1. června 2018
ZPRAVODAJ ÚV CFC Kladno
Číslo 112
Dvě placky z Bělče
Po rozpačitém začátku konečně květnový úspěch pro CFC
Po nepřesvědčivých výsledcích v úvodních časovkách měli jezdci CFC Kladno možnost reparátu v květnových podnicích.
A je třeba přiznat, že rozpaky přetrvaly. A to nejen pokud jde o výsledky, ale hlavně účast, ta byla místy jak říkají češtináři
unterhund. Posuďte sami. 1. května - Pavé Tour Milovice - 165 cyklistů na startu, z CFC nikdo.
O týden později na amatérské Trofeji Rokycan osamocený Márys na 52. místě z 98 lidí, ale aspoň s plným počtem kol.
Vítek se po roce ukázal v barvách Rapidu Plzeň mezi profesionály, ale tentokrát ostrouhal.
"Východní vítr na tenhle okruh není dobrý. Už
ve 4. kole to Whirpool totálně rozerval. Dostal jsem do velké skupiny, kterou ale začali trhat Příbramáci, kteří vepředu nikoho neměli.
Nechápu proč spíš nejeli tempo. Tam jsem se měl trochu víc hecnout, ale nějak jsem tušil, že i tak by mě sjeli o kolo, tak jsem nenašel
morál. Každopádně výkon slabota a poziční jízda ještě horší, furt jsem byl vzadu na větru. Snad se to nějak rozjezdí, přeci jen to byl první
hromaďák letos."
Ani víkendová Bělská vteřina, zkrácená na 10 km, celkový dojem nezměnila, ale aspoň jsme měli dva účastníky.
Vítek si dojel pro 22. místo a moc hovorný nebyl
"Žádná extra hitparáda, ale trochu zlepšení od Báště."
Márty dojel 69. a neřekl vůbec nic. Naštěstí přišel bělečský víkend a s ním bronzové zablýsknutí na časy.
Sobotní mistrovská časovka byla na amatérské poměry hodně dlouhá a těžká. Týden staré zlato z Bělé obhájil Petr Čapek v barvách SWEEP
Ultimate Sport a vybojoval titul v kategorii C. Druhý nejlepší čas zajel Tomáš Kotrlík z Lawi Stars a patří mu titul v kategorii B.
Nejrychlejší z jezdců do 30. let Oldřich Novotný (CT Weber) byl celkově čtvrtý. Déčko vyhrál královický Jan Tajč, kategorii E ovládl
nestárnoucí Josef Burgr (CSK Markus). Nejrychlejjší ženou byla Klára Zadáková ze SportRaces - Isaac Teamu a juniorské zlato patří Matyáši
Borkovcovi z teamu Borkovec Cycling. Náš Víťa Novák dojel 26. a nespokojen s výkonem ani nevěřil, že by mohl být na bedně, odjel domů a
přišel tak o vyhlášení bronzu v kategorii A. Na opakování ceremoniálu však netrval. Náš druhý zástupce Martin Šurányi skončil 73.
O den později přišly na řadu tradiční Bělečské okruhy, které se jely jako jako memoriál Luďka Hykla. První divizi vyhrál příchozí Ladislav
Fabišovský, druhý byl Petr Mirovský z Lawi Stars a třetí Sparťan Ľubomír Sedláčik. Vítek zajel velmi dobře, vybojoval 11. místo a další
bronz v kategorii A, který si tentokrát hrdě převzal.
"Ze začátku jsem se cítil zataženě po včerejšku. První kopec se hodně letěl. Nahoře
jsem se jen tak tak dolepil, ale i kdybych se nedolepil, tak by mě tam dovezli odpadlíci zezadu, protože se zvolnilo. Dost foukalo. Postupně
jsem viděl, že spousta lidí je v rychlejších částech taky na hraně a potěšilo mě, že stíhám. Odjeli nám dva lidi, které nikdo moc nesjížděl.
V posledním kopci se to dost rozzávodilo. Braly mě nezvykle hodně křeče. Zůstal jsem ve skupince 8 lidí, která jela o 7.-14. místo. Do
spurta už nebylo kde brát. Ale po po těch bídných časovkách celkem spokojenost."
Závod 2. balíku vyhrál příchozí Robert Hula před dvojicí
Lawiňáků Liborem Janouškem a Danielem Tremlem.
V barvách CFC nejel zase nikdo. To je hanba, Modré šípy. Musíme se polepšit.
Karlovarské déjà vu
Východní vítr stále je stále krutý
Déjà vu znamená francouzsky 'již viděno' a v psychologii označuje jev, kdy má člověk z ničeho nic intenzivní pocit něčeho už dříve
prožitého. Pro někoho může být povznášející, pro jiného strašidelný, pro zasvěcené znamená prostě chybu v Matrixu. Přesně takový pocit mohli
mít účastníci letošní klasiky Karlovy Vary - Unhošť, jejíž průběh poznamenala tropická teplota a zničující východní protivítr podobně jako v
roce 2011, ze kterého jsme si vypůjčili
podtitul. Copak ti dobří, ti si pěkně
postřídali ve skupině a hlavně byli brzo v cíli, ale chudáci odpadlíci, napřiklad náš pan redaktor Kolbaba, který si - navíc sužován
technickými problémy - dojel skoro na samotku pro druhý nejhorší výsledek od zmiňovaného roku 2011. Ještě že jsme měli v závodě i úspěšnější
zástupce. Víťa Novák navázal na dobré výkony z let minulých a v Unhošti zaspurtoval na 6. místě
"Kvůli objížďce přibyl kopec před
Bochovem. Ani jsem neměl v plánu útočit, ale nějak se vyvrbilo, že jsme nahoře odskočili v 7 lidech. Byl s námi Lubor i Čespa, parádně se
tam chytil Mára, pak dva lidi od Starků a Míra Thuma. Odjeli jsme asi na půl minuty a už jsem myslel, že nás nikdo nedocvakne. Bohužel jsme
nezvládli úplně dobře točit, brzdil nás protivítr, vzadu se dokázali srovnat a sjeli nás.
Pak se to občas cukalo, ale nic divokého. Rozjelo se to až v Krušovicích, kde jsem měl najet víc zpředu, abych nahoře mohl ještě v kopci
potáhnout. Zbylo nás 12, ale šlo to očesat ještě víc. Zkusil jsem to ještě z Tuchlovic, ale už jsem na to moc neměl. Nakonec v křečích na 6.
místě. Lepší byli Lubor a Petr Mirovský, zbytek se asi dal nechat v Krušovicích a nevozit si je do spurta." Vítězem závodu se stal
šampión UAC 2017 Ľubomír Sedláčik. Také Márys byl s konečným 18. místem spokojený
"Pokus o první únik v grupetku 5 lidí, bohužel to
nevyšlo, ale aspoň se projevila ta dravost, co mi dosud chyběla. Závod super, kluci od Starků jsou lepší a lepší. Jinak jsem se opět z
první grupy vysypal na Krušovičáku, ale stačilo málo a byl bych tam. I tak pocit ze závodu super." Martin Šurányi odpadl z vedoucí
skupiny ještě před Bochovem, ale objel závod ve slušném balíčku, netrápil se a 47. místo není vůbec špatné. Takže nakonec za CFC Kladno ze
3/4 dobrá práce. A pan redaktor příště.
Velká cesta Švýcarskem
Nový epochální výlet pan Mračka, den 22 - 24.
Ráno raníčko panna vstala a já taky a k tomu směr Bellinzona a hned z kopce s vyjímkou 5 malých houpáků. Po 50 km jsem po návštěvě
cykloobchodu zasedl k snídani. Bellinzona mě zklamala. Kvůli skalnatému opevnění na náměstí, které bylo z obou stran obestavěné bytovkami.
Sice výtahem se dostat na hradby není problém, ale přece mého miláčka nenechám samotného. Jediné, co mě potešilo, že se na jednom hotelu
třepotala i česká vlajka. Příjezd do Locarna byl vítací. Před restaurací na mě mávala parta lidí, což pro mě znamenalo stopku. Okamžitě a
střelhbitě u mě přistálo pivo s občerstvením. Na to, že se tam mluví italsky, to k mému údivu dopadlo dobře. Půlhodinka posezení i s fotkou
se servírkou, která byla samo sebou fešanda. Konečně jsem si šáhnul, tedy jenom na ramínko při focení. Poděkování, rozloučení a vydávám se
k jezeru, které si lehce objíždím i s návštěvou parku a náměstí Piazza Grande. Poutní místo kostel Madonna del Sasso jsem vynechal, protože
byl v horách. Kvůli teplu smáčím tělo v jezeře a pak zpátky. Byl jsem zvědav, co ta partička lidí, jestli tam ještě sedí. Neseděli, taky už
měli dost. Slunce dělá při pití divy. Vracím se do Belinzony a nabírám směr Lugano. Dnes jenom 120 km, ale stačí. Benzinka na ukončení jízdy
přichází záhy. Jsem rád, že opět nikomu nevadím, dokonce mi přinesli ubrousky. A ona to černoška. Že by se konečně podařilo foto, po kterém
toužím roky? Ne, opět mám smůlu. A při tom byla tak příjemná a hlavně černá, ach jo. Poděkuji za možnost večeře a hlednám spaní. Dnes na
soukromém pozemku, jak mě později upozornili sousedi. Ale co, dobrou noc.
Ráno jsem si dal budíčka už v 5.30 a radši pryč. Lugano mě uvítalo vodotryskem na jezeře, až jsem se lekl, že jsem zpátky v Ženevě.
Vodotrysk byl sice menší, ale taky krásný. Jezero a vše kolem bylo hezčí než včera a víc to tam žilo. Teď se musím zeptat na směr Melide,
kde se nachází park Swissminiatur. Po 6 km jsem viděl vše, co jsem viděl v celém Švýcarsku. Jenom si říkám, že stačilo zajet sem, když mi
vše leží u nohou. Všechno bylo moc nádherné, a že to bylo miniaturní nevadilo. Po 2,5 hodinové prohlídce mě docela bolely nohy. Odpočinek
vleže na lavičce přišel vhod. S přátelským poděkováním za hlídání kola odjíždím do Lugana, kde jsem se zajel vykoupat. Ale konec válení a
šlapat. Čeká mě průsmyk San Bernardo. Po cestě stavím v krásné staré vesničce, která byla se vším všudy postavená z kamenů, zvláštně
poskládáných. Na malém náměstíčku zpívala parta chlapů a hned mě zvali ke stolu. Samo sebou jsem neodmítl. Škoda, že brzo odjeli, ale zase
pro mě zbylo občerstvení. Ne že bych vypadal jako žebrák, ale bylo to dobré. Po dalších 20 km míjím hřiště s krásným parkem i s koupáním a
točeným pivíčkem. Ideální konec cesty. Dobrou noc.
Ranní odjezd byl příjemný. Zrovna přijel hospodský, co mě včera obsluhoval a hned mě pozval na kafe s koláčem. Zavedl mě i do výčepu, kde
měl pohledy z celého světa. Ani se mu nedivím, že se chlubí, já bych to dělal taky. Vlastně dělám. Poděkuji a odjíždím směr předposlední
průsmyk. Začátek stoupání byla opět rozcvička. Dnes to bylo těžší, hlavně první část, kde se nacházel komplex budov ideální na odpočinek.
Silnice se sviňsky točila jak had a přece vrchol na dohled. Ale to jsem si jenom myslel, však to znáte, jak ty Alpy klamou. Ale nakonec jsem
se dočkal. Hlavně, že to vydrželo kolo. Kdyby to byl kůň, tak začne řehtat a možná by mě i nakopal. Průsmyk San Bernardino Pass (2066
m.n.m.) byl s těmi průzračnými jezírky úchvatný. Bylo to vidět i na turistech, jak si to užívali. Pivo za odměnu do mě zahučelo a šupem
dolů na rychlý sjezd. Rychlý byl, ale jenom 9 km. Tak nevím, co si o tom mám myslet. Ještě že mi to vynahradil úsek mezi Alpami, který mě
vezl 28 km. To už bylo jiný kafe. Taky jsem si to kafe musel dát, už ani nevím, jak chutná. Dnes končím u autoopravny s benzínkou, kde už
nikdo nebyl. Vozík na auta mi posloužil jako stůl, z cihel a prkna vypolstrovaného sedákem z oblečení byla židle a večeře může začít. Dnes
si udělám před posledním průsmykem hostinu s pivíčkem, šňapsem a jídlem. Blízká travnatá louka se na mě usmívá, jako kdyby na mě čekala.
Ještě koupel s nasměrovanou hadicí a pak spát. Dobrou noc.
Ze Švýcarska Zdeněk Mračko
Karolíno, dávej !
Při stížnostech na nedostatek závodníků v modrobílém dresu a úvahách, jak a kde nakoupit nové, občas zapomínáme na tradiční kladenskou sílu,
kterou je práce s mládeží a výchova vlastních jezdců. Naštěstí se ukazuje, že i zde stále máme na čem stavět. Není to tak dávno, kdy jsme v
klubu uvítali novou členku
Karolínu Vševidovou a už s hrdostí registrujeme její první
závodní účast.
"Našel by se nějaký ten bodík do Forhonta pro naší malou závodnici Karolínku?" píše tatínek Honza
"V sobotu jela
svůj první cyklistický závod, samozřejmě s repre nálepkou CFC. Byl to 1. ročník FM Cyklocup dětských závodů na Sletišti. Na stupně zvítězů
zatím nedosáhla, jelikož zaspala na startu, ale skončila v první polovině závodniho pole. Za 14 dní by se měla zúčastnit dalších
závodů."
My body do Forhonta samozřejmě připisujeme a naší malé závodnici blahopřejeme, protože to je od ní i od rodičů opravdu krásná práce.
A to jsme ještě neřekli, že nám od 29. dubna roste další naděje jménem Ondřej Vševid, kterého oficiálně přivítáme, jakmile nám tatínek pošle
fotografie.