CFC Kladno

Trika jsou na cestě

Last minute dárky nakonec budou

Pro ty z vás, kteří jste si objednali týmová trička CFC, máme dobrou zprávu. Pokud vše dobře dopadne, tiskárna se nezadrhne, kamión nenabourá a zásilku nesežerou moli, máme přislíbeno, že dodávka oblečení bude k dispozici odpoledne 23. prosince. Koordinátor akce pan Kolbaba přislíbil, že jakmile zásilku převezme, bude našim členům k dispozici a v přestávkách mezi balením dárků, porcováním kapra a mícháním bramborového salátu bude za úplatu vydávat objednané zboží. Celkem máme objednáno 25 pánských, 6 dámských a 5 dětských kousků a vzhledem k slušnému počtu budou i ceny slušné, takříkajíc baťovské, konkrétně 139 Kč za dospělé a 109 Kč za dětské. Takže se těšte, sledujte náš web a připravte si drobné.

Náš člověk v Koločavě

Exkluzívní reportáž z putování po Ukrajině, část 10

8. září. Ráno se probouzím a vylézám z příbytku, kde u postele spalo i moje kolo. Zamířím do kadibudky a hned v úrovni očí mne přivítá vysoký sloupec použitých hajzlpapírů, které se tu dávaly vedle a pak pálily v kamnech. Tuto situaci jsem už zažil na Slovači. Krásný pohled. Serjoža měl taky zkřivený úsměv a cigáro v puse, když jsem vylezl ven. Asi si myslel, že budu něco říkat. Neřekl jsem nic. Pak jsem se musel přivítat s jeho rodinou, byli to taky vstřícní lidé. Dnes jsem nikam nespěchal, na hranici 25 km, a tak jsme si hoďku povídali. Pak vytáhnout kolo z příbytku, ještě si beru zabalenou snídani na rozloučenou a Serjoža mě doprovází za humna. Tak a natočit kolo směr Slovač, 3-2-1-teď. Sakra, tak už se rozjeď, já vím, že se ti Ukrajina líbí, ale musíš domů. Po levé straně mě doprovází řeka Už, ale do hlubokého údolí pro mlhu nevidím. Po vjezdu do národního parku ještě nabírám poslední vodu z horského pramene. Jak postupně sjíždím do údolí, tak mě řeka svojí dravou silou zdraví. Je to znamení, že jsem spadl z 800 do 250 m.n.m. Najednou po pravé straně vidím hřiště, kde místní krávy hrajou fotbal. Už vytahuju foťák, aha, ony žerou trávu. Ale vypadalo to fotbalově krásně. Příjezd do města Velykyj Bereznyj pro mě znamená, že za 1,5 km už bude Slovač. Procházím město, kde bych utratil hřivny, ale domorodci říkají, ať raději počkám na hranici. Město nedobrovolně opouštím, kolo i já jsme smutní, že nám Ukrajina končí. Na hranicích mě zaujal obchod s cukrovinkami podél zdi v 7 metrech od podlahy ke stropu a naproti němu další s obrovským výběrem alkoholu. Ujala se mě prodavačka a provedla obchodem s výkladem, co kde mají. Asi chtěla zbytek hřiven, ce se mi válely po kapsách. Po společné fotce jsem vyšel na hranici, kde jsem se otočil do vnitrozemí a slíbil, že se vrátím. Potom jsem se dobrovolně vzdal celníkům. Bylo jasné že je konec a moje cesta už povede jenom přes Slovač domů. Loučím se se všemi, kteří mi věnovali čas a se zemí, která ve mě zanechala hluboký zážitek a taky smutek z chudoby a války, které jsou velice nešťastné. Tak někdy nashledanou.
Z Ukrajiny Zdeněk Mračko