CFC Kladno

Zlaté brambory !!

Luboš Černý doma zazářil a nahradil Vítka.

Hned dvakrát domácí byl závod Kolem Posázaví pro naši loňskou posilu a letošní oporu Luboše Černého. Jednak závod pořádal jeho mateřský oddíl, jednak trať vedla po jemu dobře známých terénech, protože, pokud to nevíte, Luboš je rodilý Čáslavák. Město Žižkovo sice leží v naprosté rovině, ale do posázavských kopců je to, když ne co by kamenem dohodil, tak určitě co by cylista Lubošových kvalit na kole dojel.
"Z Čáslavi je to třeba do Šternberka vzdušnou čarou 35 kilometrů, takže nebyl problém tady často trénovat." A z dvojnásob domácí půdy se urodil mimořádný výsledek. Luboš v náročném kopcovitém terénu bojoval jako lev, do cíle přijel v početné druhé skupině, tu s přehledem vyhrál a dojel si pro výborné šesté místo, v kategorii C dokonce čtvrté, těsně pod stupni vítězů.
"Když jsi mi to zavolal, myslel jsem, že si děláš srandu, protože jsme žádné tempo nejeli a na čelo jsme měli pořádný zásek. Říkal jsem si, že tam před námi bude spousta lidí ..."
No a vidíš to. Čtvrtý v kategorii, to je na jedné straně skvělé, ale přece jen, bramborová medaile ... Nemrzí tě to jedno místo na bednu ?
"Blázníš? V první desítce jsem ještě v životě nebyl. A bednu obsadili Vitas, Hájek a Kapr, ti tam nikoho nepustí. Kdyby to takhle chtělo být pořád, vůbec bych se nezlobil."
To my taky ne. Každopádně Luboš dokázal, že je jezdcem, který dokáže zaskočit, když náš leader Víťa zrovna vyjde naprázdno a udělat přinejmenším stejně dobrý výsledek.

---

Pohádka o webovém dědečkovi

Bylo, nebylo...
Objevil se jednoho slunečného srpnového dopoledne v jedné posázavské osadě při prezentaci cyklistického závodu. Pohádkový dědeček. Bělovlasý, šlachovitý, usměvavý. Startovní číslo 435, rok narození ... 1931. To máte...ano sedmdesát osm. To znamená, že pán, říkejme mu třeba děda Čtyřistatřicetpětka, šel do školy, když nás obsadil Hitler, šel do tanečních, když nás obsadil Gottwald a šel do věku Lance Armstronga, když nás obsadil Brežněv. Cože ? Aha, to je trochu smutná pohádka. Tak jinak. Děda Čtyřistatřicetpětka byl v letech školních, když letěl jazz, v letech jinošských, když letěl rokenrol a v letech Kristových, když letěl Gagarin. Tak je to lepší.
Ale pozor, nemyslete si že takový pamětník musí chodit o holi a krmit v parku holuby. To prosím ne. Děda Čtyřistatřicetpětka běhá, cvičí, jezdí na kole a o závodě se dozvěděl - hádejte jak. Z internetu ! Ano, měli jsme tu čest vidět možná nejstaršího čtenáře našich webových stránek.
Poslechněte si, jak to všechno bylo:
"On mi ve středu večer telefonoval, že na internetu objevil závod v Posázaví na trati, kde za mlada závodil" prozradil dědečkův mladší spolujezdec, dejme tomu pan Kamarád "Tak že bychom se tam mohli zajet podívat a zavzpomínat. Pak mi zavolal v pátek a řekl, že si - jen tak - vezmeme s sebou kola a kousek trati si projedeme. No a když v sobotu uviděl těch lidí, co tu bylo, tak nás rovnou přihlásil k závodu. Měl jsem o něj trochu strach, ale on jen žertoval, abychom mu dali baterku, že asi přijede později."
Tolik pan Kamarád. A jak to bylo dál ? Nebojte se, všechno dobře dopadne. Děda Čtyřisttřicetpětka se zapsal, zaplatil startovné, usedl na kolo a jel, a jel a jel... přes sedmero hor a sedmero železničních přejezdů a jednu řeku a jel úplně sám, ale ani na chvilinku nesesedl, a to ani v těch nejhorších kopcích na kostkách, kde všichni mladí supěli a nadávali jako dlaždiči, a nakonec šťastně dojel až do cíle v panství ondřejovských hvězdářů netoliko ještě za světla, ale v čase, za který by se spousta mladších nemusela stydět a houbaři Kolbabovi se o něm ani nezdá.
A protože si takový mimořádný výkon zaslouží mimořádné ocenění, dali pořadatelé závodu hlavy dohromady a vypsali dodatečně mimořádnou kategorii F, čili závodnící nad sedmdesát let, kterou jezdec č. 435 vyhrál.
Ale jak už to u pohádkových dědečků bývá, když se po něm při vyhlášení vítězů sháněli, nebylo po dědovi Čtyřistatřicetpětkovi ani vidu, ani slechu.
Prostě zmizel...
Takže dědečku, vím že nás čtete, ozvěte se prosím, máte u nás zlatou medaili.
Tři přání už jste nám splnil. -Kolbaba-