CFC Kladno

Dvě vteřiny v Libušíně

Druhé dějství etapového závodu v Libušíně se blíží ke konci. Počtvrté se drápeme vzhůru alejí z Libušínského dolu. KAŠTANY ! Hloučky okolostojících diváků a divaček plácají a moje ucho zaslechne potlesk pro Kolbabu. Odvážná taktika přežít první kolo a pak se uvidí slavila úspěch. V téhle společnosti jsem letos ještě nejel. Uviset Josefovi se podařilo, chvílemi jedeme až v patnácti, kolem poznávám lidi, co ještě na jaře bývali daleko přede mnou. Pepa Slavík, Miller z Královic, Koubík z FASSA BORTOLO i leader týmu PIJAS  Pokorný a vycházející hvězda Vinohradských Šlapek Gavoš. No a pak Honza Adámek. Nevím, proč jsem ho před startem podcenil. Možná proto, že v Jedomělicích dojel čtvrt hodiny po mě? Jenže on zabloudil a přidal si pět kilometrů. Co není v hlavě, musí být v nohách.  A on to teď dokazuje. Po časovce mi dává DVĚ VTEŘINY a jede jako ďas. Ani pomyšlení, že by se dal setřást. Chvílemi jsem rád, že visím. No ale teď se tempo skupiny proti prvním dvěma zběsilým kolům přeci jen mírní, většinu kopce se už držím kolem špice. Za chvíli jsme nahoře a stáčíme se na rovinu směr Smečno. Zvolňujeme.  Jak se blíží cíl, jezdci počínají vyhledávat možnost závěsu a bojují umírněněji, jelikož si šetří energii na zakončení.   To je pravda. Táhnem se jak šneci . Rozhlížím se kolem sebe. Všichni se rozhlížejí kolem sebe… Třeba jsem sám, kdo potřebuje jet. Odbočujeme a najíždíme do svinařovského sjezdu. Pět kilometrů do cíle. Tyhle serpentiny dobře znám, často tu trénujeme. Prosmýknu se kolem traktoru a dostávám se na čelo skupiny. Průjezd zatáček jsem letos o dost zlepšil. Dříve jsem se vždycky nakláněl a kolo nechával rovně, aby neklouzlo. Jako motorkář.  Spíš jako blbec, ono je to přesně naopak a nějak to souvisí s těžištěm. Takže teď to jde chvílemi až o deset kilometrů rychleji. Zde mi dovolte ocitovat stránky klubu H-H Smíchov: Optimální rychlost průjezdu zatáčkou stanovíme tak, že tuto opakovaně projíždíme rychlostí vždy o 1 km/h vyšší, dokud nevyletíme ven. Hledaná rychlost je pak v-1. Tolik fyzika.
Mezitím jsme dole a u hospody mám asi 150 m náskok. Takže jak je to dál ? Tvrdě zaútočte, proveďte rychlý manévr a zmizte. Dobrá, jdu na to . Proletím zatáčkou a do kopce dupu, co to jde. V tréninku tu jezdím v maximálkách tak 20-22,  takže co teď? Koukám na tachometr. Hm, 23. …. Prvních třicet sekund útoku mějte oči upřené před sebe. Ohlédnete-li se dříve, dáváte ostatním jezdcům znamení, že ve svůj úspěch moc nevěříte. …Věřím, nevěřím. Ve 22. vteřině se vedle mě se objevuje Gavoš a jde dopředu. To v příručce nebylo. Chytám se do háku a otáčím se. Skupina je natažená jako had, ale drží pohromadě. Honza je hned za mnou. Na horizontu toho mám tak akorát dost. Poslední kilometr. V nájezdu do Libušína se přese mě převalí asi deset lidí. Tak, a je vymalováno. Co teď, pane Carmichel? … Vidíš…… mlčíš. To jsi kouzelná květina?    Sjíždíme a odbočujeme do cílového kopce. Čelo zpomaluje. Kde jsem tohle jenom..?… Ocitl se ve stejné situaci jako předtím Reiff, dohnali ho a předběhli. Chtěl je napálit a oni napálili jeho….   Jasně , Emilku… A tak se řítí za nimi a pozoruje je. Do cíle zbývá ještě dvě stě metrů a oni tak divně našlapují. Napadne ho: Jsou zralí! Vyrazí kupředu… Vyrazím kupředu…. Jeden, dva, tři … pardon, děvčata , ještě Honza… Gavoš…. J..o..s..e…f  ..CÍL. …Padám do příkopu…… Pokud nedovedeš sprintovat, nezvítězíš.  To sis vzpomněl brzo…… Pomalu se zvedám a snažím se rozmasírovat křeč v pravé noze. Koukám po Honzovi. Tak jak?Dvě vteřiny, tři ? Skupinka byla natažená… Ale výrok rozhodčích je jasný: hromadný dojezd, stejný čas . Tak zítra..   To ještě nevím, že v posledním kopci jsme setřásli Pokorného z PIJAS právě o tu minutu, kterou měl náskok z časovky. Takže teď jsme ve DVOU VTEŘINÁCH  tři.

Odjíždíme domů. Víťa se tváří kysele, ztrátu z časovky nejen nedohnal, ale ještě něco nabral. Celkově je asi osmý. No hrůza! Večer stejně nikdo nemůže usnout, pořád jsme na kole. Takže čumíme na duchaprázdný spiritistický horor ŠESTÝ SMYSL. Vítek odhaluje příčinu odpoledního neúspěchu: Třeba jsem mrtvej a nevím o tom.

Ráno nemůžu dospat. Odcházím do koupelny a hledím na zvíře přede mnou. Na 100% připravený závodník nemůže přijít o rozvahu nebo spokojenost a v očích se mu třpytí sebevědomá jiskra odhodlání….. Možná moc čtu. Ale pro jistotu si k snídani přidám dva muffiny. Glykogen je glykogen.

Po deváté odjíždíme ke startu a prohrabujeme se výsledkovou listinou. DVĚ VTEŘINY! Oba dva z mojí kategorie CÉ. Krutá bitva!  Krátce  po startu nám v kopci poodjíždí Josef . Rozhlížím se okolo.    Nene, jeď si . Honza a PIJAS stojí…Stejně se to dnes nějak divně motá, skupinky se natahují a přelévají jako měňavka. Ne a ne získat tvar…. Nahoře na rovině zůstáváme s Honzíkem a Gavošem kousek vzadu. Pak poodjede i Gavoš… Zatínám zuby a rovinu táhneme  s Honzou ve dvou. Copak jsme fakt v řiti ?Odbočujeme a  sjíždíme kolem SCHOLLERKY zpátky dolů. První průjezd cílovým kopcem. Honza ukazuje dopředu. Balíček před námi se pomalu drolí. Konečně. Přehnali to, hoši. Jeden, dva , tři . Nabalujeme je jako sněhová koule. Za chvíli je nás sedm. PIJAS je tu taky. Takže první kolo. Znovu Kaštany, tentokrát v klidu a zase sjezd. Z ničeho nic se před námi v zatáčce objevuje cyklista v růžovém dresu CK Nové Strašecí. Vyjel odněkud ze zahrádky. Má číslo, co tam asi dělal?   Spekulace ukončí až hospoda po dojezdu. Prostě to NAPÁLIL a NEVYTOČIL … Však to není poslední slovo…Znovu projíždíme cílovým stoupáním.  Na kraji cesty haleká tlupa dětí. Atmosféra jak na TdF.  Sjíždíme a v protilehlém stoupání na Smečno náš nový člen v růžovém stupňuje tempo. Zahrádkář pospíchá. Využívám toho a pověsím se za jeho zadním kolo. Ostatní visí za mnou. No nic. Míjíme slepičárnu v Těhuli a nedlouhou rovinkou dokončujeme druhé kolo. Stále pohromadě. Pořád ještě ztrácím DVĚ VTEŘINY. Poslední KAŠTANY. Sil už moc nezbývá. Nakonec to… není …tak …špatný výsledek…co ?…… Říkávám svým svěřencům, že je chci vidět buď obsazovat stupně vítězů, nebo končit na posledních místech, ne kdesi uprostřed …JÉŽIŠMARJÁ   To druhé předvádím každou chvíli, sklapni!… Honza nastupuje. PIJAS nastupuje. Nikdo nevystupuje…. Udávejte při stoupání tempo , načež rozhodnou útočnou iniciativou  v nejobtížnějším úseku  zarazíte poslední hřebík do rakve svých soupeřů….   TO SNAD NENÍ MOŽNÝ…. V nejobtížnějším úseku z posledních sil tahám hřebíky z rakve svojí.  Naštěstí už jsme nahoře. Vydýcháváme a odbočujeme zpátky. Ve sjezdu tvrdě nastupuje dvojice v čele se Zahrádkářem. Oba dva jedou DÉČKO a nijak nám nevadí. Nemysli a táhni!  Zvedám se ze sedla a krátkým spurtem se zavěšuji za dědky. Snad to tentokrát VYTOČÍME. V průjezdu cílem se tempo stupňuje. Třeba to spletli a myslí si, že je konec. Ne, nespletli se a poodjíždějí. Přeskakujeme horizont a další sjezd na hraně. Být fyzikem, řekl bych v-0,5.   Poslední kopec. Hlavně se neohlédnout….. To je z nějaké pohádky… Teď se jede se tak, jak předpovídal Honza. Kref, kref, kref . Nahoře se otáčím a přes mlhu vidím, že jsme jen TŘI. Pažout z Královic, Gavoš  a já. Chybí Honza, chybí PIJAS.   Pánové, co chcete za to, když nás nedojedou ? Nechtějí NIC a vzorně střídají. Děkujeme, pánové. V Těhuli rozjíždíme takové KULE, že poplašíme všechny slepice. Pořád se ohlížím. JEDEM, JEDEM…Rovina pomalu končí a za námi nikdo. Dva kilometry. Zahradníci kousek vepředu. Obracím se na královický dres .  Potřebuješ je sjet? Kroutí hlavou. Není nutno .  Do cíle dojíždíme v klidu. Díky, Gavoši, díky, pane Pažout. Vydýchávám a koukám na hodinky. To je víc než DVĚ VTEŘINY…… To je víc. PIJAS dojíždí po dvou minutách. Honza po třech… Dobrý den, majore Gagarine, tak jsme se konečně dočkali.

Není-li uvedeno jinak, pocházejí použité citáty z následujících zdrojů:
1. Chris Carmichael: Rozhodující jízda
2. Ota Pavel: Jak to tenkrát běžel Zátopek
3. Božena Němcová: O Slunečníku, Měsíčníku  a Větrníku
4. Jára Cimrman: Nemysli a táhni (šachová příručka)
5. Jaroslav Uhlíř, Zdeněk Svěrák: Není nutno (z filmu Tři veteráni)
6. Vladimír Jiránek: Děkujeme, pánové ( kreslený film)
7. Pyšná princezna ( Kdo to napsal, teď honem nevím)
8. kdo složil píseň o mjr Gagarinovi taky ne

P.S.: Pokud někomu přijde boj o jedenáctý flek málo atraktivní, je to jeho chyba.

22.7.2005 Kolbaba