovec obštastnil závodníky chladem a vytrvalým deštěm. "Moc nechybělo a na Vršiči jsme uvízli. Krátce po průjezdu pelotonu tu napadl sníh a zrušil cestu. Zajímalo by mne, jestli by pořadatelé narychlo měnili trať, nebo sháněli pluhy."
To vše mělo za následek i nezvykle vysokou úmrtnost. Z rekordních 65 udeleženců na startu jich 60% nespatřilo cíl. Nás může těšit, že Ebertová nejen že mezi nimi nebyla, ale navíc dokázala vyhrát kategorii žen. A to vše bez větší krize a navzdory podmínkám v lepším čase než loni. O to více nás překvapilo, když jsme se dozvěděli, že Hanka hodlá letos s cyklistikou skončit.
"Byl to můj nejlepší závod, všechno dokonale klaplo. Tohle může sotva něco překonat a těžko bych hledala motivaci k dalšímu tréninku. Takže dojezdím sezónu a končím."
Ale ještě před odchodem do důchodu chystá Hanka v srpnu rozlučku, a to pořádně divokou. Závod okolo Rakouska (RAA) měří totiž celých 2160 km a po cestě vymetá rakouské hory, co jich tam je, o čemž svědčí téměř 30 kilometrů převýšení. Až to objede, může si Hanka téměř odškrtnout svůj dávný americký sen. Už jen to M tam chybí.
A pokud vás napadá, jak může vlastně člověk něco takového vydržet, tak vězte, že na tomto místě se to nedozvíte.
Hanka není člověk ...
Za tohle foto by nás pan fotograf asi nepochválil. Ale co naplat, bedna se zvěčnit musí a když se fotí
v tělocvičně a mobilem... Ale pěkně popořadě. Když Víťovi začátkem května o vlásek unikla medaile z mistráku na Slapech, čekali jsme, kdy si náš šampion spraví chuť a znovu se postaví na stupně vítězů. Ale že to bude v časovce, to čekal málokdo. "Tak velké překvapení to zase není." říká trenár našich cyklistů S.Zobal
"Víťa je tu doma a na časovce poslední dobou zapracoval. To je vidět i na hlavě, pořídil si kapku."
A že je Víťa kapku lepší než dřív, o tom kromě třetího místa v Áčku svědčí i průměr přes 40 km/h.
Ti nejrychlejší se však na Dobré sešli ve starších kategoriích. První tři místa absolutního pořadí obsadili "Béčkaři"
v pořadí Novák-Šupol-Chyba, na 5.až 7. místě se seřadila trojice "Céček" Vaňkát-Práger-Sekera a do první desítky se vešel i vítěz kategorie D Krummer. Nejrychlejší z mladíků Želina dojel celkově 14. Kategorii E vyhrál třebíčský Joch, ženám vládla Andrea Babuňková a za juniory jel osamocený novostrašecký Thuma. Z našich zajeli solidně Vláďa Prokop a Pepa Slavík, ve své kategorii 10. a 13. Jirka Semenec se potýkal s technickými problémy a dojel těsně před redaktorem Kolbabou, který si v cíli spokojeně pouštěl ředitelské vlašťovky, protože se oproti loňsku zlepšil o více než 2 minuty.
O týden později se v Bělé pod Bezdězem na podobné trati srovnali podobní jezdci v podobném pořadí. Absolutní vítězství obhájil viessmannský Petr Novák, následován chomutovskými "Béčkaři" Šupolem a Čapkem a Čéčkaři Vaňkátem, Prágrem a Sekerou ve stejném pořadí jako na Dobré. Celkově devátý Markus Kubín vyhrál kategorii D, vítěz Áčka Želina se tentokrát vešel do desítky. Éčko patřilo opět Jochovi z CK A je to Třebíč, ženy vyhrála Lucka Kočí z SOS (snad je to tentokrát správně). O junioru Thumovi už jsme mluvili, zase vyhrál. Našim se dařilo méně, zato jsme jich viděli hodně. Víťa Novák skončil v Áčku pátý, "D"ědci Prokop, Slavíček a Semenec se seřadili na 13., 14. a 18. místě. Bajker Martin Šurányi provětral svůj traktor na rovině a dojel vteřinu před rozmrzelým Kolbabou.
"Trať vedla lesem, určitě si to někde zkrátil."
Ale pane redaktore, to by se baronu Coubertinovi asi nelíbilo. Kamil Oprsklý, cfc, Dobrá a Bělá
Zázrak na ledě po 30 letech
Není to o kolech, ale sportem k srdci, srdcem k vlasti.
Když jsme se v redakci rozhodovali, zda a co máme napsat o zlatě našich hokejistů, byli jsme dlouho na vážkách. Má se cyklistický zpravodaj postavit po bok periodik, která jsou náhle
hokeje plná, i když jinak sport a cyklistiku zvláště řeší pod čarou sloupečkem "všimli jsme si..." ? Ale copak jsme uplynulý týden neproseděli u TV přenosů s tepovou frekvencí v pásmu maximálních intenzit ? Dá se tohle odbýt mávnutím rukou ? Nakonec padla volba napsat, ale s citem. Ale v našem redakčním kolektivu plném pragmatismu, skepse a ironie, občas vydávaných za humor, aby člověk hledal kapku citu s lucernou . Máme snad angažovat externistu z Pošty pro tebe ?
Naštěstí se nakonec našel člověk, který byl schopen zhostit se takového úkolu se ctí. A byl to shodou okolností člověk, považovaný v naší redakci za outsidera, kterému byly většinou svěřovány pomocné administrativní práce. A tento člověk strávil hodiny a hodiny v archivech a hledal něco, k čemu by šlo
nečekaný úspěch našich hochů přirovnat.A tam jsem v roce 1980 nalezl málem už zapomenutou položku s názvem "miracle on ice".
Pamětníci, vzpomínáte ?
Zimní olampiáda 1980 v Lake Placid. Podceňovaný domácí výběr studentů bez profesionálů z NHL si na turnaji zatím vede nečekaně dobře. Ale nyní stojí proti možná nejsilnější sborné SSSR všech dob s
Michajlovem, Charlamovem či Makarovem,
která drtila soupeře na potkání chladně a nelítostně jako Terminátor a na olympiádě neprohrála
od roku 1968."Rudá mašina" v zápase třikrát vede, ale americký tým se vždy znovu zvedá a vyrovnává, aby v úžasném závěru dokázal strhnout vítězství na svou stranu a získat tak naprosto senzační olympijské zlato.
A teď už si jen připočtěte 30 let, vyměňte hvězdy a pruhy za lvíčka a Makarova s
Krutovem třeba za za Ovečkina s Datsjukem.A až budete stát na startu příštího závodu a proti věhlasnějším soupeřům si přijdete slabí a bez šance, tak vzpomeňte
Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru,
a malým ten, kdo zná jen malý cíl.
Hoši, děkujem.
Vlastislav Buditel (a Svatopluk Čech), cfc, Kolín
(nad Rýnem)
Big Race není legrace ...
Od masovky k pouťáku a zpět
Když se v roce 1983 dva unošťští cyklisté u piva sázeli, kdo z nich dokáže rychleji dojet z Karlových Varů domů, tak jistě netušili, jakou lavinu vzápětí strhnou. Zatímco prvního ročníku závodu se zúčastnilo 25 lidí, už v roce 1988 přesáhl počet startujících tisícovku a populární "Vary" se staly masovou akcí srovnatelnou snad jen se spartakiádou.
"Ještě v roce 1992, kdy jsem to jel poprvé, bylo na startu kolem 400 lidí."říká náš redakční pamětník p. Kolbaba "Startoval jsem prakticky bez tréninku a na vypůjčeném kole, protože jsem "galuskáče" neměl. Ale takových nás tam bylo spousta. Zkrátka masovka" Postupem času se však začalo ukazovat, že nová doba spartakiádám nepřeje. Narůstající problémy s organizací a hlavně bezpečností vedly k tomu, že sláva "Big Race" začala skomírat a na přelomu tisíciletí málem zhasla. "Koncem 90. let jezdilo pár desítek lidí, kteří se svolávali všelijak, většinou ústně po hospodách." pokračuje p.Kolbaba "Na druhé straně tu byla šance na dobré umístění. Takže třeba v roce 1996 jsem dojel sedmý. Nejeli jsme nijak pomalu, kolem 35 km/h. Je fakt, že solidně foukalo do zad"
A pověst "pouťáku" zůstala závodu i v dalších letech.
"V roce 2004 mě táta přitáhl na start, abych si taky něco vyhrál" vzpomíná náš leader Víťa "Což nakonec nebylo tak těžké, protože trochu rychlejší jsme tam byli dva. Odjeli jsme spolu už ve Varech a před Unhoští jsem si to rozhodl pro sebe."
To však nic nemění na tom, že Víťovo jméno zůstane mezi vítězi poháru vyryté navěky. Ale postupem času začal věhlas závodu opět vzrůstat. A přijet si to vyhrát bylo čím dál tím těžší. " V roce dva sedum jsem si chtrěl spravit chuť po prohraném spurtu na Medice." pokračuje Vítek "Jenže na startu jsem se nestačil divit. Krob, Vitáček, Hovorka, Petr Novák.... Všichni si přijeli vyhrát a teď po sobě koukali jako puci a smiřovali se s tím, že je čeká pořádná dřina. Je fakt, že se jelo docela tempo a ještě nás zezadu popohánělo rádio Relax. Takže vítěz měl průměr přes 44 km/h Já jsem byl tuším šestej. A napište, že loni to celý vyhrál ten tandem se slepým, ale o tom jsem už někde říkal, ne ?" Ano, v minulém čísle, Vítku. Ale to nevadí. Do letošního ročníku ti i tak přejeme hodně zdaru. A vy, ať už si to chcete přijet vyhrát nebo jen tak zkusit vezte, že závod Karlovy Vary-Unhošť se pojede v neděli 6.června a start je v 10 hodin u golfového hřiště.
Dosrasextrém ...
Ani déšť, ani sníh, ani mráz na Ebertovou neplatí ...
Jak jste si asi všimli, poslední dobou se z tisku vytratily obrázky našeho dvorního fotografa Janouše.
Těm pozornějším neuniklo, že ve stejné době kamsi zmizel i sám Petr. Nám se ale podařilo vypátrat, kam. Do Jugošky... Stejně jako loni totiž pracoval v týmu naší ultramaratonské reprezentantky Hanky Ebertové během závodu DOS/RAS Extreme, což, pokud vás to zajímá, znamená Dirka okolo Sloveniji / Race across Slovenia. A stejně jako loni obsloužil více funkcí jako fotograf, řidič, navigátor.
"A sušárna" směje se Petr "Chvílemi to v autě vypadalo jako na Starém Bělidle" Skutečně, jako by nebylo dosti nekonečných kilometrů a vyčerpávajících kopců, tentokrát Janoušův svatý jmenovec obštastnil závodníky chladem a vytrvalým deštěm. "Moc nechybělo a na Vršiči jsme uvízli. Krátce po průjezdu pelotonu tu napadl sníh a zrušil cestu. Zajímalo by mne, jestli by pořadatelé narychlo měnili trať, nebo sháněli pluhy."
To vše mělo za následek i nezvykle vysokou úmrtnost. Z rekordních 65 udeleženců na startu jich 60% nespatřilo cíl. Nás může těšit, že Ebertová nejen že mezi nimi nebyla, ale navíc dokázala vyhrát kategorii žen. A to vše bez větší krize a navzdory podmínkám v lepším čase než loni. O to více nás překvapilo, když jsme se dozvěděli, že Hanka hodlá letos s cyklistikou skončit.
"Byl to můj nejlepší závod, všechno dokonale klaplo. Tohle může sotva něco překonat a těžko bych hledala motivaci k dalšímu tréninku. Takže dojezdím sezónu a končím."
Ale ještě před odchodem do důchodu chystá Hanka v srpnu rozlučku, a to pořádně divokou. Závod okolo Rakouska (RAA) měří totiž celých 2160 km a po cestě vymetá rakouské hory, co jich tam je, o čemž svědčí téměř 30 kilometrů převýšení. Až to objede, může si Hanka téměř odškrtnout svůj dávný americký sen. Už jen to M tam chybí.
A pokud vás napadá, jak může vlastně člověk něco takového vydržet, tak vězte, že na tomto místě se to nedozvíte.
Hanka není člověk ...
Fotka špatná, Dobrá dobrá
Medaili z časovky jsme opravdu nečekali
Za tohle foto by nás pan fotograf asi nepochválil. Ale co naplat, bedna se zvěčnit musí a když se fotí
v tělocvičně a mobilem... Ale pěkně popořadě. Když Víťovi začátkem května o vlásek unikla medaile z mistráku na Slapech, čekali jsme, kdy si náš šampion spraví chuť a znovu se postaví na stupně vítězů. Ale že to bude v časovce, to čekal málokdo. "Tak velké překvapení to zase není." říká trenár našich cyklistů S.Zobal
"Víťa je tu doma a na časovce poslední dobou zapracoval. To je vidět i na hlavě, pořídil si kapku."
A že je Víťa kapku lepší než dřív, o tom kromě třetího místa v Áčku svědčí i průměr přes 40 km/h.
Ti nejrychlejší se však na Dobré sešli ve starších kategoriích. První tři místa absolutního pořadí obsadili "Béčkaři"
v pořadí Novák-Šupol-Chyba, na 5.až 7. místě se seřadila trojice "Céček" Vaňkát-Práger-Sekera a do první desítky se vešel i vítěz kategorie D Krummer. Nejrychlejší z mladíků Želina dojel celkově 14. Kategorii E vyhrál třebíčský Joch, ženám vládla Andrea Babuňková a za juniory jel osamocený novostrašecký Thuma. Z našich zajeli solidně Vláďa Prokop a Pepa Slavík, ve své kategorii 10. a 13. Jirka Semenec se potýkal s technickými problémy a dojel těsně před redaktorem Kolbabou, který si v cíli spokojeně pouštěl ředitelské vlašťovky, protože se oproti loňsku zlepšil o více než 2 minuty. O týden později se v Bělé pod Bezdězem na podobné trati srovnali podobní jezdci v podobném pořadí. Absolutní vítězství obhájil viessmannský Petr Novák, následován chomutovskými "Béčkaři" Šupolem a Čapkem a Čéčkaři Vaňkátem, Prágrem a Sekerou ve stejném pořadí jako na Dobré. Celkově devátý Markus Kubín vyhrál kategorii D, vítěz Áčka Želina se tentokrát vešel do desítky. Éčko patřilo opět Jochovi z CK A je to Třebíč, ženy vyhrála Lucka Kočí z SOS (snad je to tentokrát správně). O junioru Thumovi už jsme mluvili, zase vyhrál. Našim se dařilo méně, zato jsme jich viděli hodně. Víťa Novák skončil v Áčku pátý, "D"ědci Prokop, Slavíček a Semenec se seřadili na 13., 14. a 18. místě. Bajker Martin Šurányi provětral svůj traktor na rovině a dojel vteřinu před rozmrzelým Kolbabou.
"Trať vedla lesem, určitě si to někde zkrátil."
Ale pane redaktore, to by se baronu Coubertinovi asi nelíbilo. Kamil Oprsklý, cfc, Dobrá a Bělá
DISKUSE
Nástěnka
8.7.2024 19:22 Kolbaba
Zapsal jsem body za Lesnou i Roudnici. Časovka družstev bodována podle klíče UAC za dosažený čas. Prosím, zkontrolujte si to a ...
Nástěnka
1.7.2024 20:57 Kolbaba
Body pro Víťu za statečný singlespeed na Beskydu. Prosím, hlaste mi, když něco pojedete, na dovolené nevisím furt na interneru. Dík. ...
Nástěnka
17.6.2024 12:40 Kolbaba
Body pro Víťu a Máryse za Krakonoše.
Krásná práce, himlhergotdonnerwetterkrucalselement. ...
Nástěnka
1.5.2024 22:11 Vítek
Ahoj. Pár lidí se mě ptalo na Klínovec, tak posílám hlasovačku:
https://rallly.co/invite/SwRR1UHhMzDW ...