10. dubna 2016
ZPRAVODAJ ÚV CFC Kladno
Číslo 95
Sezóna začíná na Klínovci
Třetí ročník K-K-K: Nejvíc účastníků, nejvíc sněhu.

Už to tak bude. U nás na Kladně nedělá jaro ani jedna vlaštovka, ani šelma sedlák, který neoře, natožpak skřivan, co si musí vrznout. Cyklisté CFC
s ubývajícím sněhem a prodlužujícím se dnem začínají vyhlížet Klínovec.
Ano, vyjížďka na nevyšší vrch Krušných hor s parametry regulérního cyklomaratonu je už třetím rokem symbolickým otvírákem sezóny. To ubývání sněhu
ale berme s rezervou.
Účastníci letošní jízdy Vám potvrdí, že zhruba od hranice 800 metrů bylo sněhu víc než dost a na samotném Klínovci se ještě ostošest lyžovalo.
Kdybychom jeli o týden dříve, možná by místy nastal problém vůbec projet. Ale jelikož jsme měli při volbě termínu opět šťastnou ruku, první
dubnovou neděli nás od rána provázelo slunečné počastí a teplota během dne vystoupala až na 18 stupňů. I tak patří vrcholové partie s bariérami
sněhu podél cesty a lyžaři na přemostění k zážitkům, na které se nezapomíná.
Nezapomenutelná je ovšem celá jihovýchodní cesta od Ohře přes Srní a Meluzínu, která svými parametry (15 km délky bez mezisjezdu, 841 m převýšení)
patří k nejtěžším stoupáním v republice a každoročně provokuje účastníky k lítým bojům o umístění. O pomyslnou vrchařskou prémii u klínovecké věže
se letos podělili Márys s Vítkem.
Po obědě na Božím Daru jsme si to pro změnu rozdali v soutěži o topspeed ve sjezdu, kde se ručička tachometru nejrychlejšího jezdce zastavila na
84 km/h. Škoda, že je před Jáchymovem zatáčka. Byla to zkrátka povedená akce.
Potešitelný je také vzrůstající počet účastníků, kterých jsme letos napočítali rovných třináct. Po roční odmlce s námi jela i ultramaratonská
reprezentantka Hana Ebertová, která sice loni oficiálně pověsila kolo na hřebík, ale na výkonu to nebylo nijak vidět, ke konci si pochvalovala,
jak se pěkně rozjela a litovala, že trať nebyla delší. Tak i s takovými lidmi jezdíme. Za rok na shledanou.
Raport o Benešovi
Mediální hvězda z Nového Strašecí

Podle nadpisu to možná vypadá jako zpráva tajné policie, ale vězte, že
Raport není žádná svodka, ale
týdeník pro Rakovnicko a
Novostrašecko
a nepíše se v něm o strůjci odsunovacích dekretů, ale o našem dlouholetém členovi Pepovi Benešovi. Dočetli jsme se tu, že Josef najezdil po Evropě
tisíce kilometrů a celkově jich má v nohách více než půl milionu.
Většinu zahraničních výprav podnikl se Zdeňkem Mračkem, se kterým ho pojí další, už ne tak chvályhodná vlastnost.
Oba totiž jezdí zásadně bez přilby a soutěží tak o zlatou plaketu čestného dárce orgánů. Ale raději zpět k cyklistice. První Josefova výprava
vedla v roce 1983 do Maďarska, pak následovalo Rumunsko a po pádu železné opony i země z
imperialisticého tábora: Francie, Holandsko a
Rakousko, kde zdolal i bájný Grossglockner.
Roční porce kilometrů dodnes atakují dvacetitisícovou hranici. Není tedy divu, že náš pětašedesátník bez problémů absolvoval týmovou vyjížďku na
Klínovec, i když na vrchol dojel dle vlastních slov
překně prošitej. Když se pak po sjezdu k Ohři od výpravy oddělil s tím, že jede za
příbuznými do Karlových Varů, mysleli jsme, že tam bude chtít přespat. Jenže Pepa se večer sebral a úplně sám dojel potmě domů do Nového
Strašecí. Dle vlastních slov
na pohodu. Můžeme si o tom myslet co chceme, ale stejně - klobouk dolů, Josef. A přilbu na hlavu !
Modré šípy na Kanárech
Poctivá jarní příprava jezdců CFC Kladno
V sobotu 12. března se z ruzyňského letiště vypravila tříčlenná skupinka cyklistů CFC Kladno ve složení Vítek, Márys a Vašek za účelem týdenního
tréninku na ostrově Gran Canaria.
A neflíákali se. Hned po příletu nevybalili takřka nic jiného než dres a tretry, rychle smontovali kola a vyrazili na první, cca 35 km dlouhou
seznamovací vyjížďku před setměním. A že je to opravdu krásný kus země, pro cyklistiku jako stvořený. Vítek s Márysem jsou v mapách jako doma a
měli vždy dopředu dobře naplánované švihy.
Každý večer a ráno se domluvilo, kam se pojede a kolik se nastoupá.
A stihli jsme toho opravdu hodně. Kam se dalo na silničce dostat, tam všude jsme byli. Švihy byly opravdu výživné, hlavně třetí den s výjezdem na
nejvyšší vrchol ostraova Pico de las Nieves (1949 m) a návratem domů přes Údolí slz. Příhodný název. Teprve tady jsem poznal, co jsou to doopravdy
kopce, ne jako ty brdky u nás. V těch stoupáních byla místa od 10 do 20 %, což jsem přejel jen velmi těžce a takřka vždy kličkovací metodou. Byly
to pro mě hrozné stěny a kluci pořád vypadali, že mají energie na rozdávaní. Nicméně nenechali jsme se zlomit, za což jsem na sebe a kluky velmi
hrdý. Po tomhle dni už nám kopce seděly a zvykli jsme si na ně.
Zvláštní kapitolou byly sjezdy. Tady platí, že co si vyjedeš, to si za odměnu sjedeš a řádně užiješ. Třeba takový sjezd do nádherného údolí
Mogánu, kde Márys s Vaškem za Vítkem, letícím jako raketa, vrtěli jen nevěřícně hlavami nad jeho sjezdovým uměním. Vítek kličkoval mezi auty
rychle jako newyorský messenger.
"Nebavilo mě za těmi auty čekat a člověk tu má možnost zdokonalit se v technice sjezdů lépe než u nás, tak proč ji nevyužít."
Byly i odpočinkové dny, jestli se to tak dá vůbec nazvat. Márys po jednom takovém dni: "No nevím Víťo, jestli 75 km s nastoupanými 1500 m je
zrovna odpočinkový den".
Ale došlo i na vykoupání v moři a jeden pětadvacetikilometrový pěší výstup údolím Guayadeque s trochu nebezpečným, skoro horolezeckým sestupem.
Poslední den byl zase plně cyklistický až na to, že jsem na Ayacatě zjistil, že mám zničený ráfek a vyjížďka pro mne končí. Poslední stoupání ke
Guayadeque a následný sjezd už Márys s Vítkem absolvovali sami.
Ale nebyl by to náš lídr železný Vítek aby v den odletu chytal lelky a zatímco my jsme s Márysem lenošili v na pokojích, Víťa přidal k
celkovému objemu posledních 50 kilometrů.
Tak takové byly letošní Kanáry. Dny to byly překrásné, plně tréninkově využité s dobrým počasím a hromadou legrace. Už přemýšlíme, kam pojedeme
příště a doufáme, že se tenhle výlet projeví v sezoně na lepších výsledcích každého z nás.
Z Gran Canarie Vašek Novák
Už se zase sází
Sázková kancelář Podraz poosmé

Možná jste si na stránkách sázkové kanceláře. Podraz všimli čerstvě vymetených pavučin, novotou vonících tabulí s čerstvými kursy a
zvolna se zaplňujících kolonek se jmény účastníků. To jsou neklamná známení, že nový, už osmý ročník sázkového maratonu začíná.
Na co se letos můžeme těšit ? Bezpochyby na kvalitní nabídku zajímavých kursů, dílo ředitele kanceláře Vito Newmanna, který dokázal hluboké
znalosti teorie hazardu prodat i v civilním životě a vloni zakotvil na hlavní úvazek v pojišťovnictví.
Pohled na tabulku hráčů, kde nalezneme zuvučná jména minulých vítězů Mártyho, Honzise či Bruno_BOSSe v čele s dvojnásobným vítězem Václavem
Nežerkou, zase slibuje urputný boj o každý dolar zisku. Podaří se Vencovi dosáhnout na hattrick ? Bude letos vůbec schopen v zápřahhu
profesionálního pelotonu sledovat dění v UAC a adekvátně sázet ? Zbyly milionáři Brunovi nějaké peníze ? Prosadí se letos nové jméno ? Uvidíme. Po
loňském vyhlášení o konci s chlastem zůstává ředitelství i letos u nealkoholického charakteru ceny pro vítěze, kde můžeme opět očekávat kvalitní
produkty sportovní výživy. Tak neváhejte a pojďte do toho, je o co hrát.
A pokud jste dosud sázeli jen květiny a zeleninu a na našich stránkách jste poprvé, nebojte se. Vše poptřebné okolo registrace, sázení a výher
podrobně vysvětlujeme v naší obrazové
nápovědě.