CFC Kladno

FORHONT

NEJBLIŽŠÍ AKCE

21. června 2019 ZPRAVODAJ ÚV CFC Kladno Číslo 120

Silně obsazené Vary

Krásná nová trať, pět Kladenských na startu a Vítek na bedně.

S postupující rekonstrukcí karlovarské silnice se pomalu, ale jistě mění i charakter cyklistické klasiky Karlovy Vary - Unhošť. Už v minulých letech jsme zaznamenali několik objížděk po vedlejších silnicích, ale letos byly Vary vedeny úplně novou trasou skrz Slavkovský les, přírodní park Horní Střela a Křivoklátsko. Trať delší, kopcovitější a většina ze 127 účastníků potvrdí, že i krásnější. V závodě, letos zařazeném do kalendáře UAC, zvítězil po úniku skupiny Petr Mirovský z Lawi Stars před týmovým kolegou Jonášem Vojtěchem a Sparťanem Jirkou Černým. CFC Kladno reprezentovala silná pětičlenná sestava. Nejrychlejší byl podle očekávání Víťa Novák, který vybojoval bronzovou medaili v kategorii B."5 km po startu přišel táhlý kopec po úzké rozbité silnici. Byl jsem blbě uprostřed balíku a to mě stálo možnost reagovat na únik 3 lidí ze 3 nejsilnějších týmů. Možná jsem měl vsadit vše na to, že si je doskočím, ale radši jsem se pokusil o tempo balíku. V tom mi ale nikdo nepomohl. Když jsem slezl z jedné špice, zaútočil Jonáš s Tomášem Kotrlíkem, spojili se odjetou trojičkou a bylo hotovo. Ve spurtu jsem si dojel v půlce skupiny pro 10. místo. Škoda, průběh závodu se dal líp předvídat." Mártin Šurányi se den ode dne zlepšuje a potvrdil to i tentokrát. "Podařilo se mi odstartovat z první lajny a do stoupání na Rybničnou jsem se pohyboval na špici. Pak jsem se začal propadat. Po pár kilometrech se za prvním balíkem vytvořila skupina asi 15 - 20 lidí. Jel tam Tomáš Pacovský, Petr Tácha, Klára Zadáková, Zuzka Boháčová - super balík. Jelo se mi skvěle, jen rychleji, než na co mám natrénováno, a proto přišly křeče. Za Rakovníkem jsem si vystoupil a snažil se nějak dojet. Křeče byly častější a musel jsem hodně zpomalovat. Ke konci mě dojížděl Luboš Černý a kdyby byl cíl v Jenči, tak mě i předjel. Závod to byl úžasný, mnohem lepší než stará trasa po Karlovarce." Márty s Lubošem nakonec dojeli jako bratři těsně po sobě. Jackie Bohoněk jel závod podruhé, ale tentokrát jako novopečený člen CFC Kladno. "Start jsem stihl, registraci ne, ale naštěstí se mi podařilo přemluvit organizátora. Po startu jsem zůstal hodně vzadu, což se mi podařilo v prvním kopci dohnat a zahnízdil jsem ve skupině, která mi vyhovovala. Po většinu času jsem je táhnul s tím, že kdybych někde vytuhnul, dojel by mě Michal a já se za něj zavěsil. Před sjezdem do Chyše jsem ale píchnul, zdržel se 15 minut a předjeli mě úplně všichni. Ale byla neděle, já nikam jinam nespěchal a nezaplatil jsem 500 korun, abych se svezl v dodávce. Zbytkem v bombičce se mi podařilo dohustit na 6.5 bar, což se ukázalo dost na to, abych dojel zbytek závodu. Sjeli jsme se s klukem s kbelského týmu, který po hromadném pádu zůstal taky vzadu. V Myší díře jsem ještě předjel dva kluky a na Lánech už na mě čekal doprovodný vůz, ze kterého mě až do Unhoště podporovala rodina. O umístění nemá cenu mluvit, ovšem závod měl pro mě přidanou hodnotu v podobě dresu CFC, který na mě čekal, protože si ho majitel nevyzvedl - počkejte to bylo....... minulou.......válku." Pan redaktor Kolbaba se svezl v grupetu, dojel 4 místa před Jackiem a i on si nové Vary pochvaloval. Takhle by mohly zůstat.

Daníkova stříbrná

Velký úspěch naší mládeže

Nejen samým kolem živ jest cyklista. Řada našich jezdců se už přesvědčila, že kombinace cyklistiky s jiným sportem je nejen možná, ale dokonce velmi prospěšná. A o mládeži to platí dvojnásob, tam by měla být všeobecná příprava základem tréninku. Rádi proto otiskujeme zprávu našeho aktivního závodníka a zároveň trenéra mládeže vlastní provenience Martina Šurányiho z běžeckého závodu jménem Brandýský kros, který se konal v neděli 9.6. v areálu vodárny v Brandýsku a přinesl našim barvám velký úspěch v podobě stříbrné medaile mladého Daniela:
"Daník běžel 200 metrů, Vojta 350 metrů a na Janču čekalo 4 400 metrů ve velmi rozmanitém terénu. Na start dvousetmetrové rovinaté tratě se postavilo 8 závodníků (pouze kluci). Dan po pomalejším startu vbíhal do cílové rovinky na pátém místě, ale drtivým finišem se dostal do těsného souboje o první místo. Ten bohužel prohrál, ale to nijak nezkazilo naší radost z prvního úspěchu malého závodníka. Vojta na trati 350 metrů statečně bojoval nejen s dalšími 11 závodníky, ale také již s menším převýšením. Doběhl na krásném 8. místě, necelé dvě vteřinky za třetím místem. V pravé poledne startoval hlavní běh na 4400 metrů. Ve velkém horku a náročném terénu se Janča neztratila a ve své kategorii doběhla na krásném 8. místě. Celkově na nás závod udělal velmi dobrý dojem. Skvělá organizace, úžasná atmosféra a moc dobré občerstvení, které ocenil hlavně tatínek, jehož odpoledne čekal trénink na kole. Příští rok bude pátý ročník a my se určitě znovu zúčastníme." Z Brandýsku Martin Šurányi

Sám voják v poli

Není všechno špatně, co se netřpytí

Konec května a začátek června přinesl trojici závodů, ve kterých jsme byli zastoupeni jediným jezcem. Víťa Novák bojoval jako sám voják v poli a podle ohlasů moc spokojen nebyl:
"Praha - Doksy, 11/50. Nevím, co bylo špatně. Když v druhém kopci odjížděla sedmička nejlepších, byl jsem úplně bez šance. Romanov jsem vysloveně vyploužil, skupina mi odjela tak o půl minuty. Jen díky tomu, že zvolnili a zůstal se mnou Ondra Beran, jsem se dolepil. Spurt jsem najížděl moc zezadu, ale kdybych měl zrychlení, tak je i tak přeskáču. Umístění nakonec vzhledem ke konkurenci celkem jde, ale ten průběh nic moc.
Litvínov Lesná, 21/142. Málo jsem se rozjel a ve spojení s pekelným tempem do Dlouhé Louky to bylo špatné. Nahoře jsem byl až asi ve 4. skupině s tím, že před náma jelo minimálně 25 lidí. Naštěstí skupina docela jela, já se do toho pomalu dostával a další kopce už byly v pohodě. Postupně jsme sjeli dost lidí, ale ke spokojenosti to stačit nemůže.
Krakonošův cyklomaraton. Od startu se jelo svižně, což spolu s horkem a délkou trati nevěštilo nic dobrého. Pod Pomezkama se rozjelo ostré tempo a do kopce jsem najížděl už dost načatý, tak jsem si vystoupil už asi 6 km pod vrškem. Pod Pražskou jsme jeli ve skupině asi 5 lidí na mě dost rychle - potřeboval jsem si orazit. Ve stoupání na Pražskou boudu přišla dost velká krize a dojel mě Lukáš Vejvar. Na poslední občerstvovačce jsem do sebe dostal dost jídla a vody a trochu se sebral. Hoffmanky se docela daly. Sjezd z Hrádečku jsem zbytečně přepálil a ustlal si tam. Ztratil jsem skupinu a těsně pře cílem mě sebralo asi 8 lidí. 42 místo je dost ošklivé, ale i to 30., nebýt pádu, by nebyla žádná hitparáda. Od Varů třetí závod špatně. Nevím proč, přišlo mi, že sezóna nebyla špatně našláplá."
Jak vidíte, Vítek je v komentářích hodně sebekritický. Ale my bychom měli v zájmu objektivity dodat, že například Vinohradské šlapky ohodnotily krkonošské 33. místo Karla Souška alias Dreamera 3 minuty před Víťou jako vynikajici vykon na urovni už snad profi špičky a že německý fantom a vítěz dlouhého Krušnotona z roku 2015 Robert Petzold dojel pouhou minutu před naším borcem. Co by za to spousta lidí dala, kdyby jezdila takto špatně.

Zdenda v Pobaltí

Světošlápkova cesta na sever - den 5 a 6

Ranní rozloučení s kamarády bylo stejně příjemné jako přivítání. Slíbili jsme si, že tentokrát jsou oni vítáni u mě doma. Dojem z odjezdu byl umocněn tím, že to byl první den, co se mi konečně vyčistila hlava a už jsem se mohl plně soustředit na cestu. Varšavu jsem nechal za zády i s palácem kultury utopeným mezi tou nechutnou moderní zástavbou. Dnešních 198 km nepřineslo nic zajímavého až na situaci, kdy se mě pokoušelo zastavit auto, což se mu po pár kilometrech podařilo. Řidič mi dával do ruky feflexní vestu s tím, že je správce tohoto úseku a že to tady musí mít všichni. To už mě začal štvát, protože to stejně nikdo na sobě neměl. Nakonec jsem ho poslal do prdele. Akorát jsem přišel o kilometry. Na výpadovce u benzínky zastavuji, protože to je je moje dnešní základna se vším, co potřebuji. Tak dobrou noc.
Ranní odjezd byla dobrá rozcvička. 56 kilometrů v kopečkách za doprovodu pobíhajících psů. Čichám čichám a díky hraničním kopcům cítím, že se blíží Litva, kde už chci být a věnovat se jenom Pobaltí. Poslední dvě velká polská města Augustów a Suvalki mě přiblížila k litevské hranici. Zdálo se to nějak moc rychle, asi proto, že jak se mozek těšil, tak nožky makaly. Byl to kraj plně obsazených čapích hnízd, až se mi zdálo, že mě čápi sledují očiskama i přeletama nade mnou. Možná chtěli, abych jim nepřekážel. Po 170 km stojím u hraniční tabule. Litva byl pro mě další splněný sen. Hurá ! Hned toho využívám a zasedám na obrovském parkovišti s přístřeškem. Snad na mě nespadne, když je tak vachrlatý. S přípravou večeře neotálím a dnes si to zvlášť zasloužím. V dalších 30 km si už hledám spaní a při jízdě se kochám přírodou. No abych pravdu řekl, zatím jsem žádnou neviděl, jenom samé planiny. Konečně základna. Taková šikovná schovka za benzínkou. Hlavně abych dnes neslyšel auta jako včera. Honem postavit stan, přidat hodinu navíc, ta platí v celém Pobaltí a honem na pivíčko. Sakra, to snad nemyslí vážně. V Litvě je prohibice a jenom nealko pivo. Tak to byla na mě spáchána dokonalá vražda. No tě pic, to jsem dopadl. Chvíli pozoruji západ slunce s červánky s nechutným pivem v ruce, pak se raději otáčím a jdu spát. Dobrou noc. Z Litvy Zdeněk Mračko