CFC Kladno

Author Cup podesáté

Druhou sobotu v říjnu se již tradičně vydáváme na víkend do Jizerských hor na ČT Author Cup. Letos již podesáté v řadě. Celý týden před závodem mi není dobře, zkouším vitamíny, coldrex a nějak se dávám dohromady. Ráno vyrážím na start, jede se mi dobře (je to z kopce), a říkám si, že to bude dobré. Přijedu hodně brzy, stojím v první vlně vepředu, řekl bych mezi prvními padesáti závodníky. Na startu panuje pohoda, sluníčko nám dodává energii a pozitivní náladu. Pomalu se blíží start a nervozita stoupá. Zazní startovní výstřel a jede se. Teda vlastně nejede … Trpím od prvního šlápnutí, všichni okolo letí, poprvé míjím fandící nejbližší (Janča, Vojtík a Daník) a kamarády, odhazuji vestu a rukávy. Jede se dál, vracíme se zpátky na stadion v Bedřichově, opět povzbuzení a moje další trápení. Poprvé jsem se v závodě dostal do situace, kdy jsem chtěl vzdát. Už na třetím kilometru. Ale nevzdávám, jedu dál, ostatní rychleji, ale co se dá dělat. Ve stoupání k Jablonecké chatě mě čekala další psychická podpora, Dáša s Jirkou. Zvládnu jen mávnout a jedu dál. Kolem patnáctého kilometru se konečně udržím ve skupině a jedu si to, na co momentálně mám. Mariánskohorské Boudy, Knajpa, Krásná Máří, Nová louka, na trase míjíme spousty nádherných míst, která lákají k zastavení. Závod si užívám, přestože trpím. Ve skupině se mi podaří udržet v podstatě až do cíle, který projíždím v čase 2:43:39,5 na 469. místě. Nezraněn, celkem v pohodě a spokojený, že jsem vůbec dojel. Závod nedopadl dle představ, ale nádherné počasí, skvělá atmosféra, blízkost rodiny a kamarádů, pozdní oběd na Královce, v neděli oběd na Prezidentské chatě - prožil jsem krásný víkend. Tak zas příští rok. 10.10.2020 je skvělé datum. Snad se pojede lépe. Martin Šurányi, CFC, Bedřichov

Zdenda v Pobaltí

Světošlápkova cesta na sever - den 11 a 12

Spaní na lavičce autozastávky bylo kruté, tak jsem se svalil na oblíbený beton. Ráno ještě krápalo, ale přesto jsem šlápnul do pedálů. Po 30 km začíná těžká rovina po šotolině. Sám a sám. Po 50 km mi došlo, že jsem nepotkal živáčka, natož auto. Vesnice po cestě byly, ale schované v lese. To jsem nepochopil, proč? Kolo jsem tam otočil hlavně kvůli žaludku. Snídani jsem začal rozbalovat u školy v parku. Děti a kuchařky na mě mávaly a mně došlo, že by mi mohly uvařit a ušetřil bych plyn. Povedlo se. Velké díky, soudružky. Vracím se na prašnou cestu, kde mě po čase přemáhá únava z předešlé noci. Ulehám na lavičce a v tichém klidu usínám, ale hned procitnu, když na mě zatroubí projíždějící auto. Asi si myslel, jestli žiju. "Žiju." Usínám velice rychle. Po dohnamém spaníčku odjíždím po prašné cestě, na kterou jsem si už zvykl. Už v Litvě jsem čul, že to tak bude po celém Pobaltí. O Lotyšsku mám info, že tam i Rusové mluví jejich řečí. Ono jim nic jiného nezbývá, když chtějí občanství. A ta řeč - litevština, lotyšština, pruština - patří mezi baltské jazyky. Dnešní den byl takový divný. Žádné zážitky, natož dobrodružství, které očekávám každým dnem. Přijíždím do Jūrmaly a zastavuji na info. Je to největší lázeňské město v Lotyšsku z druhé poloviny 19. století a v době sovětské okupace bylo díky lázním jedním z nejlepších v SSSR. Táhne se 32 km podél Rižského zálivu. V okolí je n.p. Ķemeri, třetí největší v Lotyšsku a řeka Lielupe. Dnes končím v 17 hodin 20 km za městem, přímo u moře. Těším se na koupání a jídlo. Ale nejvíc mě dostalo zapadající slunéčko s červánky. To byla dnes největší odměna. Dobrou noc.
Ráno odjížím z Jūrmaly do Rigy, která leží při ústí řeky Daugavy a svojí krásou se řadí k Petrohradu a Vídni. Zároveň je to největší hlavní město v Pobaltí. Po ranních slunečných 36 km mne uvítala neuvěřitelně obrovskými písmeny RIGA, ale i zajímavou silnicí, která měla pět jízdních pruhů, až jsem nabyl dojmu, že jsem na dálnici. Po levé straně míjím nádherně udržované staré dřevěnice a vpravo vysílač televize, který byl mým styčným bodem po celou dobu pobytu v Rize. První návštěva byla u 42 m vysokého Pomníku svobody, u kterého stáli v pozoru vojáci. V blízkosti se na Katedrálním náměstí nachází Rižský dóm, kde jsou varhany s 6768 píšťalami. Ty jsem ale nestihl a s prosíkem, že se jenom podívám, jsem nepochodil. Prý mám přijet zítra. Haha. Pohledem na Dům Černohlavců z r. 1334, jeden ze symbolů Lotyšska, jsem si to vynahradil. I když ten jeřáb v pozadí to kazil. Návštěva trhů, kde jsem si pořídil magnetku, ale hlavně jsem se nemohl odtrhnout od starého města, jak bylo krásné. A to ještě nevím, co mě čeká. Ale vím, mám to všecho poctivě napsané. Á tak, tady je obchod s alkoholem "Latvijas balzams" s 45%, který kdo neochutná, jako by nebyl v Rize. Tak já ani neochutnal, ani nekoupil. 500 Kč bylo pro mě moc. Takže já tam vlastně nebyl ... Už je odpoledne a furt se nemůžu odtrhnout a frčet dál. Přijíždím k Lotyšské akademii věd. Budova je sice menší (108 m), ale architektonicky stejná jako Palác kultury a vědy ve Varšavě s 237 m. Tam jsem se k mému zklamání nedostal na vyhlídku, tak aspoň Akademie věd mi to umožnila díky ochotě na recepci, kde mi pohlídali kolo. Za 5 Eur jsem začal vyjíždět nahoru a v 17. patře vyšel na ochoz. Rozum a očiska to nebraly, jaké krásné panorama. Vše jako na dlani a v tu chvíli vidím, co jsem dnes zažil. Pode mnou se rozprostírá pět hangárů "Rigacentralmarketu" o rozloze 7200 m2, které původně postavili Němci za účelem výroby vzducholodí Zeppelin, ke které nakonec nedošlo. Návštěva hangárů je neobvyklým zážitkem. V každém se prodává jiné zboží, ale to stejné. Nejhezčí to bylo u ryb, které byly tak čerstvé, že se ještě mrskaly. Škoda, ale bylo potřeba jet dál. Kdepak je to slavné "Lido"? Nakonec ho vídím po levé straně. Je to obrovská jídelna v podobě větrných mlýnů s tradiční pobaltskou kuchyní, která zaměstnává 500 lidí a denně obslouží až 10 000 hladových človíčků. Impozantní stavba, která mi připomíná slovenskou salaš (viz foto). Co mě stálo sil času a kroků, než jsem to vše prolezl. Ale už dost a honem dál. Po 500 m cedule "Konec Rigy". Město na mě udělalo obrovský dojem a budu dlouho vzpomínat. Děkuji, Rigo. Míjím město Ropaži, kde navštívím náměstí a kochám se dřevěnicemi. Ale potřeboval bych ještě něco našlapat, a tak vylezu na moji lásku se dvěma šlapkami (bezpečný sex). Při výjezdu z města si po pravé straně všimnu, že se něco slaví. Otočím koleso, pozoruju a vidím, že všichni mají na hlavě věnce z dubového listí, na obrovském palouku je postavená okrasná vatra zdobená ornamenty a muzikanti ladí typické lotyšské nástroje. Aha, už vím. Slaví se Jánis - pohanský svátek, spojení letního slunovratu s přírodou, který je důležitější než vánoce. Zůstávám a zároveň si hledám místo pro stan. Tuším, že dnešní noc bude žhavá nejenom od hranice. Dobrou ... Z Lotyšska Zdeněk Mračko