18. července 2017
ZPRAVODAJ ÚV CFC Kladno
Číslo 106
Lépe než na rovině
Víťa si v Lipencích dojel pro zlato
"Čistokrevný časovkář", řekl by cyklistický odborník při pohledu na tělesné parametry našeho leadera Vítka Nováka. A měl by pravdu.
Nesmí to však být časovka po rovině. Vítkovi se totiž už několik let vysloveně daří v časovkách do vrchu, zatímco na rovině stále
paběrkuje. Nepochopitelný paradox ?
"To si nemyslím" říká trenér cyklistů CFC Kladno Dr. Zobal
"Víťa má dlouhodobě velmi dobrou
všeobecnou trénovanost založenou na multisportovním tréninku v základním období a k tomu vysokou aerobní vytrvalost podpořenou častými
soustředěními v horách. To pak dokáže v časovce prodat. Na rovině mu však chybí více času stráveného jízdou ve specifickém posedu."
Vypadá to, že se Vítek zkrátka neumí shýbnout. A jako by chtěl potvrdit trenérova slova, zajel první červencový víkend jeden ze svých
nejlepších závodů, v časovce do vrchu Lipence obsadil celkově páté místo a v kateorii A získal zlatou medaili !
Zajímavý je jeho pozávodní komentář trenérova hodnocení.
"Já bych to trénoval, ale kdo se s tím má montovat ..." Míněny časovkářské
nástavce. To se ale nedá nic dělat. Kdo chce být špičkovým časovkářem i na rovině, musí správnou pozici trénovat, i kdyby čert na koze
jezdil.
Na dvou oporách
Márty a Luboš drží prapor CFC
Protože letošní červen a první polovina července přinesly pouhopouhé tři pohárové závody, dalo by se čekat, že se vyhladovělí cyklisté
vrhnou na zbývající podniky jako vlci. Bohužel, vlk je na Kladensku ohroženým druhem.
Náš leader Víťa Novák sice vydobyl zlato v Lipencích, ale na dalších závodech kvůli mistrovství republiky a horskému soustředení chyběl a
starost o týmové body tak zůstala na bedrech ostatních členů. Naštěstí se taková bedra našla. Martin Šurányi se po přesedlání na silniční
kolo v pelotonu spolehlivě rozkoukal a dokáže bodovat i mimo časovky. V počtu absolvovaných závodů se už vyrovnal Víťovi a v celkové
klasifikaci UAC se ocitl na dohled první desítky.
Druhá opora žádné rozkoukání nepotřebovala. Luboš Černý patří k našim dlouholetým stálicím a v poslední době navíc potěšil vzornou
docházkou. K tomu přidal prvovýjezd na Klínovec a v aktuálním klubovém žebříčku se vyšvihl na druhé místo. Spolu s Martinem vytvořili
spolehlivou dvojici, na níž stojí naše poslední zisky v soutěži družstev. Aktuálně patří CFC Kladno 7. místo. Abychom pozici udrželi,
případně ješte vylepšili, měli by se k chlapcům připojit i další. Co my na to ?
Hvězdárna v dohledu
Přípravy šampionátu finišují
Letní čas pokročil a 9. ročník závodu Kolem Posázaví, který bude už podruhé v historii hostit šampinát UAC, je na dohled.
Jak pokračují přípravy, pane řediteli ?
"Dá se říci, že normálně. Většinu potřebných povolení už máme pod střechou, ceny pro vítěze taky, teď rozkreslujeme zabezpečení
křižovatek a pomalu začínáme domlouvat obsazení jednotlivých postů. Opravujeme značení, které dostalo při loňských deštích zabrat."
Prý máte problémy s kvalitou silnic.
"To je přehnané. Z 82 kilometrů je problematický jeden.
Na posledním kilometru cesty ze Šternberka do Poříčka jsou výmoly a některým se lze jen stěží vyhnout. Projet se dá, ale my nechceme mít ze
závodu žádné 'Strade bianche' a rozhodli jsme se nejhorší místa opravit." Takže přijde na řadu asfalt a parní válec v barvách CFC
Kladno ?
"To ne, na to nemáme ani povolení, ani prostředky. Díry zasypeme a ujezdíme autem. Materiál už je zajištěn, ale s opravou ještě
počkáme, aby vydržela až do závodu." Takže se závodníci mohou těšit ?
"Určitě. Letošní trať je opravdu krásná. Přijeďte se
přesvědčit. A když se zadaří, můžete získat mistrovský dres." My se k pozvánce připojujeme. Všechny potřebné informace včetně mapy a
prohlídky trati naleznete na nově upravených stránkách závodu
Kolem Posázaví.
Velká cesta Švýcarskem
Nový epochální výlet pan Mračka, den 9 a 10.
Vstávání u benzinky vždy přijde vhod kvůli hygieně. Za lehkého deště frčím k Curychu.
S tím, že mi budou nad hlavou létat letadla, jsem nepočítal. Takže blízko musí být letiště. Teď po ukazateli
Letiště 5 km už vím, že
ho musím navštívit. Po vyjetí z lesíka se mi objevilo v plné kráse jako na dlani. Pokračuji dál a silnice se rozšiřuje ze dvou proudů na
čtyři. Až jsem dostal strach, že mě srazí auta. A najednou zákaz vjezdu cyklistů! Co teď ? Zpátky ani dobředu to nešlo. Nakonec mi pomohla
ochranka z vedlejší stavby s tím, že mě pustili přes staveniště. Moc jsem děkoval, že mě dostali z průseru. Návštěva letištní budovy stála
za to. Mají to dobře zařízené, od letadel odjíždějí vlaky i autobusy.
Po prohlídce odjíždím k jezeru. Cesta s 12% klesáním byla okouzlující, to byl nádherný pohled na tu obrovskou vodní plochu. Vykoupat se je
povinnost. S odjezdem z města jsem zavrhl návštěvu
Rüttli. Je to jejich posvátné místo, obdoba našeho Řípu, akorát s tím, že tam
mají jenom louku. Kolo jsem tedy nasměroval do Lucernu, který známí moc vychvalovali. Jezero jsem měl stále po levé straně, to byla taková
nádhera s těmi skalnatými ostrůvky. Ale večer se blíží a já v dálce vidím parkoviště se sprchou a toaletami. Bylo rozhodnuto, konec jízdy a
příprava večeře. No jo, ale pivo scházelo. Opodál stál Rumun s kamionem. Po optání, jestli prodá pivo, vytáhl dvě plechovky, ale prachy
nechtěl, prý že je má zadarmo. Nakonec přišel za mnou a drbali jsme do 23 hodin. Ale už spát. Jak Rumuna, ta i mě zítra čekají náročné
kilometry. Dobrou noc.
Když ráno vylézám ze stanu, překvapivě mě zdraví uklízečky. A to jsem si říkal, že odjedu brzo. Cesta do Lucernu byla vynikající a příjezd
ještě lepší. Navštuji nové a staré město, které spojuje dřevěný most s krásnou květinovou výzdobou (viz foto).
Most stál za to, ale mne zarazil ulomený stojan na kole. To byla moc nepříjemná situace, od této chvíle už budu kolo jenom opírat.
Objíždím jezero a výhledy jsou opravdu nádherné. Ale blíží se večerní hodina, i když to při tom krásném slunečném dnu ani není znát.
Stoupání od jezera bylo hodně strmé, ale ty poslední výhledy byly k nezaplacení. Po doplnění zásob hledám místo na spaní a po 20 km nalézám
malý krámeček s venkovním posezením, což je moje parketa. Seděl tam místní a zrovna se zakusoval do koláče. Jeden mi daroval, dobrý
chlapík.
Když jsem mu ukázal plán cesty, dal mi 2 piva a pozor, věnoval mi 5 franků. To už nebyl dobrý, ale velký dobrák. Já vím, proč mám ukazovat
moji cestu. Ptal se, jestli mám stan a já že jo, tak mi ukázal starou ruinu, že za ní můžu přespat. No není to krása ? Po rozloučení jsem
odjel vstříc ruině, kde na mne čekalo to pravé spaní. Dobrou noc.
Ze Švýcarska Zdeněk Mračko
Na Klínovec v červnu
Nejsou závody, je čas na trénink
Tradiční kladenskou vyjížďku na Klínovec jsme si už zvykli označovat přívlastkem
jarní a při plánování termínu se snažíme myslet na
to, abychom trénink vstřebali ještě před začátkém závodní sezóny. Když se letos vlivem souhry nepříznivých okolností vyjížďka v plánovaném
termínu neuskutečnila, mysleli jsme si, že Klínovec tentokrát odpískáme. Jenže shoda dalších nepříznivých okolností způsobila, že bylo pár
závodů zrušeno, jiné přesunuty a v jindy tak nabitém červnovém kalendáři vzniklo velké závodní vakuum. A protože příroda nemá vakuum ráda,
rozhodli jsme je vyplnit řádným horským tréninkem. Červnový termín nás sice obral o působivý dojezd mezi bariérami sněhu s lyžaři nad
hlavou, na druhé straně přidal denní světlo, takže nám ubyly starosti s dojezdem za tmy. Pokročilá sezóna s sebou také přinesla lepší formu
všech zúčastněných, takže boje o hlavní vrchařskou prémii mohly být o to tvrdší. Za zmínku stojí účast Luboše Černého, který letos konečně
mohl absolvovat K-K-K vcelku. Pozoruhodným výkonem zaujal kandidát členství v CFC Kladno Honza
Jackie Bohonek, který sice v druhé
polovině odstoupil, ale fakt že hlavní stoupání zdolal na těžkém ocelovém kole, zasluhuje obdiv. I s návratem přes Doupov jsme zdolali 270
kilometrů, někteří rovných 300. Ti se cestou vraceli. I když pozdní, čtvrtý Klínovec se vydařil. A 10. června je vlastně astronomicky
pořád ještě jaro. Tak zas za rok.