Byly to dobré Klikáče
Křivoklátské babí léto s pěknou kladenskou účastí

Když jsme byli na jaře kvůli rozsáhlému rytí na silnicích vyhnáni nejprve z okresu Kladno a následně i ze Zbečna, měli jsme strach, zda vůbec letos
dokážeme Klikáče uspořádat. Ale nakonec všechno dobře dopadlo. Na Rakovnicku jsme nalezli klid a vstřícnost úřadů a nová trať, částečně kopírující
prapůvodní Klikáče z 90. let, se nám - a podle ohlasů i závodníkům - líbila. Také nové zázemí v příjemné lánské restauraci Na hřišti se ukázalo jako
dobrá volba. Snad jen účastníků jsme čekali víc, protože tak krásné počasí jako letos míváme málokdy. Ale hlavní je, že se závod obešel bez nehod a
jezdci se mohli v klidu věnovat cyklistice. A byly to zajímavé boje. V kategorii ABP1 se na čele postupně osamostatnila šestičlenná skupina, které ve
finiši ukázal suverénním způsobem záda Michael Somr z Lawi Stars. Druhý dojel Jaroslav Hradecký v barvách SportRaces - Isaac Teamu a třetí Majklův
týmový kolega Petr Mirovský. Našeho leadera Víťu Nováka vyřadil z boje o přední umístění pád.
"Na startu byla menší konkurence než třeba v
Posázaví." řekl naší redaktorce v cíli
"Mít formu alespoň jako před 3 týdny a vyhýbat se pádům, dal by se uhrát slušný výsledek. Až do Městečka se
jelo v klidu. Pak mi asi 8 lidí do kopce odjelo, ale ještě před křižovatkou jsem se docvakl. Stejně jako kupa lidí po mně. Až do Višňové se zas nic
nedělo. V nájezdu do kopce tam někdo hodil vlnu a Majkl mě sundal. Nevím, jestli šlo reagovat, asi to chce jezdit víc vepředu. Než jsem se sebral a
nahodil řetěz, bylo 40 vteřin pryč a na to, abych do kopce ztrátu zlikvidoval, jsem neměl." Škoda ... Další dva kladenští borci si o umístění
zaspurtovali a finiš ke své velké radosti ovládl Martin Šurányi.
"Den D pro CFC, domácí závod a účast účast pěti borců v zbrusu nových dresech. Tohle
je pro mě rozloučení s prvním balíkem, od příštího roku už budu jezdit v druhém. Do závodu jsem vstupoval s jediným cílem: přejet Myší díru v pelotonu,
pak si to užít a dojet. První cíl splněn, i když to byl boj. Dole pod kopcem jsem byl na čele balíku, pak se přeze mne kluci valili, projel Vítek, Márys,
ohlédnu se a jsem skoro poslední. Lukáš Vejvar povzbuzuje, už jen kousek a jsem nahoře. Teď si vydechnout, svézt se do Městečka a zas nahoru. To už mi
balík ujíždí definitivně a já zůstávám sám. Míjím povzbuzujícího rodinku a nahoře trochu zvolním, protože není kam spěchat. Ve Všetatech mě dojíždějí
další odpadlíci, zařadím se a jedeme celkem v pohodě, na větru střídáme, ve skupince se prostě jede lépe. Ve stoupání na Bukovou se to trhá, předjíždí
nás čelo druhého balíku a "nezávodník" Evžen. Na jednom úseku vidím v dálce dres CFC. Ha, Márys !
Dojíždím ho na začátku sjezdu do Městečka a kopec jedeme společně. Začínám toho mít dost, ale kilometr před cílem jsme stále bok po boku s tím, že si to
dáme. Poslední hupík, zkusím nástup a podařilo se, Máryse jsem utrhnul ! Tak tohle už bylo už nad plán." S potěšením jsme kvitovali přítomnost Vaška
Nováka, který jinak závodí sporadicky. I když nakonec v těžkých kopcích přesile nabušených soupeřů podlehl, nasbíral cenné závodní zkušenosti, které může
v budoucnu prodat.
Také závod druhé divize se rozhodoval až v dojezdu. Osmičlennou vedoucí skupinu přiovedl do cíle Pavel Petr z CK Loko Pardubice
před Martinem Slaníkem z teamu Lapierre a Sparťanem Miroslavem Horváthem. Barvy CFC hájil osamocený Luboš Černý, který vybojoval solidní umístění v
polovině závodního pole. 33. ročník máme tedy zdárně za sebou a přestože se tentokrát našim borcům nepodařilo vyšperkovat pěknou účast nějakým tím cenným
kovem, o závodě můžeme říci jedno jediné: byly to dobré Klikáče.
Dědek železný a zlatý
Vítkovi se v Posázaví zadařilo

Pokud si myslíte, že Posázaví je synonymem pro náš ondřejovský závod, mýlíte se. Čerčanský Železný dědek je podnik s více než třicetiletou tradicí a jeho
trať vede letnímu sídlu webdivize CFC v Ostředku o poznání blíže. To platí dvojnásob o letošním 34. ročníku, vedeném přes Petroupim a Kácovu Lhotu, a
tak není divu, že se náš pan ředitel Posázaví Vítek Novák opět zajel podívat, zač je v Teplýšovicích perník. A vedlo se mu o poznání lépe než doma.
"Dědek byl letos stažený na krátký, technický a hodně kopcovitý okruh. S tak nízkým očekáváním jsem už dlouho na žádný závod nejel. Poslední výsledky
nevalné, navíc jsem byl v týdnu trochu nachcípaný a nic moc nenajezdil. Po ostrém startu šlo přede mne tak 40 lidí a už jsem začal přemýšlet, kdy to
zabalím. Naštěstí jsem se ale dolepil do zhruba dvacetičlenné skupinky, která se zformovala za odjetou desítkou vepředu. Postupem času se mi jelo líp a
líp i přes to, že to kvůli dvěma pádům u nás ve skupině bylo dost o nervy. Od třetího okruhu už jsem i něco potáhnul. V šestém jsem to poprvé zkusil v
kopci a šlo to, tak jsem se do toho v následujícím kole pořádně opřel. Bohužel se mnou nezůstali 1 - 2 lidi, jak jsem chtěl, ale nejdřív nikdo a když
jsem chvilku počkal, tak 7. Další kolo jsem hodně tahal, aby se zbytek skupiny nedolepil, a to mi v pak posledním kopci chybělo. Odskočila dvojička a nás
šlo do spurtu 6. Tam jsem dopadl třetí. Z původní skupinky jsme půlku sjeli, ale ti co na to měli až do konce, nám dali hroznou nálož, přes 10 minut.
Přesto po dlouhé době celkem spokojenost." Vítek to ze skromnosti neuvedl, ale jeho "celkem spokojenost" znamená zlato v klasifikaci UAC !
Dodejme ještě, že v absolutním pořadí zvítězil Michal Kollert ze všeříkajícího týmu Here To Win a že náš druhý zástupce Luboš Černý dojel ve 130 členném
balíku 78. Dobrá práce.
Z Račic do schodů
Márty cyklistou, trenérem i běžcem

Zatímco náš pořadatelský tým žil v týdnu před Klikovými vrchy naplno přípravou závodu, ostatní členové CFC také nezaháleli. Martin Šurányi nejenže
osamocen hájil naše barvy na račické časovce, ale o týden později obstaral start juniorky na běžeckém podniku, kde se sám
úspěšně poměřil s naší běžeckou špičkou a ještě o tom všem stihnul napsat reportáž:
V průběhu týdne před časovkou jsem zjistil, že mě čeká sólojízda za CFC, protože Vítek i Luboš dovolenkují. Skvělou zprávou bylo, že pojedu v novém -
v pátek odpoledne jsem si vyzvedl u Michala dresy. Při zkoušení mě nové oblečení naprosto nadchlo, vše perfektně sedělo a materiál … no úplné pohlazení.
Sobotní časovka proběhla nad očekávání - příjemné počasí, super závod a ve finále zlepšení loňského času téměř o 30 vteřin, co víc si přát. Když k tomu
přidám vyjížďku z Kladna tam i zpět, mám za sebou dobrý trénink.
Páteční odpoledne bylo další příležitostí pro mladé juniory Vojtu a Daníka si zazávodit. Spolek Podprůhon uspořádal Běh do schodů a kluci místo ajťáckého
odpoledne u tabletů zvolili běžecké závody, čímž nám rodičům udělali velkou radost. Závody probíhaly v pohodové atmosféře. Po vyběhnutí schodů dostávaly
děti kartičky a mohly plnit další úkoly, jako je lukostřelba, házení na cíl nebo třeba překážková dráha. Po jejich splnění na ně čekala malá odměna dle
výběru. V průběhu odpoledne se objevil Vítek a Márys, samozřejmě ve sportovním a plně připraveni co nejrychleji vyběhnout schody. Prohodili jsme pár
slov, trocha hecování a už jsem stál na startu. I přes handicap ve výbavě se mi podařil skvělý kousek: porazil jsem oba dva - Vítka i Máru. Sice těsně,
ale výhra nad těmito borci se počítá."
Martin Šurányi, Račice a Podprůhon