CFC Kladno

Bez práce nejsou Klikáče.

Tak takhle nějak to vypadá, když začíná končit sezóna a forma pomalu odchází jako babí léto.

Ne že by mi to vysloveně nejelo nebo že by snad nedejbůh chyběla lehkost, do kopce totiž nejezdím lehce nikdy, ale celé je to tak nějak rozladěné, skřípavé a ... a vůbec, všechno mi z rukou padá a cosi si na mne šahá, jak zpíval Pražský výběr. Jindy víš přesně, nakolik motor šlape a když přitlačíš na podlahu, můžeš s klidem říct, že tohle je plný plyn a nic už nezbývá. Jenže teď, když bych se potřeboval dotáhnout, mi není ani dušno, ani blivno a ani ten zatracený tep není až tak vysoko, jen to prostě rychleji nejde a snad je to proto, abych měl výčitky svědomí. A ti tři se mi pomaličku vzdalují ...

Přitom to zezačátku nevypadalo nijak zle. Ještě kousek za Ploskovem jsme pohromadě a já si vychutnávám, jaké to je být v balíku. No, vychutnávám...Jedu mezi několika Šlapkami a zleva Kolíkáč ahoj, pohoda a zprava Diablo ahoj, pohoda a já přitom cítím každý brdek jako princezna na hrášku. Pohoda, pohoda … jak pro koho. Vlastně budu docela rád, až se to před vjezdem do lánské obory konečně přetrhne a dál pojedeme normálně. A se mnou zůstane Pepa Slavík a zelené pruhované Kelme a spousta oranžových Šlápot - Gavoš, Šemík, Petr...zkrátka slušná skupinka. Jenom Honza Adámek bude někde vepředu ale věřím, že v téhle sestavě ho nakonec dojedeme...

Jenže tahle sestava se mi teď rozpadá. Vepředu ujíždí Josef, Gavoš a Kelme a díra je čím dál větší a já dobře vím, kde bych měl být a kde ve skutečnosti jsem.

Vlastně jsem ani neřekl, kde jsme.

Tak tohle je prosím první Klikův vrch. Buková od Městečka u Křivoklátu. To je takové to městečko u Křivoklátu. Na jaře jsme tu jeli Peklo. Jenže dole za kostkami místo rovně na Křivoklát odbočíte doprava přes šraňky, a pak tři kilometry úbočím kopce pořád nahoru nejdřív po louce a pak lesem až vysoko nad Berounku A nalevo je pak vesnice Velká Buková a napravo Nezabudické skály a za nimi už jen veliká krása. A dolů k řece je to jedna serpentina za druhou pěkně kolem skal a vyhlídek až do Roztok. A po té cestě dolů teď zkouším něco stáhnout, ale ani ve sjezdu to není úplně ono, ty kristiánky se netočí samy jako dřív a nohy si musím pořád hlídat, abych nezakopnul a občas dokonce brzdím.A pak…

V Roztokách pod kopcem je šipka a zatáčka a most a jak to tam sklápím, tak kde se vzal, tu se vzal, proti mně parní válec!

Fuj, to by teda byl konec! Kde leží pan Kolbaba? To máte pokoj 23,24,25,26 … Tak vší silou brzdím, vyhýbám se a koukám, že most tu není ! Odbočil jsem o deset metrů dřív na staveniště.... Tak takhle nějak to vypadá, když začíná končit sezóna a forma pomalu odchází jako babí léto...

Kde jsem to… Aha, Roztoky.Tak to je druhý Klikáč. Leontýna od Roztok.

To je asi nejtěžší kopec v kraji. Taky se mu někdy bůhvíproč říká Sklady, možná proto, že za vesnicí vlevo jsou nějaké sklady. A Leontýna je takový lesní zámeček a od Roztok je to proto, že se dá jezdit ještě od Zbečna přes Újezd, což je taky vydatný kopec, ale jednak je to v protisměru a jednak pořád odbočuji jako Zdeněk Nejedlý

A protože sám nemám rád, když si někdo stěžuje, jak mu to vůbec nejelo a přitom mi napráská, tak teď mi to docela jede, protože za sebou nechávám Šemíka i Petra i ty další lidi, co jsme s nimi jeli. A než se otočí nalevo do toho sedýlka, tak před sebou naposledy uvidím

ty tři a koukám, že už to jsou tři minuty, zatracenej válec. Ale konečně se dostávám trochu do tempa a když před vjezdem do lesa v takové té nejprudší zatáčce zahlédnu žlutomodrý dres CKKV, tak přidám a ještě před vrchařskou prémií si ho dojíždím. Jenže to asi není taková sláva, protože chudák hned zůstává vzadu a ve výsledcích ho už nenajdu.

Asi je tam nejspíš ještě teď pod náhrobkem Neznámého CK Kváka.

Za Leontýnou pak silnice padá zpátky k řece a je to moc pěkný sešup, určitě lepší, než se tudy štrachat nahoru. A dole ve Zbečně podruhé přes železnici a podruhé přes řeku, načež přijde poslední vrch zvaný Sýkořičák, možná podle vesničky Sýkořice, ale kdoví, že pane Kolíkáč. Každopádně tenhle kopec jezdím rád a snad právě proto zrovna tady z dáli přiletí dobré znamení v podobě oranžové a zelené šmouhy, které už zdaleka netvoří skupinku.

A tepák i nohy jsou mi svědkem, že teď jedu naplno, protože kdy už, a ta bližší zelená šmouha se mi zvolna zvětšuje a proměňuje se v kolegu Hejdu v pruhovaném dresu Kelme.

Stejně je zvláštní, kolik profitýmů posílá své zástupce na závody UAC. O Liborovi Vašíčkovi v barvách Banesto už byla řeč na jaře. A v Královicích jsem zase chvíli zápolil s vyslancem stáje Discovery Channel. Jenže ten byl v tom dresu nacpaný jako Savoldelli s Lancem dohromady, a tak jsem ho někde ve stoupání ztratil.

No a Kelmeho jsem dojel na rovině před Ploskovem. Vypadal že sotva točí nohama, ale na to, aby zasekl drápek, mu síly ještě zbyly. A co se dělo potom po cestě na Dobrou, to jsem ještě neviděl. Kdyby nás někdo sledoval, musel by si myslet, že jedeme o první místo, nebo že toho člověka z duše nenávidím. Tolik jsem se snažil ho setřást a tak úpěnlivě se on držel. Chvílemi to vypadalo jako na rodeu.

Znáte to, jak je rodeo a takový malý mužíček se jako jediný udrží na rozzuřeném býkovi ?

A když pak přebírá cenu, tak se ho ptají, jak je to možné, a on že to prý nic není, to byste měli vidět, když měla manželka černý kašel……

No fuj…

Ale nic osobního v tom nehledejte. Snad jen trošku pomstychtivosti za Bukovou, snad snahu dojet Gavoše, který byl stále na dohled a s kterým mi Kelme nemohl pomoci. Jinak jen čistý sport. Najíždíme na karlovarskou silnici. Poslední kopeček a blížíme se na Dobrou. Gavoš na sto metrů, Kelme na zádech. Snažím se rozjet finiš, ale daří se mi sotva zvednout ze sedla.

Jestli mě teď přespurtuješ, tak tě zabiju……

…to jsem nebyl já …

Cíl.

Pepa Slavík a Honza Adámek jsou tu už pět minut. Gavoš kousíček přede mnou. Vašek Kelme raději zůstal za mnou. Děkuje mi, že jsem ho přivezl. Opravdu není zač.

Nadřel jsem se dnes jako kůň.

Ale bez práce nejsou Klikáče.

5.11.2005 Kolbaba