CFC Kladno

FORHONT

NEJBLIŽŠÍ AKCE

30. listopadu 2017 ZPRAVODAJ ÚV CFC Kladno Číslo 109

Vítkův hattrick

Forhont 2017: 1. Víťa, 2. Luboš, 3. Márty

To, že termín hattrick, označující tři branky nebo obecně tři úspěchy po sobě, znamená doslova trik s kloboukem, asi vědí nejen angličtináři. Méně se však ví, odkud se toto slovní spojení vlastně vzalo. My jsme zapátrali v archivech a zjistili jsme, že hattrick byl poprvé popsán roku 1858, a to v souvislosti s kriketovým zápasem, v němž nadhazovač H. H. Stephenson dosáhl tří zbořených branek bezprostředně po sobě a na počest tohoto mimořádného výkonu byla v hledišti uspořádána sbírka a hráč byl odměněn zakoupeným kloboukem. Dodnes je například v hokeji v některých soutěžích zvykem po vstřelení hattricku naházet na led pokrývky hlavy. A tím se dostáváme ke klobouku, konkrétně k tomu modrému s logem CFC Kladno, ceně pro vítěze bodovací soutěže Kladenský Forhont. Tu už potřetí za sebou vybojoval Víťa Novák, který letos získal v devatenácti podnicích 3 zlaté, 6 stříbrných a 3 bronzové medaile, což mu v konečném součtu vyneslo 1658 bodů a suverénní vítězství. Vítkovi navíc patří třetí místo v celkové klasifikaci poháru UAC a první místo v kategorii A. Je to zkrátka přesvědčivý lídr a k tomu pilný v docházce. To se bohužel nedá říci o dvojnásobném korunním princi Marku Andrejsovi, který letos kromě vyjížďky na Klínovec absolvoval pouhé dva jarní závody, zbytek roku chyběl a úplně vyklidil pozice. Doufejme, že šlo o náhodný výkyv a Márys se napřesrok do závodů vrátí. Byla by ho škoda jak pro klub, tak pro celou silniční cyklistiku. Luboš Černý je opačný příklad. Před rokem jsme ho na tomto místě pokárali a hle - polepšil se, po celý rok patřil k hlavním oporám týmu a ještě mu vyšla premiéra na Klínovci. Právem získal 444 bodů a druhé místo. Martin Šurányi byl ještě pilnější, absolvoval o 5 závodů více než Luboš, ale vzhledem k našlapané konkurenci v prvním balíku UAC měl jednotlivé bodové zisky přeci jen nižší a patří mu celkově třetí místo. Zvláštní pozornost však zasluhuje dvanáctá pozice v celkové klasifikaci UAC s nevelkou bodovou ztrátou na Top 10, která dokládá Martinův zřetelný výkonnostní vzestup. Jen tak dál ! Pan Kolbaba ztratil část sezóny kvůli srážce s autem, ani ve zbytku roku se zrovna nepředřel a dle vlastních slov by se letos obodoval spíše za běhy. Pavel Mařík, to je klubová rarita. Absolvoval jeden jarní závod, získal zlatou medaili a pro zbytek roku měl vystaráno. Tomu se říká efektivita. Za zmínku stojí ještě Zdeněk Mračko, který reprezentoval naše barvy v dubnovém závodě Českého koloběžkového poháru na slavném Masarykově okruhu v Brně. V klasifikaci družstev UAC získal tým CFC Kladno sedmé místo. Potřetí za sebou. Vidíte, zase hattrick. Kamil Oprsklý, CFC, restaurace Máka

Bikeři opět v Jizerkách

Naši se v Bedřichově neztratili

Rok se s rokem potkal a v Jizerských horách se sešlo více než 3000 nadšených hobíků na dalším ročníku ČT Author Cupu. Hlavní změnou proti předchozím létům byl návrat startu do Bedřichova. Důvodem byla rekonstrukce silnice z Josefova dolu do Hrabětic a na závodníky tak čekala o něco delší trasa, konkrétně 67 km s 1538 m převýšení. Pokud jde o počasí, tak letos ukázaly Jizerky přeci jen přívětivější tvář - nepršelo, nesněžilo a nemrzlo. Barvy CFC Kladno opět reprezentovali Josef Slavík, Honza Vševid a Martin Šurányi. Jako psychická podpora byli podél trati přítomni i další členové klubu – krásnější polovičky závodníků Honzy a Martina včetně nadějné generace závodníků Vojtíka, Daníka a Káji. Nechyběla ani sama prezidentka CFC Dáša společně Jirkou Semencem a Kubou Šípkem. Všichni naši závodníci dorazili v pořádku do cíle. Sice trochu unaveni z náročné trasy, ale spokojeni s konečným umístěním v první třetině závodního pole. Navíc si vylepšili loňské výsledky. Honza Vševid dojel na 922. místě v čase 2:55:13.8, Pepa Slavík 584. za 2:44:28.3, a Martinu Šurányi stačil čas 2:34:54.2 na 355. pozici. "Prvních 20 km jsem byl rozhodně nejpomalejší v první vlně, nohy těžké, vůbec to nejelo, přepadaly mě myšlenky, že bych mohl i vzdát. Ale na 25. kilometru jsem se rozjel, začal závodit a konečně si užíval pocitu, že to jede. Nicméně do příštího roku je hodně co zlepšovat." Za rok tedy na shledanou v Bedřichově. Nebo v Josefově dole ? Necháme se překvapit. Mártin Šurányi, CFC, Bedřichov

Velká cesta Švýcarskem

Nový epochální výlet pan Mračka, den 15 - 16.

Ráno se mi po tom včerejšku nechce vstávat. Ale moc se přemlouvat nemusím, protože vím, že se blíží můj vytoužený přírodní objekt Mont Blanc, na který se moc těším. Po 56 km přijíždím do Martigny. Malebné město se nachází v západní části Wallisu v údolí řeky Rhôny a leží 40 km od slavného průsmyku svatého Bernarda (2469 m.n.m.). Ve městě je muzeum na počest Bernardských psů, kteří pomáhali lidem žijícím v horách v těžké práci. V dalším muzeu umění a aut najdete 50 exemplářů, které Švýcaři vyráběli sami, než ukončili výrobu. Též návštěva římského amfiteátru z 2. století pro 6 tisíc lidí je neskutečná nádhera. Po zkouknutí zítřejšího směru na Francii zvedám hlavu směrem k průsmyku, až se mi z té výšky zatočí. Potvrzuji si, že tu dnes rozbalím stan. Po celkové prohlídce města pomalu hledám místo na spaní, ale ještě mám čas na jídlo. Nedaleko je šikovný parčík se vším, co potřebuji a za mírného deště usedám k večerní hostině. Dnešní den byl perfektní, ale náladu mi kazí zakousnuté klíště v podpaždí. Klidně se tam přisaje ani se nezeptá, parchant. Problém byl, že jsem ho ukroutil. Na řadu přichází nůž. Krve jak z vola, ale to přehlížím, hlavně zatnout zuby. Uf, to jsem si oddechl, operace se podařila. Takové sebeubližování jsem nikdy nezažil. Rychle se sbalit a hledat nocleh, už za bouřky a lijáku. Po kilometru vidím opuštěné staveniště, kde je hlavně hadice s vodou. Hygiena perfektní. Ještě alkoholem vyčistit operační ránu. A žaludek. A spát.
Ráno je slunečné, tak rychle sbalit a odfrčet, jako kdybych tam nikdy nebyl. Po 11 kilometrech přichází odbočka a silnice se začíná neuvěřitelně klikatit jak ta včerejší koupací hadice a stoupá ze 471 m až na 1527 m vysoký Forclazký průsmyk (viz foto). Je to dřina, ale když to zvládli profíci na Tour de France, tak to nějaký těžce nabalený cykloturista z Čech dá taky. Namáhavé stoupání mi vynahrazují úchvatné výhledy do údolí, jak se Martigny každým kilometrem zmenšuje a ztrácí, obklopené sluncem zalitými horami. Proto jsou ty průsmyky tak nádherné. A tady na silnici je památka na Tour: "Go Sagane go", "Sagane, pojď na pivo" a podobně. Konečně dojíždím na vrchol. Krásný pocit, který završím jídlem a pivem. Sjezd na francouzkou hranici přichází záhy. Moc se nezdržuji a valím dál, když vtom přichází další stoupání. To jsem netušil. Průsmyk Col des Montets (1461 m.n.m.) není naštěstí tak hrozný a po přejezdu vrcholu už to jede rychle a za chvíli mě vítá město Chamonix, za jehož zády se tyčí krásný Mont Blanc. Musím zastavit, jak jsme se rozklepal - snad i štěstím, že se mi to povedlo. Dole v infocentru se radím, jak dál a do ruky mi přistane mapka s cestou do kempu, který je jediný plánovaný za celou moji cestu. Kolo musím někde uschovat. V kempu je k mému údivu hodně Čechů a Slováků. Je vidět, že Blanc přitahuje. Navíc se ve městě konaly běžecké závody po horách, kde byla nejdelší trasa 170 km. Krásné výkony borců. Večerní povídání v kempu bylo příjemné do pozdních hodin a s velkým natěšením na zítřejší den s úsměvem usínám. Dobrou noc. Ze Švýcarska Zdeněk Mračko

Velvarský maraton

S celou rodinou do boje za Kladno

Název tohoto závodu by mohl připomínat neskutečnou dřinu na 42 km, ale maraton je naštěstí jen v názvu velkého sportovně společenského dnu, který první říjnovou sobotu přivítal ve Velvarech spoustu amatérských i profesionálních sportovců. Pro letošní 12. ročník připravili pořadatelé už od 10 hodin pestrý program – bikerskou třicítku, běžeckou pětku a hlavní běžecký závod na 10 kilometrů. Navíc se v průběhu celého dne se závodilo i v několika dětských kategoriích – běhy od 150 metrů pro nejmenší až po 1 km pro starší žáky. My jsme v sobotu ráno po osmé hodině vylezli z pelechu a po krátké domluvě rozhodli, že do Velvar pojedeme závodit celá rodina. Tatínek absolvuje bikerskou třicítku, maminka si zaběhne hlavní závod na 10 km a Vojta s Daníkem si dají závod ve své kategorii. Prostě krásný den. Neodradil nás ani déšť při nakládání kola na střechu a kluků do auta. Úvodní Bikerská třicítka prověřila cyklisty ve všech směrech – asfalt, v terénu dvě náročná stoupání a bahenní cesta v poli. Závod se pro nás od začátku nevyvíjel dle plánu – zmeškaný start (když musíš, tak musíš), po dotažení vedoucí skupiny přišlo stoupání a čelo opět odjedlo. Nicméně konečné 19. místo v čase 1:16:40.03 není špatné. Běžeckého závodu na 10 km se účastnila dvojčata David a Tomáš Svobodovi. David je olympijský vítěz z Londýna v moderním pětiboji a Tomáš reprezentant ČR v triatlonu. Tomáš hlavní závod vyhrál a David dokončil na třetím místě. S tratí statečně bojovala i naše Janča, která se snažila vylepšit své maximum, které zaběhla v září na Birell Cupu v Praze. Podařilo se a v cíli rozdávala úsměvy. "Běželo se dobře, od začátku jsem si držela své tempo a s konečným výsledkem pod hodinu jsem maximálně spokojena." Za naši nadějnou generaci se nakonec aktivně zúčastnil jen Vojtík, který absolvoval běh na 450 metrů (3 kolečka na stadionu). Držel se statečně, ale v hromadném závodě mu ještě chybějí chybějí ostré lokty. V cíli komentoval závod slovy: "Rychleji to už nešlo, ve třetím kole jsem nemohl moc dýchat." Nevadí, potrénujeme a příště zvítězíme. Mártin Šurányi, CFC, Velvary