11.července 2008
ZPRAVODAJ ÚV CFC Kladno
Ćíslo 8
Nechte jezdit Mišíka !
Variace na normalizační téma.
Takhle ne, soudruzi ...
Za tohle Michal sedí
Ten nadpis jsme si vypůjčili z pražských zdí 80. let minulého století, ale výzva je aktuální. Paralympionik a náš kolega z UAC Michal Stark totiž nejspíš nepojede do Pekingu. Je zraněn? Nemá výkonnost? Dopoval? Nebo protestuje proti okupaci Tibetu?
Samá voda!
Michal nemá papír!
K tomu, abyste mohli startovat na paralympiádě, totiž nestačí mít jednu nohu a výkonnost dostihového koně, musíte být členem Svazu, a to toho Pravého. A Michal, který letos vyhrál tři závody Evropského poháru a celkem osmkrát stál "na bedně", je členem Svazu Nepravého, který s tím Pravým nemluví. Podrobnosti nejsou důležité, důležité je, že kvůli "bafuňářům" nemohl vloni startovat na mistrovství světa a kvalifikovat se tak na pekingskou paralympiádu. Na vlastní pěst se proto vydal na prosincové Parapanamerické hry v Kolumbii, kde získal dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili.
A protože se naše cyklistika pod vedením Moudrého Svazu v medailích s jiných úspěších doslova topí, je třeba zodpovědně volit, které ano a které ne. Michal Stark byl oceněn ztrátou licence za neoprávněné použití reprezentačního dresu.
"Není v reprezentaci, nestartoval na mistrovství světa či mistrovství Evropy, nemá právo nosit reprezentační dres" , to je logika hodná Železáren Klementa Gottwalda. My v redakci se však nemůžeme ubránit dojmu, že tu chce někdo Michala oškubat dohola jako malého chlapečka a celé naší cyklistice ustlat v
-Kolbaba-Slunečním hrobě.
Brdy a Vesnička středisková
V poločase v čele Chyba,Vaňkát a Královice
Na přelomu června a července se dvěma závody přehoupl do druhé poloviny i seriál UAC. Poslední červnovou neděli čekal na závodníky vyhlášený
Brdský švih Náročný horský terén ani horké počasí závodníky nijak neodradily a hned od začátku se jelo zostra.
Královický Novák si jede pro vrchařskou prémii na Řevničáku
"V polovině kopce odjelo Kuře se zjevným cílem získat horskou prémii." řekl v rozhovoru Vítek Novák
"Za chvilku po něm vystartoval Petr Novák z Královic, ze začátku vypadal, že se nedocvakne, ale zvládl to. Klidně jsme je mohli nechat, těžko by dotáhli únik od sedmého kilometru. Jenomže v té nejprudší části Michal Koš bůhvíproč rozjel tempo jako kráva, snad šestadvacet, a peloton se rozložil na prvočinitele. Ve sjezdu jsem se ještě docvaknul, ale už jsem byl načatej a v dalším průběhu jsem zůstal ve druhé skupině."
Vedoucí devítíčlenná skupina vydržela až do cíle a v dojezdu do kopce zvítězil Chyba před Zahrádkou a Kudrnou. Ve druhém balíku dojelo pohromadě 6 nejrychlejších, vyhrál Vitáček, následovaný Kakačem a Hájkem. Z našich byl nejlepší Vítek na solidním 16. místě, Radek Lužný při premiéře v kladenském dresu obsadil 41. místo, ve druhém balíku dojel jirka Semenec s Láďou Prokopem ruku v ruce 42. a 43.
FOTOSOUTĚŽ JINAK !
Přemýšleli jsme, jak bychom mohli podpořit Michala Starka v boji s větrnými mlýny a nakonec nás nenapadlo nic lepšího, než pro tentokrát trochu pozměnit naši fotosoutěž. Pokud jste četli o odstavec výše, nebude pro vás nijak obtížné poznat,
kde to je
A o to ani nejde. Bodem bude tentokrát oceněn nejen první, ale každý úspěšný řešitel a všechny body nakonec pošleme na "Konto Míša".
Naše nástěnka je k dispozici nejen pro správné odpovědi, tentokrát spíše manifestační, ale i pro případné vzkazy Michalovi či zodpovědným funkcionářům (ostřejší výrazy prosím až po 22.hodině)
NĚKTERÉ SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Jestli se rozhodnete nevěřit naší propagandě a udělat si názor sami, zde máte odkaz na některé články, které nám přišly zajímavé.
Trasa tradiční
"HIT" časovky v okolí Neveklova projíždí filmovou střediskovou vesničkou Křečovice a vede silně zvlněnou až bradavičnatou krajinou. A kde chyběl kopec, zaskočil vítr. V silné konkurenci 86 jezdců si vítězství odnesl
Viesmann Tomáš Vitáček před královickou dvojicí Novák-Charvát.
Z našich zajel slušně spolehlivý Láďa Prokop, Vítek v silné konkurenci bez nástavce výš nemohl, o zadní pozice se "porvali" Kolbaba
("vy jste se zase kochal, doktore, žejo") a fotograf Janouš, který zápasí s průduškami.
"Takhle strašně jsem se při sportovní činnosti ještě necítil. Příště si beru kardiostimulátor, lokátor, SOS hlásič, adrenalinovou injekci, čpavek, valium a bibli."
Na Komářím vrchu jsem usedla a plakala ...
To byl zase jednou vypráskanej maraton. Teda že to nebude bůhvíjakej úspěch, to jsem věděl, však mám taky oproti loňsku deset kilo navíc, ale stejně jsem si myslel, že to nějak s Igorem objedu a hlavně bez trápení a když to bude kolem osmi, tak sláva, jenže hned první kopce mě vyvedly z omylu, takhle ne, tlusťochu, mazej dozadu, ale aspoň z kopce to jde a na rovině se snažím tahat, jenže kolik těch rovin v horách najdete, že, a tak tiše trpím a modlím se, ať se to změní a když si něco opravdu přejete, tak se to nakonec splní, takže mě nakonec pámbu vyslyšel a změnilo se to k horšímu, nejede to už ani na rovině a po cestě na Šerlich poprvé nakrátko zastavuju, ať se mouchy nemusej tak honit a nahoře už Igor čeká u bufetu, jenže já zdržuju, jak to jde a nejradši bych si tam ustlal, ale co naplat, musí se jet a v tom sjezdu přichází poslední světlá chvilka, protože osumdesát sedum jsem ještě nejel, ale dvacet na rovině po větru taky ne, a to už se neudržím ani v háku a povídám jeď, Igore, to nemá cenu a do toho svýho milovanýho Komářího vršku jedu jak s hnojem s v půlce znova slejzám a znova nasedám, blbě našlápnu a svalím se do škarpy, takže jsem celej od hlíny , vysrat se na to, na vršku shazuju přilbu a rukavice, ležím a zírám do nebe a přemejšlím, kudy nejkratší cestou domů, jenže všude je to kurva do kopce a nejmíń padesát kilometrů a já už nepojedu ani metr, kolem projížěj turisti a těch pár opozdilců, co byli za mnou a žádnej sběrnej autobus, takže tu asi umřu a pak si vzpomenu na toho Exypéryho pilota, jak spadnul v pustině a pořád šel, aby našli aspoň mrtvolu, jinak žena nedostane pojistku či co a já nasedám a odjíždím chcípnout jinde, pod kopcem dojíždím oranžovej dres, von snad na mě Igor čekal, to mě mrzí, ale je to Laco, kterej zabloudil a já povídám Pome, Trnava a on že to ne Pome, Nitra a Trnava do teho, no dobře, tak to dojedem spolu a za Červenou Vodou Laco povídá Kolbaba, ty si kokot, keby si tu nebol, tak teraz idem rovno do Štítov, no ale to je snad škoda, ten Zborov už dáme a pak už jen jeden brdek, kde mi pro změnu nejde hodit malej převodník a jak jedu ze sedla, tak chudáka Laca utrhnu a dojíždím s náskokem asi čtyřicetpět vteřin a připadám si trochu jako blb a asi za hodinu se zvedám z asfaltu a u piva mi Víťa povídá, že dojížděl čtyřicet kilomentů singlspíd se zaseklou přehazkou či co a ztratil deset minut a asi stopadesát míst, vždyť říkám, vypráskanej maraton, ještě že bude pěkná reportáž, jenže tohle je tak sotva fejeton, tak to vidíte, a to je z Rampušáka asi tak všechno.
-Kolbaba-