CFC Kladno

Kdy na Klínovec ?

V cestě stojí Mallorka a Velikonoce

Jaro zaklepalo na dveře s vehemencí důstojníka tajné policie a v posledním březnovém týdnu máme na Kladně tepleji než na Mallorce. Cyklisté vylezli snad všichni, co mají kolo a nadešel čas stanovit termín tradiční vyjížďky na Klínovec. Jenže s tím máme letos trochu problém. Počasí jednoznačně nahrává hned prvnímu dubnovému víkendu, ale tou dobou jsou tři naši aktivní členové a pravidelní účastníci soustředěni na už zmiňované Mallorce. Další týden je v neděli první závod UAC. Pak jsou Velikonoce, pak další závod a tak dále. Ale domluvit se musíme, protože nechat si ujít tak krásný výlet, to by byl hřích. Pokud jste s námi ještě nikdy nejeli, tak vězte, že na účastníky čeká více než 250 kilometrů s 3500 m převýšení a 15 km dlouhý výjezd do výšky 1244 m.n.m. Aby dohadování nebylo tak těžké, připravili jsme opět formulář pro hlasování. O tom, jak to na Klínovci momentálně vypadá, si můžete udělat představu ze záběrů webkamer, předpověď počasí umějí docela dobře Norové. Tak vzhůru na kolo a na shledanou na Klínovci.

Velká cesta Švýcarskem

Nový epochální výlet pan Mračka, den 1. - 4.

Už je to tady. Ranní odjezd začíná. Po noční (každý den se musí využít), za doprovodu kolegy necyklisty a za dobrého počasí jsem si to namířil na západ. Za Berounem začal očekávaný protivítr a vydržel až do Rokycan, kde jsem to za povzbuzování projíždějících cyklistů a přání šťastné cesty otočil na jih do Sušice. Tam jsem měl u kámoše Vency přichystanou postel a jasně, že jsme na rozlučku popili. Tomu odpovídalo vstávání. Bída. Roztáčím kola na Železnou Rudu a moc se mi nelíbí těch 945 m. n. m. Šumava je Šumava. Říkám si: drž hubu a kadenci, v Alpách budeš mít infarkt a rakev před očima. V Rudě poslední domácí přestávka s občerstvením, rozloučení s ČR, snad se ještě uvidíme. Konečně jsem se přehoupnul přes kopec a hranici a na pokřik, že to konečně jede, jsem v odpověď dostal od krav "bú". Dojezd do Pasova byl famózní, ale zmatený. Krásný výhled na město, Dunaj jako na dlani, ale tápání k řece Inn, která mě měla doprovodit až do Švýcarska, kde u sv. Mořice pramení. Po najetí 10 km jsem se konečně napojil, s pokorou jsem řeku pozdravil a už jsem věděl, že cykloturistická pohoda začala. Že by řeka byla nějak čistá, to teda ne, ale prý to dělá to kamení, co je omývá. Po 5 km šotolině jsem ukončil jízdu v místě, kde bylo sezení, vedle řeka a tak to mám rád, to je to pravý ořechový. Při koupání, že mě ženský viděly mě nevadilo, spíš že mi neumyly záda. Pochňury. Po jídle a pivíčku jsem se vyvalil na lavičku, pozoroval hvězdy a rozjímal, až jsem usnul, když vtom mě probudil vlak. To mě nadzvedlo a radši jsem mazal do stanu. Dobrou noc.
Den druhý. Po dvou letech slyším ve stanu budíček. Karimatka se osvědčila, tu jsem nikdy neměl, zatím vždy na zemi. Je opět teplý krásný den, jako tenkrát na Ukrajině, celý den v tílku a trenkách. Cyklostezka je po ránu divná, dvakrát tlačím kolo přes lávku a je to dosti dřina, když se musí sundat brašny. Jsem rád, že po 20 km potkávám řeku Inn, která mě odhodila na druhou stranu, ale podle itineráře jsem tam neměl být. Nevěnuju tomu pozornost a frčím si to dál proti proudu, když vtom na mě promluví dva Slováci, jestlipak vím, že tady v tom městě Branau se narodil a žil Adolf Hitler. Povídám že ne, ať mi to ukážou. U obou baráků se zvěčňuji. Dům, kde Adolf žil, se prý bude bourat kvůli jeho minulosti, takže mám historické foto. Po družném rozloučení jsem po 2 km začal mít pochybnosti, že s tím směrem je něco špatně a po 80 km jsem to zjistil v městě Tittmoning, kde tekla řeka Salzach a Inn nikde. Po poradě s domorodcema jsem druhý den odjel vlakem do Rosenheimu zpět k mé milované řece. Lehčí o 17 eur. Přemýšlím, kdo za to asi může. Ano, byl to Hitler, právě v Branau jsem blbě otočil kolo. Naštěstí už teď frčím správně, mozkové závity se zklidňují a ztrátu mi začíná nahrazovat přírodní scenérie, kdy poprvé vystrkují růžky majestátné Alpy. Jako kdyby mě chránily z obou stran. Innsbruk se blížil, když vtom čučím na město "Rum". Pěkný název. Po návštěvě a odpočinku v krásném městě Innsbruk jsem to po třech hodinách jízdy zapíchnul a po večeři s pivíčkem a popovídání s českou rodinkou na dovolené rozdělal stan s krásným výhledem na Alpy. Dobrou noc. Zatím z Rakouska Zdeněk Mračko