CFC Kladno

Zimní běhy

Na lyžích i na botách, CFC se nefláká

Letmý pohled do výsledkových listin zimních závodů ukazuje, že sportsmani CFC Kladno ani v tomto období nezahálejí. Už na Tři krále se dva naši reprezentanti zúčastnili kladenského Běhu Iva Domanského. Na šestikilometrovém okruhu v areálu lesoparku Lapák byl rychlejši Víťa Novák. "Ale čekal jsem to lepší. Velmi brzo jsem ztratil kontakt se skupinkou, kterou jsem pak měl pořád asi 15 vteřin pred sebou, takže jsem se neměl za kým vyvážet ani s kým finišovat. Nakonec 15. místo." Náš druhý zástupce Marejk Andrejs skončil mezi 179 účastníky padesátý. Únorový orientační běh Za kněžnou Libuší prověřil kromě fyzické kondice také inteligenci a pro Máryse znamenal kýženou odvetu. "Byl to můj první orientační běh v životě. Docela sranda, ale štěstí, že to tu znám. Osmé místo je pěkné." Vítek na 23. místě byl po závodě méně sdílný a do deníku si zapsal pouze "Bloudění ..." Aby si spravil chuť, nazul dva týdny poté lyže a vydal se na Šumavu, aby nejprve doprovodil svou drahou polovičku na závod žen a o den později absolvoval 45 km Šumavský skimaraton celý. "Na startu bylo 13 pod nulou a po včerejším super sněhu to dneska bylo hrozně přemrzlé. Moc to nejelo, ale pro všechny stejně. V půlce se oteplilo, přestal fungovat zelený Swix a zase jsem musel přimáznout. Ale vyplatilo se, na Černou horu jsem předjel plno lidi. Nakonce 81. z 302."
Tak vidíte, krásná práce. A to jsme tu ještě nezmínili Boboloppet a Krkonošskou 50, protože o nich píšeme v samostatných článcích vedle.

Velká cesta Švýcarskem

Nový epochální výlet pan Mračka, den 17 - 19.

Ráno se mi vstávalo krásně. Není divu, když na mě čeká Mont Blanc, vysoký 4810 m.n.m. Tak rychle naházet věci do batohu a vyrazit na lanovku. Tu jsem si byl okouknout už včera a také penízky jsem měl připravené předem, protože cenu jsem vypátral už při plánování cesty na vrátnici. V kabině nás bylo hodně, a já jen doufal, že to lana vydrží. Konečně se to rozjelo a mě podle očekávání polil pot. Když se lanovka rozhoupala, přišel jsem díky přítomným ženám na jiné myšlenky. Jó, ty uměj hekat. Cesta byla dlouhá 5 km i s přestupem na první vyhlídkové plošině Pointe Helbronner (3466 m.n.m.) Rychlý přestup a frčíme na konečnou Aiguille du Midi (3842 m.n.m.) V té výšce to bylo pro mě to nejhezčí, co jsem v životě zažil. To, že turisti chodili zabalení a já v tílku, bylo divný, skleněná visutá vyhlídka a prázdno pode mnou fascinující. Nechápu, jak tyhle plošiny v rozpraskané skále drží. Po 4 hodinách nás upozorňovali na odchod zpátky. Ještě větu do návštěvní knihy a podezřele rychlý návrat do kempu. Zabalit stan, ve městě dokoupit plyn a město Chamonix nechávám za zády. Ve zpětném zrcátku pozoruji, jak se Mont Blanc vzdaluje a s občasným otočením hlavy se v duchu loučím. Další vysněný cíl hlásí splněno. Po 40 km končím jízdu na švýcarské straně. Protože je pozdě a zásoby už jsou v žaludku, tak rychle spát. Dobrou noc.
Ráno vstávání OK, až na opět oteklý obličej. Jednou mi ta hlava praskne. Město Martigny přichází záhy a já otáčím kolo přes n.p. Pfyn - Finges podél řeky Rhôny, obklopené horami. Město Visp byla moje konečná a zároveň odbočka na další postupný cíl - Matterhorn. Vzpomínám, jak zde po okolních horách běželi závod borci z kladenského Maraton klubu, např. Karel Kozel. Startovali z výšky 1500 m.n.m. a cíl byl v 3080 m.n.m. Všichni mají u mě poklonu. Projíždím město a zapamatovávám si odbočku na Matterhorn, kterou ukazuje 10 větrných mlýnů vysokých 80 cm. To nejde zapomenout. Žaludek je také spokojený, tak dobrou noc.
Ráno mě potěšilo pěkné počasí. Však se taky se šlapalo krásně a lehce, zvláště zpočátku po rovině. Pak se silnice začala zvedat, ale stoupání do Zermattu bylo naštěstí lehké. V okolí se nachází 33 ze 74 švýcarských vrcholů přes 4000 m.n.m. a 10 km od města leží průsmyk Theodul Pass (3300 m.n.m.), vedoucí přímo do Itálie. Škoda, že jsem si ho kvůli času nemohl vyjet. 8 km před Zermattem leží vesnice Täsch, kde povinně končí vše motorové. Dále převážejí elektrické autobusy a vlaky. Haha, kolo je kolo. Příjezd do Zermattu mě zklamal. Čekal jsem ohromující přírodu, horské dřevěné baráky s kytkami a ono nic, jenom těžké stavební stroje, prach a špína. Až po 400 metrech bylo vidět to, kvůli čemu jsem přijel. Oči spokojené, nad městem se obklopen oblaky tyčí 4478 m.n.m. vysoký Matterhorn. Poprvé byl zdolán v roce 1865 a ze sedmičlenné skupiny se tenkrát vrátili jen 3 lidi. Kousek dál je Malý Matterhorn (3883 m.n.m.) s vyhlídkou, na kterou vede od r. 1929 lanovka. Tlačí mě čas, tak si aspoň na ty hory šáhnout, když už nemůžu nahoru. Zpáteční cesta je pořád z kopce a za 2,5 hodiny jsem zpátky ve Vispu. Zdravím větrné mlýny a stáčím kolo doprava. Na cestě nacházím 20 centů a protože vím, že když je v lese jedna houba, tak okolo jsou další jako rodina, nacházím celkem 5,75 Eur. Asi odměna za odvedenou dřinu. Následuje benzinka, můj domov, kde končím. Lidi se opět zajímají o moji cestu a já automaticky vytahuji mapu. Za odměnu dostávám 2 pivíčka na zapití jídla. Sedím tu v půl deváté večer jen v trenkách a venku je stále 24 stupňů. Dnes už jenom krátká hygiena a za benzinkou vybaluji stan. Dobrou noc.
Ze Švýcarska Zdeněk Mračko