CFC Kladno

Raport o Benešovi

Mediální hvězda z Nového Strašecí

Podle nadpisu to možná vypadá jako zpráva tajné policie, ale vězte, že Raport není žádná svodka, ale týdeník pro Rakovnicko a Novostrašecko a nepíše se v něm o strůjci odsunovacích dekretů, ale o našem dlouholetém členovi Pepovi Benešovi. Dočetli jsme se tu, že Josef najezdil po Evropě tisíce kilometrů a celkově jich má v nohách více než půl milionu. Většinu zahraničních výprav podnikl se Zdeňkem Mračkem, se kterým ho pojí další, už ne tak chvályhodná vlastnost. Oba totiž jezdí zásadně bez přilby a soutěží tak o zlatou plaketu čestného dárce orgánů. Ale raději zpět k cyklistice. První Josefova výprava vedla v roce 1983 do Maďarska, pak následovalo Rumunsko a po pádu železné opony i země z imperialisticého tábora: Francie, Holandsko a Rakousko, kde zdolal i bájný Grossglockner. Roční porce kilometrů dodnes atakují dvacetitisícovou hranici. Není tedy divu, že náš pětašedesátník bez problémů absolvoval týmovou vyjížďku na Klínovec, i když na vrchol dojel dle vlastních slov překně prošitej. Když se pak po sjezdu k Ohři od výpravy oddělil s tím, že jede za příbuznými do Karlových Varů, mysleli jsme, že tam bude chtít přespat. Jenže Pepa se večer sebral a úplně sám dojel potmě domů do Nového Strašecí. Dle vlastních slov na pohodu. Můžeme si o tom myslet co chceme, ale stejně - klobouk dolů, Josef. A přilbu na hlavu !

Modré šípy na Kanárech

Poctivá jarní příprava jezdců CFC Kladno

V sobotu 12. března se z ruzyňského letiště vypravila tříčlenná skupinka cyklistů CFC Kladno ve složení Vítek, Márys a Vašek za účelem týdenního tréninku na ostrově Gran Canaria. A neflíákali se. Hned po příletu nevybalili takřka nic jiného než dres a tretry, rychle smontovali kola a vyrazili na první, cca 35 km dlouhou seznamovací vyjížďku před setměním. A že je to opravdu krásný kus země, pro cyklistiku jako stvořený. Vítek s Márysem jsou v mapách jako doma a měli vždy dopředu dobře naplánované švihy. Každý večer a ráno se domluvilo, kam se pojede a kolik se nastoupá. A stihli jsme toho opravdu hodně. Kam se dalo na silničce dostat, tam všude jsme byli. Švihy byly opravdu výživné, hlavně třetí den s výjezdem na nejvyšší vrchol ostraova Pico de las Nieves (1949 m) a návratem domů přes Údolí slz. Příhodný název. Teprve tady jsem poznal, co jsou to doopravdy kopce, ne jako ty brdky u nás. V těch stoupáních byla místa od 10 do 20 %, což jsem přejel jen velmi těžce a takřka vždy kličkovací metodou. Byly to pro mě hrozné stěny a kluci pořád vypadali, že mají energie na rozdávaní. Nicméně nenechali jsme se zlomit, za což jsem na sebe a kluky velmi hrdý. Po tomhle dni už nám kopce seděly a zvykli jsme si na ně. Zvláštní kapitolou byly sjezdy. Tady platí, že co si vyjedeš, to si za odměnu sjedeš a řádně užiješ. Třeba takový sjezd do nádherného údolí Mogánu, kde Márys s Vaškem za Vítkem, letícím jako raketa, vrtěli jen nevěřícně hlavami nad jeho sjezdovým uměním. Vítek kličkoval mezi auty rychle jako newyorský messenger. "Nebavilo mě za těmi auty čekat a člověk tu má možnost zdokonalit se v technice sjezdů lépe než u nás, tak proč ji nevyužít." Byly i odpočinkové dny, jestli se to tak dá vůbec nazvat. Márys po jednom takovém dni: "No nevím Víťo, jestli 75 km s nastoupanými 1500 m je zrovna odpočinkový den". Ale došlo i na vykoupání v moři a jeden pětadvacetikilometrový pěší výstup údolím Guayadeque s trochu nebezpečným, skoro horolezeckým sestupem. Poslední den byl zase plně cyklistický až na to, že jsem na Ayacatě zjistil, že mám zničený ráfek a vyjížďka pro mne končí. Poslední stoupání ke Guayadeque a následný sjezd už Márys s Vítkem absolvovali sami. Ale nebyl by to náš lídr železný Vítek aby v den odletu chytal lelky a zatímco my jsme s Márysem lenošili v na pokojích, Víťa přidal k celkovému objemu posledních 50 kilometrů. Tak takové byly letošní Kanáry. Dny to byly překrásné, plně tréninkově využité s dobrým počasím a hromadou legrace. Už přemýšlíme, kam pojedeme příště a doufáme, že se tenhle výlet projeví v sezoně na lepších výsledcích každého z nás.
Z Gran Canarie Vašek Novák