26. května 2017
ZPRAVODAJ ÚV CFC Kladno
Číslo 105
Tři květnové stříbrné
Naši reprezentanti navázali na dobré výkony z dubna
Pavé tour Milovice. Název hovoří za vše. Středočeská varianta klasiky Paris - Roubaix přinesla už tradičně konfrontaci amatérů z UAC
s jezdci kategorie Elite z věhlasných klubů, jako je Sparta Praha či Topforex - Lapierre Pro Cycling Team. Všichni dohromady se však
museli popasovat především s nekonečnými dlážděnými úseky a rizikem defektů. V hlavním závodě na 122 km nakonec ve spurtu hlavního pole
zvítězil Sparťan Jiří Nesveda, ale ani amatéři se neztratili, nejrychlejší Ľubomír Sedláčik obsadil 5. místo. Náš Víťa skončil 21.
"Trochu jsem se bál větru, ale poněkud překvapivě se na bočáku zas tolik moc nedělo. Sparťani si to celkem podiktovali. Pro mě trochu
překvapivě to Lapieři zabalili už v předposledním kole, takže konec celkem na pohodu. Možná jsem nemusel jet až tak defenzivně, ale ze
začátku jsem byl rád, že jsem rád a ke konci se mi už moc přepnout nedařilo." 4. místo mezi amatéry přineslo Vítkovi stříbro v
kategorii A. Závod 2. balíku na 80 km ovládli junioři profitýmů, z nichž byl nejrychlejší Matěj Tvrz z Dukly Praha, čest UAC uhájil Libor
Janoušek z Lawi na 6. místě.
Kouřimská padesátka je úplně jiný závod. Malebný okruh posázavskými luhy a háji byl původně vypsán pro čistokrevné hobíky, do
kalendáře UAC byl zařazen teprve nedávno a velká část původního charakteru mu zůstala dodnes, o čemž svědčí více než dvě stovky cyklistů v
druhém, ale zde vlastně hlavním balíku.
Jezdci kategorie AB absolvovali okruh dvakrát, ale ani kopce kolem Sázavy nedokázaly peloton roztrhat a rozhodovalo se ve spurtu na
náměstí, kam dojel první Sparťan Jonáš Vojtěch. Víťa Novák byl 14. v čase vítěze a druhý v kategorii A. Také v závodě na 50 km rozhodoval
o vítězi spurt, v němž byl nejrychlejší Jiří Chyba z teamu Nutrend Specialized. V pelotonu jsme po vynucené přestávce zaregistrovali pana
redaktora Kolbabu, který sice neoslnil, ale
předjel Fousáče a i jinak vypadal na novém kole vcelku spokojeně.
Bělská vteřina zůstala vinou nepříznivých okolností jedinou klasickou časovkou v letošním kalendáři a o vítězství se do Bělé pod
Bezdězem přijelo poprat rovných 110 cyklistů.
Nejlepšího času nakonec dosáhl Petr Čapek ze Sweep cycling před Miroslavem Thumou z SportRaces-Isaac Teamu a Tomášem Kotrlíkem z Lawi
Stars.
Naši dorazili dva, Víťa Novák skončil 18., nebyl s výkonem spokojen a nic na tom nezměnila ani třetí stříbrná medaile v Áčku. Martin
Šurányi potvrdil zřetelný výkonnostní vzestup na silnici a dosažený rychlostní průměr bezmála 37 km/h je příslibem do budoucna. Sečteno
podtrženo, v květnu se dařilo.
Jen škoda, že naši nedokázali obsadit amatérskou
Trofej Rokycan. Vítkovo zápolení s profesionály bylo pěkné, nula na kontě CFC
Kladno už méně. Kde jste byly, Modré šípy ?
Kamil Oprsklý, CFC, Milovice, Kouřim, Bělá a Těškov
Vary jsou Vary

Klasika je klasika. Láska je láska. Některé věci nepopíšete lépe než tautologií. Závod Karlovy Vary - Unhošť do této kategorie patří.
Můžete namítat, že
je příliš rovinatý, příliš větrný nebo snad příliš nebezpečný, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Vary jsou zkrátka Vary, to
dobře vědí všichni účastníci, kteří se postavili na start v Olšových Vratech
závodu s tradicí už po 34. Letos jich bylo o něco
méně, ale balík byl o to silnější včetně jezdců špičky amatérského pelotonu. Obhájce loňského stříbra Víťa Novák po sobotním 140 km dlouhém
intenzivním tréninku s Evženem v kopcovitém terénu
"... cítil ten včerejšek. S vypětím sil jsem uvisel vršek Krušovic. Po nich nás jelo
tak 12. Vcelku poctivě jsem střídal a do cíle dojel totálně prošitý. Na 500 mě skočili i ti, co se už jen vezli. Vyhrál těsně Víťa Mužík
po pěkném sólíčku. Já byl devátý." Marek Andrejs napravil loňský rozpačitý dojem a dojel v druhé skupině s minimální ztrátou na
vítěze. Pan Kolbaba si dle vlastních slov
"vystoupil hned na začátku, protože 47 po rovině neumím jet ani v háku." a závod objel v
gruppettu celkem na pohodu. Nejspokojenější však byl v cíli Martin Šurányi, který si Vary vysloveně užil.
"Až do Bochova jsem jel se
špicí, ve stoupání jsem si dokonce vlezl na čelo. Když mne po odbočení na objížďku sklepali, měl jsem na tachometru průměr 45 km/h. Pak
jsme pokračovali asi v 15 lidech a měli jsme i vlastní zaváděcí auto. Bomba !" Co dodat ? Klasika je klasika. Láska je láska. Vary
jsou Vary.
Velká cesta Švýcarskem
Nový epochální výlet pan Mračka, den 7 a 8.

Ráno raníčko přeji sám sobě hezký den a v 8.00 odjíždím zpátky do Švýcar. Přejíždím řeku Rýn a po levém břehu pokračuji po šotolině i
asfaltu až k Bodamskému jezeru. Ani jsem netušil, že je tak blízko. Hledám plánovanou cestu kolem jezera. Vypadá to jako velká záhada, ale
naklonec mi lidi pomohli. Jenže pak to přišlo. Postrádám kameru na kole ! To snad ne ! Byl jsem tak nasratý, že mi i krev v žilách ztuhla.
Po hodině hledání jsem to vzdal a řekl si hlavně být v klidu, cesta je ještě dlouhá. U jezera jsem zaparkoval a skočil do vody, vždy
příjemné po slunečných dnech. Ale jako vždy ve Švýcarech nastává problém sehnat lavici se stolem. U minigolfu se ptám, jestli se u nich
můžu najíst a ejhle, oni Slováci. A hned celá rodina. Po jídle a rozloučení jsem byl mile překvapen, že jsem dostal nabídku na přespání.
'Zdendo, ber, než si to rozmyslí.' Netrvalo dlouho a už jsem s nimi frčel domů. Večerní vyprávění o Švýcarech a pivíčku do půl druhé v
noci bylo příjemné. Jenom nabídku, že tam můžu zůstat ještě další den, jsem musel odmítnout s tím, že cesta je ještě dlouhá. Tak honem do
hajan a dobrou noc.
Po ranní kávě a přátelském rozloučení roztáčím oře, kochám na poledem na jezero a pak frčím poznávat další krásy Švýcar. A bylo jich dost.
Například vzducholodě, co se nade mnou vznášely, ty byly úžasné. Přijíždím do města Romanshorn. Vím, že tam má mít restauraci známý
šéfkuchař Pohlreich. Jenže mě zklamal, protože zkrachoval. A já si s ním chtěl dát kávu ... Tak pokračuji do města Kostnice za mistrem
Janem Husem, ale ten tam taky nebyl. V roce 1415 ho upálili. S kým si to kafe dám ? Jedu dál. Kousek dál po proudu jsou na řece Rýn v
Schafahausenu údajně největší vodopády světa ve městě. Byl to krásný zážitek i díky Slovákům, kteří mi poradili, kde je nejhezčí výhled
(viz foto nahoře). A 20 km před Curychem jsem to na benzince zapíchnul. Navečer se do velkého města nejezdí a stejně musím dopsat deník
kapitána. Při jídle si ke mně přisedli dva Albánci. Šikovní kluci, dvě pivíčka jsem dostal. Taky se ptali, co to mám za pití a já na to, že
českej šňaps. Nechtěli ochutnat, že prý jsou muslimové. Ale já nejsem, tak na zdraví a dobrou noc.
Ze Švýcarska Zdeněk Mračko
Cesta do Rokycan
Víťa se za Rapid Plzeň v Elite neztratil

Jako by si chtěli připomenout čas, kdy
'v čtyřicátom pátom Plzeň osvobodil Patton', sešli se cyklisté v pondělí 8. května v Těškově
u Rokycan u příležitosti v pořadí už 46. Mezinárodní trofeje. Uzavřený šestikilometrový okruh absolvovali jezdci kategorie Elite 27 krát a
v početném pelotonu nechyběl ani zástupce CFC Kladno. Ale v barvách Rapidu Plzeň. Proč to, Vítku ?
"Kvůli svazové licenci, tu náš tým
nemá. Plzeň nabízí dobré podmínky a navíc tam pravidlně jezdím na Lopatárnu, to je výborná škola."
Ale proč jsi nejel souběžně pořádaný závod UAC? Body budou chybět ...
"To budou, ale potřeboval jsem si vyjet účast na mistrovství
republiky. Loni jsme to přežil a tak to chci zkusit i letos. Jede se na Slovensku a tam bude určitě kvůli Saganovi spousta lidí a výborná
atmosféra."
A jak ti to tedy mezi profíky šlo ?
"Na startu nám dost lilo, ale pak se to zklidnilo. Nějak jsem se klasicky nedokázal proloktovat
dopředu, což mi dlouho procházelo, ale v nájezdu do 20. kola se to vepředu trhlo a už se nedalo doskočit. Pak začal boj o to, jestli nás
nesjedou, což se poštěstilo. Ke konci jsem se cítil překvapivě celkem fajn a v grupetu si i dost zatahal, aby se limit povedl"
Dodejme, že v konečném pořadí patří Vítkovi 51. místo z 93 startujících. To vůbec není špatné. Tak ať se na Slovensku daří.