12. června 2015 ZPRAVODAJ ÚV CFC Kladno Číslo 88

Bělečské placky

Podařený víkend: 14 lidí z CFC, 2 medaile na krku

Vítek spurtuje v Bělči Nadpis může trochu zavádět. Zatímco tradiční Bělečská časovka ještě s přimhouřením oka snese charakteristiku rovinatá, nedělní závod s hromadným startem rozhodně placatý nebyl, naopak stoupání kolem Dřevíčského zámku dokázalo při opakovaném průjezdu pěkně tahat za nohy. Jenže významů slova placka může být více a pro příznivce CFC Kladno byl o víkendu důležitý ten, který označuje medaili. A to hned dvakrát. Vezměme to popořadě. Sobotní časovka na 25 km se i letos potýkala s nepřízní počasí, která však nikterak neovlivnila kvalitu předvedených sporotvních výkonů. (Pokud pomineme, že pan redaktor Kolbaba při sjezdu ze startovací rampy málem upadl.) Závod vyhrál rychlostním průměrem přes 44 km/h Radim Kijevský z Lawi, když týmovému kolegovi Vítkovi Mužíkovi na druhém místě nadělil více než minutu. Třetí čas zajel vinoradský Karel Prager a vyhrál kategorii D. Jestli Lukáš Tvrz z teamu Nejlevnější pneu cycling obul galusky či pláště a v jaké cenové relaci, to nevíme, faktem je, že dosažený výkon stačil na čtvrté místo a vítězství v kategorii A. První místo Michala Rydvala v kategorii C přineslo Vinohradským šlapkám další zlato, juniory vyhrál David Myšička a nejrychlejší ženou se stala Hana Doležalová z Králova Dvora. Nás potěšila kategorie E, v níž za vítězným Josefem Burgerem dosáhl díky výbornému výkonu na bronzovou pozici Jirka Semenec. Škoda jen, že si nepočkal na vyhlášení výsledků a pohár tak musel převzít pan Kolbaba, který na bednu není zvyklý a zapomněl si sundat vestu, takže nebyl vidět dres. Po sportovní stránce výborně, ale propagace klubu pod psa. Nejrychlejší z šestice našich byl Martin Šmatlák na 48. místě, Luboš Černý byl 53., Tomáš Nový 73., Kolbaba 81. a stateční bajkeři Márty s Honzou Vševidem 84. a 89. Jestliže Jirkovu medaili z časovky můžeme označit jako překvapivou, Víťův úspěch v nedělním hromadném závodě jsme si při aktuální výkonnosti našeho leadera troufli očekávat. A nebyli jsme zklamáni, i když sám Vítek možná pomýšlel výše. "Předposlední kolo jsme objeli v devíti a u hřbitova za to vzal zase Jonáš. Nějak jsem se nepřinutil reagovat a to byla chyba, protože se to trhlo a já zůstal v druhé půlce. Do cíle se jelo tempo a nakonec jsem spurtoval druhý ze skupiny, což celkem jde. Škoda toho cuknutí." Škoda, ale i stříbrná medaile potěší, zvláště když je letos v pořadí už čtvrtá. Vítězem závodu kategorie AB se stal Sparťan Jonáš Vojtěch. Z dalších našich skončil Marek Andrejs 22., Tomáš Nový objel závod ve dvojici s Martinem Šmatlákem na 32. a 33. místě. Závod druhé divize přinesl únik dvojice jezdců a vítězství Michala Rydvala v barvách Vinohradských šlapek, Evžen Šmatlák v dresu CFC zabojoval ve druhé skupině a patří mu pěkné 10. místo, Luboš Černý dojel 30. a Pepa Slavík 56. Sečteno, podtrženo - dva závody, dvakrát sedm lidí a dvě medaile, co chtít více ?

Unglaublich Täve

32. 'Vary' s legendárními účastníky
Gustav Adolf Schur Také si, vy dříve narození, někdy říkáte, jak dlouho budu ještě jezdit ? Do šedesáti, nebo snad sedmdesáti ? Máme pro vás dobrou zprávu. Když Pánbůh opravdu dá, dá se jezdit snad do stovky. A nepředvedl nám to nikdo jiný, než Gustav Adolf Schur, dvojnásobný vítěz Závodu míru a olympijský medailista, velký soupeř a přítel našeho už bohužel zesnulého šampióna Jana Veselého. To bylo tak ... Unhošťský nezmar Atnonín Mittelbach objel v roce 2012 na počest 60. narozenin Závodu míru trať Varšava - Berlín - Praha na vysokém kole a po cestě se seznámil s řadou osobností světové cyklistiky, které, aby řeč nestála, pozval na svůj závod Karlovy Vary - Unhošť. A tak jsme mohli v pozvánce na 32. ročník číst, že nás letos přijde povzbudit Jan Smolík, Ryszard Szurkowski, Pavel Doležel nebo už zmíněný Schur. Přišli všichni. Jenom Täve se však k údivu všech přlevlékl do cyklistického, usedl na kolo a v 84 letech objel stokilometrovou trať v protivětru průměrem bezmála 30 km/h. "O Veselém a Schurovi jsem čítal v knížkách od Oty Pavla" řekl nám k tomu dojatý redaktor Kolbaba "Ve snu by mě nenapadlo, že s ním pojedu v jednom závodě. Teď už tu schází jenom Vinnetou." Co dodat ? Závod vyhrál Petr Novák, náš Víťa jel 30 km v čtyřčlenném úniku a byl dostižen kilometr před cílem. Nebýt toho, psali bychom asi jinak. Ale Täveho a Mitteho bychom pochválili stejně. Unglaublich.

Bedna v poslední chvíli

Stříbro v Doksech málem nebylo
Romavov Na start třiatřicátého ročníku populární klasiky Praha - Doksy se letos nakonec postavila i dvojice reprezentantů CFC Kladno, ale málem tomu tak nebylo. "Start v Třeboradicích, ulice Za tratí, parkoviště u teplárny jsem nemohl najít a po cestě jsem zabloudil do jednosměrky, kde mě chytil policajt. Naštěstí se to obešlo bez pokuty, ale ztratil jsme spoustu času. Chtěl jsem volat Petrovi, ať mě zaprezentuje, ale předběhl mě, taky nestíhal. Nakonec všechno dobře dopadlo, ale nebýt kamaráda, který mi pomohl smontovat kolo, tak mi ujeli. O nějakém rozcvičení nemohla být řeč." Ještě že pro našeho leadera nejsou podobně hektické starty ničím neznámým, vzpomeňme třeba na loňské Posázaví. Také letos se nenechal rozhodit, zařadil se do pelotonu, vydýchal se, napil a neco pojedl, aby byl připraven na rozhodující pasáž, kterou byl i tentokrát kopec v Romanově "Snažil jsem se najet z čela a držet se za Jirkou Ježkem, který vypadal silně. Nahoře se to vyvrbilo tak, že vpředu byli dva odjetí a pak my v šesti. Rozjeli jsme tempo, ale nesjížděli jsme je. Nakonec jeden vepředu píchnul a já jsem se ve spurtu dokázal promáčknout na druhé místo ve skupině. Takže celkově třetí. Nemůžu být nespokojený, i když na Varech jsem se cítil silnější." Celkovým vítězem závodu se stal Jonáš Vojtěch ze Sparty, druhou divizi ovládl vinohradský Michal Rydval. Vítkovo stříbro v Áčku podtrhl solidním sedmnáctým místem Petr Vermach. Jen tak dál.

Náš člověk v Koločavě

Exkluzívní reportáž z putování po Ukrajině, část 4

Česká hospoda v Koločavě 2. září. Ráno raníčko panna vstala ... Prdlajs, žádná panna, opět bolení břicha, než jsem sbalil stan, musel jsem pětkrát odběhnout. Na řadu přišly čokolády, snad to pomůže. Odjíždím v 8.00 a nabírám směr Koločava. Hurá za Nikolou Šuhajem loupežníkem ! Jenže po pár kilometrech mě optimismus přešel. Jízda cestou necestou bere čím dál víc sil a ke všemu mě začíná bolet loket. Ještě že mám bandáže. Asi po 40 kilometrech se ocitám na hranici národního parku Synevyr a tady začíná to pravé peklo. Chvílemi musím jít i dva kimometry pěšky, protože mezi dírami a šutráky už nejde ani kličkovat. Na chvíli odpočívám u přehrady s elektrárnou, kterou bych přirovnal k lepší cikánské osadě, ale musí se jet dál. Ještě že mě při životě drží nádherná nedotčená příroda. Kam se podíváte, všude hory a lesy, po pravé straně protéká řeka Terebla. Veliká krása. Konečně po 50 kilometrech, které mi zabraly 5 a půl hodiny, dorážím na začátek Koločavy. Vesnice leží v Mižhirském rajónu na jižní hranici n.p. Synevyr, najdete tam 10 muzeí a 20 památníků. Do centra mi to ještě chvíli trvalo, obec je dost dlouhá a samozřejmě bez silnice. Cestou potkávám dva turisty, pozdravím je česky a oni na oplátku odpovídají taky česky. Aha, tak udkud? Z Brna ... Hodíme řeč, prý jsou tu na týden, chodí po horách a další tři prý najdu v české hospodě. Když jsem dojel do hospody, povídám Ahoj, kluci z Brna, no koukali dost překvapeně, ale když jsem jim vysvětlil, že jsem potkal jejich kamarády, snad pochopili, odkud to vím. Zasedl jsem ke stolu a poprvé po odjezdu z domova porušil zásadu nedávat si před koncem jízdy pivo. Jenže po té děravé zaprášené vydrncané cestě bylo nezbytné a moc chutnalo. Mimochodem bylo taky české, od Ježka z Jihlavy. Zvažuji, kudy dál. Cestu do srdce parku, kde leží jezero Synevyr "největší v ukrajinských Karpatech a zároveň největší a nejvýše položené horské jezero na Ukrajině (989 m)" s těžkým srdcem škrtám. Je to dalších 35 kilometrů a mě tlačí čas. Po rozloučení s Brňáky a českou hospodou odjíždím v doprovodu syna hospodského do školy, kde sídlí muzeum Ivana Olbrachta a najdete tam i jeho sochu. Poté se přesouvám k hrobu Nikoly Šuhaje. Po cestě míjím muzeum s tankem - památníkem 25 koločavských vojáků, kteří bojovali v Afghanistánu. Po rozloučení s doprovodem opouštím Koločavu a namířím zpátky do míst, odkud jsem ráno vyrazil. U města Buštyno mám pro denešek padla, a tak skáču do řeky Tisy. Je osm večer a pořád krásně teplo. Z řeky do hospůdky na zasloužené pivečko a hlavně psát o dnešní utrápené cestě. Jsem rád, že jsem ji zvládl. Zítra mě čeká návštěva Rumunska, konkrétně města Sighetu Marmatiei. Česky to je Marmarošská Sihoť. Ale o tom až příště.
Z Ukrajiny Zdeněk Mračko

DISKUSE

Nástěnka

11.11.2024 22:51 Vítek

Ahoj. Pojďme zas udělat výroční schůzi. Zahlasujte prosím, kdy by se vám hodilo.
https://rallly.co/invite/IuAu8J7zL5IG ...

Nástěnka

19.9.2024 11:21 Kolbaba

Do fotogalerie jsem přidal pár snímků z cílové kamery. ...

Nástěnka

16.9.2024 11:30 Kolbaba

Body pro Vítka Petra za drsné Klikáče. Až to vstřebám, tak se rozepíšu. ...

Nástěnka

9.9.2024 22:01 Kolbaba

Body pro Máryse za Zeleňák.
Hoši, pište mi, co kdo jedete, kdo má pořád hlídat Stravu. ...

Nástěnka

8.9.2024 20:11 Kolbaba

Opožděně body za Lawitour. Krásná práce! ...