CFC Kladno

UAC 2017 : dobojováno

Vítek třetí, Márty dvanáctý, tým sedmý

Zatímco začátkem léta nebylo kde šlápnout, závěr soutežniho roku přinesl doslova smršť závodů, takže bez úvodu rovnou k věci. O tom, jak se promění několik prašných sektorů po předchozích deštích, se mohli cyklisté první zářiovou neděli na Lawi Tour Classic přesvědčit tak říkajíc na vlastní kola. Nutno přiznat, že pořadatel situaci zvládl, vynechal pár polňaček a žádný blátokros se nekonal. Některé jezdce však změněná trať nachytala na švestkách. Byl mezi nimi i náš jediný zástupce Víťa Novák "Nájezd do druhého průjezdu bergem na Kovárnu jsem dost prokaučoval a vyblemcal spoustu sil, abych si to sjel. Mezitím odjelo 5 lidí dopředu. Ke konci už jsem se trochu srovnal, ale i tak šla větší část naší devítičlenné skupiny v dojezdu přeze mě." Vítek to ze skromnosti neuvedl, ale konečné 11. místo mu v silné konkurenci profesionálů stačilo na 3. místo v UAC a první v kategori A. Celkovým vítězem se stal David Jarý (Johnson Controls AŠ MB).
Také o týden později byl Vítek na 4. ročníku Podzimního Vrchaře jediným zástupcem klubu. Tentokrát však nebyl vyjímkou, celkem se deštivé 130 km vyjížďky s měřenými úseky zúčastnílo pouhých 22 cyklistů. Většinou silnějších, ti, co neměli naději na vítězství, raději zůstali doma v teple. Zvítězil Michael Somr z Lawi Stars, Vítek s končil s malou ztrátou třetí. "Bohužel jsem krutě nezvládnul druhý segment, jinak docela dobrý. Škoda, že jsem se ještě trošku nezmáčkl do toho Hýskova. Na konci mi docházelo. Samostatný komík by mi tam slušel". Dodejme, že komík není žádný srandista, ale King Of Mountains, titul pro držitele nejrychlejšího času v segmentu GPS aplikace Strava.
Sobota 16. září byla světlou vyjímkou v smutně prořídlém kalendáři letošní sezóny. Nováček mezi pořadateli Martin Pliml se rozhodl přivést na svět klasickou časovku do kopce a trať zvolil vskutku náramnou. Serpentiny v první polovině bezmála pětlikilometrové trati časovky do vrchu Račice patří mezi nejkrásnější v kraji, stojky v druhé polovině naopak mezi nejnáročnější. Dohromady lahůdka, kterou si navzdory nepříznivému počasí nenechalo ujít 47 závodníků, z nichž byl opět nejrychleší v závěru sezóny mocně finišující Michael Somr. Naše barvy zastoupila osvědčená dvojice opor Luboš Černý a Martin Šurányi na 32. a 36. místě.
Po Klikových vrších kterým věnujeme samostatný sloupec, už bylo o vítězích celkové klasifikace rozhodnuto. Nás však ještě na Posledním šlápnutí, letos uspořádaném netradičně na krátkém uzavřeném okruhu, zajímal boj o třetí místo pro Vítka Nováka. Toho bohužel z přímého souboje brzy vyřadil pád po kolizi se soupeřem a mohl jen z povzdálí sledovat, zda se Petr Mirovský ze Stark Cycling Teamu neprosadí na stupně vítězů. Nestalo se a Vítek bronzový post uhájil. V dešti a zimě vyhráli Petr Beneš (Truxxik Cycling - balík AB) a Přemysl Kuchař (Eleven Cube Riders - CDEJHŽ). Sečteno, podtrženo: žlutý trikot - Ľubomír Sedláčik (Sparta Praha), růžový Libor Janoušek (Lawi Stars), v týmech o pět délek Sparta. Naše plusy: Víťa třetí, Márty s velkou pochvalou dvanáctý., Luboš 29. Tým potřetí za sebou sedmý. Celkem dobrá práce, Modré šípy.

Velká cesta Švýcarskem

Nový epochální výlet pan Mračka, den 13 - 14.

Ranní vstávání bylo peklo. Měl jsem tak oteklý obličej, že jsem musel hodinu orážet, než jsem trochu viděl. Ale Ženeva byla na dohled, tak jsem nespěchal. U benzinky mi ochotně zalili ešus s čajem, ale jídlo jsem si moc nevychutnal, protože tam byl chlapík s viržínkem a strašně to smrdělo. Ještě ranní hygiena a odjezd do Ženevy, kde nechal stopu T.G. Masaryk při slavném projevu k 500. výročí upálení mistra Jana Husa v Kostnici. Ale jakou stopu tam nechám já, to ještě nevím. Ženeva mě přivítala dopravními letadly nad hlavou, jenom je zespoda pohladit. Chudáci lidi v bytech. Po levé straně míjím palác národů (OSN) z r. 1946. Ženevské jezero, ze kterého vytéká řeka Rhôna a Arve, je moc krásné a lemované historickými budovami. Známá dominanta města je vodotrysk, tryskající do výšky 140 m rychlostí 200 km/h a 500 l/s. Už z dálky nejde přehlédnout. Taky jsem políbil silnici, když jsem ho při jízdě pozoroval. Zajel jsem co nejblíž, ale dál jsem musel pěšky. To, že jsem pod ním stál a byl mokrej nevadilo, protože za ten zážitek to stálo. Projetí promenády Freddie Merdcuryho a Sissi císařovny byla povinnost. Jejich sochy lemovaly promenádu, ale Freddieho socha, to teda byla bída. Všude kolem byly na budovách hodiny, které se švýcarskou přesností odbíjely čas, i ty, co byly tak krásně zhotovené na záhonku z živých květin. Ještě foto, magnetku do sbírky na památku a otáčím to do Lausanne. Ale napřed benzínka, která byla opět mým domovem. Už vím, kde budu bydlet, až ze mě bude bezdomovec. Mimochodem - zkušenosti mám. Dobrou noc.
Dnes mě čeká další významné město Lausanne a už dlouho se mě drží rovinky. Hned jsem zapomněl na krušné chvíle v průsmycích. A už nemusím shánět švýcarskou vlajku, stačilo ji sebrat ze silnice, kde se válela. Jezero s okolní přírodou bylo opět fantastické. Ve městě je je muzeum Charlie Chaplina, to jsem vynechal, ale foto s jeho sochou ne. Potěšil mě, že je menší než já. Socha Freddie Mercuryho byla originálnější než v Ženevě, ale že za ním byl postavený obytný přívěs, to jsem jim neodpustil. Hledání olympijského muzea (viz foto) nebylo těžké, opět vše při cestě. Před muzeem byly sochy velkých světových sportovců včetně našeho Emila Zátopka, kterého jsem pozdravil podáním ruky a poplácáním po ramenou, uvnitř byly vystavené různé artefakty sportovců včetně promítání všech olympijských her, jenom si naťukat na panelu a na velké obrazovce v poklidu v křesle sledovat. Ani se mi nechtělo odjet, ale večerní koupání bylo silnější. Chtěl jsem si vyfotit jezerní zátoku, když vtom mi z ruky vypadl foťák a scházelo 5 cm a byl ve vodě. Zvedl jsem ho a ouvej - baterka schází. Koukám z mostku do vody a i když byla křišťálová, stále nic nevidím. Vtom si vzpomenu, že jsem slyšel tupou ránu. Hurá, baterka leží na zádi loďky. Honem přes mostek a hlavně aby mě nikdo neviděl, s jednou rukou nahoře čubičkuji se zachráněnou baterkou. Ještě jednou hurá ! Nedaleko vidím jachtařský klub a dobré sezení. Byli moc ochotní, ale po chvíli na mě začali čučet a to už jsem věděl, co mám udělat. Hned jsem vytáhl plán cesty a už jsem u nich seděl. Kecali jsme, když vtom jeden vzal ze stolu jejich vlajku a začal s ní blbnout. Nelenil jsem a vytáhl taky, co jsem ráno našel, a už jsem byl úplně jejich. Hned u mě přistálo 5 lahváčů. Mám to prý za odměnu s tím, že mi ještě dovolili si za budovou rozdělat stan. I klíče od WC a sprchy mi nechali a odfrčeli domů. Ještě bylo brzo do hajan, tak jsem si projížděl pobřeží, a krmil labutě. Slyším muziku, hráli džez, což já moc nemusím, ale na závěr dne to bylo příjemné. Bokem tam stál chalpík a když viděl českou vlajku, tak jsem dostal další piva. Nabídku na přespání jsem odmítl s tím, že už mám kde. Po rozloučení jsem to otočil zpátky ke stanu, ale to už jsem musel po tolika pivech opatrně. Vykoupaný, najedený a napitý, to se bude krásně spát. Dobrou noc. Ze Švýcarska Zdeněk Mračko