CFC Kladno

Zpátky na trať

Viru zmar, kalendář UAC se zvolna plní.

V jednu chvíli to už vypadalo, že budeme muset oželet celou zavirovanou cyklistickou sezónu. Ale karta se snad zvolna obrací a zá se, že přeci jen vyjedeme. Vedení UAC už zahájilo jednání s pořadateli původně plánovaných závodů. Některé z nich byly zrušeny bez náhrady, hlavně proto, že už teď mají po termínu, ale podle posledních informaci se bohužel ruší i na červen plánovaná Lesná. Jiní pořadatelé už pilně jednají s úřady. My praujeme na přípravě obou plánovaných podniků. Kolem Posázaví bude letos až v polovině srpna a kromě mistrovství železničářů tentokrát přibereme i extraligu Masters. Zatím to vypadá, že trať bude stejná jako loni, jen plánujeme zkratku pro třetí balík. Klikovy vrchy budou tradičně třetí neděli v září a rádi bychom zachovali trasu přes Týřovice se zázemím v Lánech. Shrnuto, podtrženo, potvrzené závody: 6. června První šlápnutí, 4. a 5. července Giro de Zavadilka, 16. srpna Kolem Posázaví, 22. srpna zbrusu nový závod O kolo Úštěku, 20. září Klikovy vrchy a o týden později Poslední šlápnutí. Další podniky snad ještě přibudou. Sledujte naše stránky a web UAC.

Zdenda v Pobaltí

Světošlápkova cesta na sever - den 15 a 16

Za ranního teplíčka se vstává krásně, i když je to na autobusové zastávce. První pohled na turisty, mapu Muhu a Saaremaa a za pokřiku "Vpřed!" vyrážím po 20 km dlouhém valu, který spojuje Muhu a pevninu. V tu chvíli jsem si připomněl Nizozemí, kde též vše spojují valy kvůli stoupající vodě. První sobí značka. Že by večer mohlo být maso ? Jenže žádný sob nebyl nablízku. Zato moje tělo se potkalo s asfaltem. Přezka na přední brašně mi zabrzdila přední kolo a letěl jsem. Nucenou zastávku jsem hned využil k posílení žaludku a menší hygieně. Dál jedu odbočkou na Kaali, kde se nachází skupina devíti meteoritických kráterů s největším 110 m v průměru a 16 m hlubokým. Pokračuji do Kuressaare. Je to lázeňské město s biskupským hradem ze 13. století a krásnou architekturou starých dřevěnic se slaměnými střechami. Večerních 19 hodin mě žene ještě dál, než si mě někdo vezme domů. Ale byl to šnek, který mě donutil zastavit. Tak pojď na kolo, pojedeme spolu. Zdáli na mě mával můj domov - autobusová zastávka. Opět jako včera, ale s dobrým zázemím, co moje tělo potřebuje. Dobrou noc.
Dobré ránko, přeji kolu. Rozhoduji se navštívit maják Sõrve na nejjižnějším bodě Saaremaa s 248 schody. Co bych pro fyzičku neudělal. Výhled to byl parádní a s radostí jsem se nechal zvěčnit s vlaječkou. Na Muhu a Saaremaa jse se moc těšil, už proto, že jsem tušil samou krásnou přírodu s památkami. To vše mě zahřálo na srdci a vynahradilo mi zklamání na litevskou kose. Haha, kdepak se tu na rovině bere sklon 9%? Uf, to byla rychlost na 200 m. Poprvé mě vítá značka, kde končí asfalt a začíná šotolina, což mě hodně překvapilo. Ha. Nejenom včerejší šnek, teď mi překazil jízdu had! Má dost zkřivenou hubu. Aha, on je přejetý, chudák. Návštěva úkazu Panga Pank. Jde o skalní útes 2,5 km dlouhý a 21 m vysoký, do kterého se opírají sluneční paprsky a odráží nádherné barvy. Zásoby v brašnách jsou připravené, tak už pokukuji po rozbití stanu. Dokonce to vypadá, že budu spát u moře a dokonce pod dřevěným přístřeškem. Ale kvůli komárům ve stanu. Na místě bivakují mladí lidé. Příházejí za mnou a oni jsou to Češi. Prý mají namířeno do Tallinu. Ale né, však já taky. Bylo to moc příjemné setkání a povídání. Ale už je čas jít na kutě. Ještě se poprat a vyhnat kurvy komáry a spát. Dobrou noc.
Z Estonska Zdeněk Mračko