CFC Kladno

Lesná tropická deštná

Horko bahňákům nesvědčí

Horský závod Litvínov - Lesná patří už léta k nejtežším a nejkrásnějším podnikům v kalendáři UAC. Pořadatelé ze Sportovnímo klubu policie Most jej letos pojali i jako přebor Policie ČR a opět dokonale manažersky zvládli. Jediné, co nedokázali ovlivnit, bylo počasí, oscilující mezi tropickým horkem v úvodu a přívalovými srážkami na konci. V závodě samotném zvítězil po úniku Ladislav Fabišovský (SWEEP Ultimate Sport) před týmovým kolegou Ondřejem Pávkem a nejrychlejším z UAC Tomášem Kotrlíkem (Lawi stars). Z početného balíku policistů byl na místě činu nejrychleji domácí Michal Greguš. Z našich byl nejlepší Víťa Novák na 15. místě. "Bylo hodně horko. Hned v půlce Dlouhé Louky jsem se dost zadřel. Nahoře jsem se se štěstím dolepil do solidní skupiny, ale pořád jsem se nemohl úplně sebrat. V půlce Křižatek jsem dost rupnul, ale k jejich konci jsem se nějak zázrakem rozjel. Cíl byl už lepší, ale stejně nesrovnatelný s předloňskem." Dodejme, že i nesrovnatelný cíl stačil na bronz v kategorii A. Náš druhý zástupce Martin Šurányi neřekl nic, ale v cíli vypadal spokojeně. Pan redator Kolbaba je bahňák a potvrdil to i tentokrát. "Na Dlouhé Louce jsem se uvařil, zůstal sám a bylo to na ručník. Pak se na to asi Pámbu nemohl dívat a na Křižatkách mi seslal déšť. To už jsem už jel s jedním člověkem, co dole nabíral vodu. Osprchoval jsem se, ochladil a v posledním kopci jsme sjeli ještě jednoho policajta z Mostu a nakonec si i zazávodili." Tak vidíte, nakonec bylo v Krušných docela dobře.

Velká cesta Švýcarskem

Nový epochální výlet pan Mračka, závěr reportáže

Jak včera bylo dobře, tak ráno bylo zle. Pršelo a ještě zima, což je ta nejhorší kombinace. Mozek jsem musel přepnout z včerejšího dne na dnešní horor. Vše odnést pod přístřešek byla v tom mokru nutnost. A balit a převlíct se do deště. Hlavně rychle vypadnout, než začnou chodit do práce. Čeká mě poslední průsmyk a uplakané počasí to neulehčuje. Naštěstí Svatý Mořic za průsmykem znamená už rovinu podél řeky Inn. Nasedám a roztáčím kolo v dešti. Po 20 km už mě to v té zimě nebaví a brzo se taky hlásí hlad. Přístřešek u zastávky přišel vhod. Zima se mnou klepe jak sviňa třepotavá. Tak mě snad zachrání telefonní budka. Udělal jsem dobře. Vytáhl jsem vařič, že mě zahřeje čaj, což se povedlo, protože jsem navíc kvůli páře v budce ani neviděl ven. Při stoupání jsem na nic nemyslel, jenom čuměl na přední kolo, jak rozráží proud vody. Naštěstí se mraky začaly trhat. Vrchol Julier Pass leží ve výšce 2284 m.n.m. Po odpočinku a převlečení do suchého rychle dolů. Konečně Svatý Mořic. Přestalo pršet a dokonce se oteplilo. Navštěuji jezero, na kterém, když zamrzne, se konají závody na koních. Samotné město je je moc krásné, ale já už myslím na přechod s Rakouskem. Před řekou, na kterou jsme narazil 5 km za městem, jsem zastavil a s pokorou se před ní uklonil, pozdravil a omluvil se, že jsem ji na dlouhou dobu opustil a poděkoval, že mě doprovodí do Pasova. Pak rychle dál, dokud ještě něco našlapu. Čeká mě poslední noc ve Švýcarsku. Po večeři a hledání spaní potmě mám dnes sakra štěstí, že nemusím rozbalovat stan. Mimo město nalézám přístřešek se slámou. To se dnes vyspím jako v peřince. Dobrou noc.
Ráno jsem ještě kvůli hygieně navštívil benzinku a pak odjezd směr Rakousko. Na přechodu Helena, která na mě už netrpělivě čekala, jsem zastavil. Stejně jako když jsem opouštěl Ukrajinu, kde jsem slíbil, že se vrátím, musím Švýcarsku říct, že už nikdy nepřijedu. Říkám si, že už asi nic zajímavého neuvidím. Jak si šlapu Tyrolskem, tak mě do očí praští česká vlajka. A on to Čech, co tam bydlí. Byla to Jáchymovská pivnice. Pozvání na pivo jsem neodmítnul. Pokec byl příjemný. Do Pasova jsem přijel za těžké tmy a spaní bylo těžké najít. Ráno jsem nechápal, jak jsem stan s kolem do toho křoviska nacpal. 5 km před přechodem na Šumavu se u mě zastavil Něměc a ptal se, kam jedu. Když jsem mu ukazoval mapku, tak pochvalně pokýval hlavou a zmizel. Za 5 minut přišel s jídlem, že mám určitě hlad. Ale já už nic nechci, už jsem skoro doma. Párky jsem radši vyhodil, když byly prošlé. Přechod na Šumavu byl příšerný, ta děravá silnice, to je ve srovnání s ostatními státy velká ostuda. Ale na plzeňské jsem se opravdu těšil. Ty dva kousky tam teda zahučely. Dojíždím do Kaplice k tchánovi a vlastně už jsem doma. Hygiena, kvalitní jídlo a spánek mi udělaly moc dobře. Dva dny odpočinku, ráno odjezd a po 218 km jsem večer konečně doma. Závěr: Švýcarsko je krásná zem, ale těžká.
Zdeněk Mračko, zase doma