CFC Kladno

Daníkova stříbrná

Velký úspěch naší mládeže

Nejen samým kolem živ jest cyklista. Řada našich jezdců se už přesvědčila, že kombinace cyklistiky s jiným sportem je nejen možná, ale dokonce velmi prospěšná. A o mládeži to platí dvojnásob, tam by měla být všeobecná příprava základem tréninku. Rádi proto otiskujeme zprávu našeho aktivního závodníka a zároveň trenéra mládeže vlastní provenience Martina Šurányiho z běžeckého závodu jménem Brandýský kros, který se konal v neděli 9.6. v areálu vodárny v Brandýsku a přinesl našim barvám velký úspěch v podobě stříbrné medaile mladého Daniela:
"Daník běžel 200 metrů, Vojta 350 metrů a na Janču čekalo 4 400 metrů ve velmi rozmanitém terénu. Na start dvousetmetrové rovinaté tratě se postavilo 8 závodníků (pouze kluci). Dan po pomalejším startu vbíhal do cílové rovinky na pátém místě, ale drtivým finišem se dostal do těsného souboje o první místo. Ten bohužel prohrál, ale to nijak nezkazilo naší radost z prvního úspěchu malého závodníka. Vojta na trati 350 metrů statečně bojoval nejen s dalšími 11 závodníky, ale také již s menším převýšením. Doběhl na krásném 8. místě, necelé dvě vteřinky za třetím místem. V pravé poledne startoval hlavní běh na 4400 metrů. Ve velkém horku a náročném terénu se Janča neztratila a ve své kategorii doběhla na krásném 8. místě. Celkově na nás závod udělal velmi dobrý dojem. Skvělá organizace, úžasná atmosféra a moc dobré občerstvení, které ocenil hlavně tatínek, jehož odpoledne čekal trénink na kole. Příští rok bude pátý ročník a my se určitě znovu zúčastníme." Z Brandýsku Martin Šurányi

Zdenda v Pobaltí

Světošlápkova cesta na sever - den 5 a 6

Ranní rozloučení s kamarády bylo stejně příjemné jako přivítání. Slíbili jsme si, že tentokrát jsou oni vítáni u mě doma. Dojem z odjezdu byl umocněn tím, že to byl první den, co se mi konečně vyčistila hlava a už jsem se mohl plně soustředit na cestu. Varšavu jsem nechal za zády i s palácem kultury utopeným mezi tou nechutnou moderní zástavbou. Dnešních 198 km nepřineslo nic zajímavého až na situaci, kdy se mě pokoušelo zastavit auto, což se mu po pár kilometrech podařilo. Řidič mi dával do ruky feflexní vestu s tím, že je správce tohoto úseku a že to tady musí mít všichni. To už mě začal štvát, protože to stejně nikdo na sobě neměl. Nakonec jsem ho poslal do prdele. Akorát jsem přišel o kilometry. Na výpadovce u benzínky zastavuji, protože to je je moje dnešní základna se vším, co potřebuji. Tak dobrou noc.
Ranní odjezd byla dobrá rozcvička. 56 kilometrů v kopečkách za doprovodu pobíhajících psů. Čichám čichám a díky hraničním kopcům cítím, že se blíží Litva, kde už chci být a věnovat se jenom Pobaltí. Poslední dvě velká polská města Augustów a Suvalki mě přiblížila k litevské hranici. Zdálo se to nějak moc rychle, asi proto, že jak se mozek těšil, tak nožky makaly. Byl to kraj plně obsazených čapích hnízd, až se mi zdálo, že mě čápi sledují očiskama i přeletama nade mnou. Možná chtěli, abych jim nepřekážel. Po 170 km stojím u hraniční tabule. Litva byl pro mě další splněný sen. Hurá ! Hned toho využívám a zasedám na obrovském parkovišti s přístřeškem. Snad na mě nespadne, když je tak vachrlatý. S přípravou večeře neotálím a dnes si to zvlášť zasloužím. V dalších 30 km si už hledám spaní a při jízdě se kochám přírodou. No abych pravdu řekl, zatím jsem žádnou neviděl, jenom samé planiny. Konečně základna. Taková šikovná schovka za benzínkou. Hlavně abych dnes neslyšel auta jako včera. Honem postavit stan, přidat hodinu navíc, ta platí v celém Pobaltí a honem na pivíčko. Sakra, to snad nemyslí vážně. V Litvě je prohibice a jenom nealko pivo. Tak to byla na mě spáchána dokonalá vražda. No tě pic, to jsem dopadl. Chvíli pozoruji západ slunce s červánky s nechutným pivem v ruce, pak se raději otáčím a jdu spát. Dobrou noc. Z Litvy Zdeněk Mračko