CFC Kladno

Brdské dvoukolo (referát)

Kapitola 1 - úloha osobnosti v dějinách

Nad brdskými lesy se ještě válí ranní mlha, když dorážíme (autem) do vesnice Halouny. Parkujeme u trafostanice, kde postává několik cyklistů, a vydáváme se k prezentaci, aniž víme kde je. Když neochvějně zamíříme do nejhlubšího lesa, jdou cyklisté za námi, takže asi jdeme dobře. Za poslední chalupou se ptáme a dozvídáme se, že jdeme špatně a všichni prý šli za námi, protože jsme vypadali sebejistě. (Tady si vzpomínám si na pojednání o chování hejnových rybek, které se normálně drží pohromadě, a těm dali do akvária jednu, které chyběl kus mozku či co a neměla ten instinkt, a ta si plavala kam chtěla a celé hejno pořád za ní.) Takže se nakonec prezentujeme v hospodě na druhém konci vsi a vyrážíme ke startu.

Kapitola 2 - každému podle jeho zásluh

Start se nachází o pár kilometrů dál ve vesnici Hatě a odtud je to až do lesa po rovině a tam pak dlouho dlouho do kopce. Tím pro mě odpadá vymýšlení variant, koho a jak dlouho se držet, protože zkrátka do vesnice pojedeme všichni pohromadě a pak se uvidí. Čtyřkilometrový kopec je spravedlivý a bude dost času zařadit se tam, kam patřím. Tak to taky je, v podhůří jedeme pospolu, navíc kvůli protijedoucím autům chvílemi skoro zastavujeme, takže se držím v popředí nedaleko syna, abych taky viděl, jaké to tam mají. Před vjezdem do lesa se balík natahuje, předjíždějí mě nějaké šlapky, jeden je Kolíkáč a pronáší něco o kladenském dopisovateli, co to napálil, ale dál nevím, protože už začíná kopec a startovní pole se třídí do skupinek. Asi po kilometru už je jasno, kolem sebe vidím známé tváře z minulých závodů a před námi kromě odjíždějícího rychlíku několik samotářů. Takže mám svou smečku i kořist, kterou budeme stíhat. Kolem je hluboký les, scházejí jen vlci.., ne, tady jede Vlk ze šlapek, zdravím ho, ale on jde sveřepě po stopě, čenich u předního kola a brzy nám odjíždí. Pravidelným tempem vyjíždíme k hřebenu, pak ostře doprava a dolů a zase nahoru a tak dál, úzká asfaltka a lesy a listí a jehličí, trať je to opradu parádní. Když se vyškrábeme na Stožec, čítá smečka asi deset lidí a většinu stíhaných jsme už sežrali. Jen Vlk je stále pryč. Následuje krásný rychlý sjezd a ještě jedno nepříjemné stoupání už po hlavní silnici na Hradec. Skupina se tu natahuje a trhá, jedu v popředí (jsem vrchař !) a pomalu se dotahujeme na pár uprchlíků před námi. Vlk je stále nepřítomen.

Kapitola 3 - v jednotě je síla

Ve sjezdu přes oba Chlumce se snažím dojet pár lidí přede mnou a  když se pak ocitáme na rovině, dojíždí mě asi dvanáctičlenný balíček. Postupně pak nabalujeme další osamělce a jede se celkem slušně, skupina má sílu. Akorát že vepředu pracují dvě děvčata a všichni muži se vezou za nimi, nikdo nestřídá. Hoši, hoši, to je nečestné a nesportovní ! Domlouvám se s dvěma gentlemany ( jeden je kolega Seidl, č.325 ) a jedeme dopředu na brigádu. A už jsou tu zase Hatě, Svinaře a Halouny, nájezd do druhého kola. (Příště nesmím zapomenout odbočit, do cíle se jede jinudy!) Vlk je stále nepřítomen, možná se odstěhoval do Humpolce.

Kapitola 4 – překonej sám sebe a vytrvej

Nevím čím to je, ale druhé kolo jedu při nižších tepovkách asi o 1 km rychleji než první. Stařecká vytrvalost...Smečka se natahuje a já se celkem bez problémů držím v dámské společnosti vepředu. Znovu se proplétáme hlubokým lesem a znovu se štracháme na Stožec.Najednou je kolem podezřelé ticho a když se kouknu, tak co nevidím- za mnou nikdo. Ujel jsem skupině do kopce! To si doma zapíšu do deníčku. Na hřebínku se vydýchávám, rozhlížím se a před sebou vidím osamělého cyklistu. Zalehnu do sjezdu, 70 km/h, za chvíli jsme spolu a není to osamělý cyklista, je to osamělá cyklistka. Pozdravím a dál jedeme ve dvou. Znovu na hlavní a zase ten zatracený Hradec. Kopec přede mnou utíká jako rolující koberec a konce nevidět. Po cestě předjíždím pár turistů na horských kolech a hajného s  puškou. Ohlížím se a vidím skupinu najíždět na silnici asi minutu za mnou. Tedˇ už se dojet nenechám. Přidávám, je to vlastně poslední kopec sezóny, tak plyn na podlahu, tep přes 170 (to je po čtyřicítce dost) a náskok narůstá. Časem ztrácím i kolegyni a nahoře jsem sám.

Kapitola 5 - sám cyklista v poli a kufr

Takže únik! Rychlý sjezd, doprava z lesa ven a Chlumec a Chlumec, Osov a Vížina, pořád šlapat a šlapat. Občas se otočím, za mnou nikdo, občas kouknu na otáčkoměr, kolem 160, ať tempo neupadá. Do cíle 20 km..15 ..10. Dojíždím červenomodrožlutého člověka z CK Královice, jel jedničku, ale už prý nepojede ani dvojku. Chvíli jedeme spolu, on pak zastavuje u podobně zbarveného kamaráda, který píchnul. Hlídám situaci za sebou, ale na silnici jsou jenom jablka a vosy. A jsou tu Hatě a tady musí být odbočka do cíle! Jedna cesta, nic, druhá, zase nic, konec vesnice. Já jsem to snad minul ..Nevím, jestli se vrátit, ale jedu dál, tak aspoň šlapu ze všech sil a přemýšlím, o kolik si zajedu. Určitě mě předjede aspoň deset lidí. Mám vztek a šlapu čím dál víc, už ani nekoukám na tachometr ani kolem sebe, hanba, takový kufr úplně nakonec. Najednou uvidím na silnici něco žlutého a poznávám šipku doprava s nápisem CÍL. Je to až tady, ve Svinařích! Jak jsem to jenom mohl…asi mi jde všecka krev do nohou a na hlavu se už nedostalo. Do cíle je už jen 1 km… 500 metrů, radostí ještě předjíždím jednoho CK Kváka (mimochodem, těch tam žlutomodrých bylo, pak nám na Slovensku nemají říkat Švédi). Cíl,  stojí tam Vítek a Kolíkáč,  ptám se, kde je Vlk, ale prý se někam zaběhl. Mezi řečí dojíždí Vlk do cíle a tak se ho ptám, jaktože je za mnou, když byl pořád přede mnou. Prý ztratil stopu a zabloudil. Za chvilku dojíždí i Honza a protože prší, přesunujeme se do hospody.

Kapitola 6 – hospoda

Pivo a polívka a pivo a klobása a pivo … ale to už znáte.

6.10.2004 Kolbaba