CFC Kladno

Pěkný brdek, tahle Lysá

Cíl ve výšce 1323 m.n.m., hlavní stoupání dlouhé 8,5 km s průměrmým sklonem 8,4% a čtrnáctiprocentními úseky, 716 výškových metrů. K tomu devítilkilometrový volnější nájezd, který zaokrouhlil převýšení na rovnou tisícovku. Takové parametry by stačily na první kategorii Grand Tour, ale s dojezdem na Lysou horu se museli poprat čistokrevní amatéři. Však toho mnozí měli doslova a do písmene plné zuby, zvláště když závod provázelo navzdory předpovědi stejné vedro jako sobotní časovku. Pořadatelé z cyklistického klubu Racing Olešná zkrátka nešetřili na ničem. V absolutním pořadí časovky vyhrál Tomáš Kotrlík z Cyklosportu Kern před dvojicí Lawiňáků Nežerkou a Novákem. Náš Novák Vítek byl v kategorii šestnáctý a celkově rozmrzelý. Otec Kolbaba raději počítal pořadí odzadu a zářil spokojeností, protože předjel deset lidí včetně hlavního rivala Fousáče. V neděli se startovalo po kategoriích. Vítkovo Áčko ovládl Ondřej Fikerla z Teamu Forman Cinelli, Vašek Nežerka byl druhý. Náš borec jel chvíli v úniku, v cílovém kopci si dle vlastních slov "vystoupil hned zkraje a pak to sbíral. Nakonec to stačilo na 13. flek s tím, že do 10 chyběla půlminutka." Škoda, ale i tak slušný výsledek. Kolbaba startoval v kategorii D s takovými borci, jako je Karel Prager, Josef Vejvoda nebo pozdější vítěz Zdeněk Moravčík, na okruhu ve skupině s Igorem a Fousáčem hýřil aktivitou, ale na Lysé brzy nechal všechny daleko před sebou a bylo vymalováno. Aspoň, že dojel ...

Náš člověk v Koločavě

Exkluzívní reportáž z putování po Ukrajině, část 6

4. září. Ráno mě vzbudilo plácání do stanu. Říkal jsem si, že to bude nějaký místní pobuda, ale ukázalo se, že jde o majitele pozemku u koliby. Co přesně chtěl, jsem hned nepochopil, ale pak vytáhl z kapsy butylku a naznačil že si cvakneme. Takhle po ránu a před jízdou ? S těžkým srdcem odmítám. Pán moc rád nebyl a kamsi odkráčel. Památek po mém pobytu si ani nevšiml. Odjíždím v 6.30. Asi po 20 km koukám, co nevidím, a ona je to barikáda přes celou silnici. Na ní vojáci se samopaly. Naštěstí vypadali mírumilovně, tak jsem se opatrně zeptal, jestli můžu jet dál. Kývli, že jo a já roztočil kolo směrem na Ivanofrankivskou oblast. Její jihozápadní hranici tvoří hřeben Karpat s nejvyšší ukrajinskou horou Hoverlou (2061 m.n.m.) Tu jsem minul po pravé straně a byla to jedním slovem nádhera. Cesta na hřeben ve výši 930 m.n.m. se 14% stoupáním už byla tvrdší a jak jinak, podepsala se na tom i silnice. Vrchol stoupání mi ale všechno vynahradil, nádherný výhled do dálek a následně cesta nahoru dolů krajinou zalitou slunkem. Přibývaly kilometry s občasnými dírami. Po cestě prodávali ovoce, ale po krátkém rozhovoru jsem dostal pár kousků darem. Děkuji podáním ruky a frčím dál. Následovalo město Kaluž, kde mě zastavil jeden z místních a zajímal se, odkud a kam jedu. Slovo dalo slovo a už jsem v hospodě, kde sedí celá jeho parta. Hezké povídání s bezprostředními lidmi. Když jsem viděl jejich chudobu, musel jsem pivo oplatit. Dokonce mě chtěli oženit. Asi jsem fakt hezkej. Jinak byli ale chlapi smutní, protože právě ten den ve východní válce zastřelili dva osmnáctileté kluky. Po rozloučení jsem si to už namířil do 5 km vzdálené Holyně, kde jsem měl zajištěné spaní u rodičů Oksany, ženy Zdeňka Hrbka, mistra z VP-Trend Plastu, kde jsem dřív dělal. Rodiče mě krásně přivítali, pozdravili jsme se a představili. Pak mne převzaly pod křídla dcery a jelo se grilovat a samo i pít. Tam už seděli další známí a i když jsme se nikdy neviděli, všichni mě opečovávali, prý jestli jim rozumím, tak říkám že jo, když mluví pomalu. Prý že můžu klidně mluvit rusky a já na to, že nemůžu, že mi doma říkali, že když budu mluvit rusky, na Ukrajině mě zastřelí. Po uklidnění, že oni taky mluví rusky a nejsou ozbrojeni, jsem je zase uklidnil já, že už stejně rusky neumím. No, zasmáli jsme se, ale nastal čas odjet domů, stejně už bylo všechno snězeno, vypito a i ta opička by se našla. Večer jsme si ještě chvíli povídali s paní domácí, která dobře rozuměla česky. Když mi ukázala pokoj, připadal jsem si jak VIP na hotelu. Krásně zdobený koberci na zemi i na zdi a v posteli nabouchané povlečení jak u babičky. To bylo spaní. Z Ukrajiny Zdeněk Mračko