CFC Kladno

Lesná děsná, ale přesná

Hory a hory. Tohle doma nemáme

Kdykoli jsme v minulosti zavítali do panství pana Rampušáka, tiše jsme záviděli jezdcům Moravského poháru, že mají orlický závod ve svém kalendáři. Hory zkrátka ničím nenahradíš. Ale kde vzít ve Středních Čechách hory a nekrást ? Ale pak se pár chytrých hlav dalo dohromady a řekli: Dost ! A není náhodou, že těch pár chytrých hlav se sešlo v UAC a SAL. V amatérských ligách. Od té doby si mohou Severočeši vyzkoušet, jak se jezdí po rovině, a my jsme na oplátku získali hned trojí příležitost ničit si nohy v krušnohorských kopcích. Tvůrci závodu Litvínov-Lesná ze Sportovního klubu Policie Most navíc našim pořadatelům ukázali, kudy vede cesta: když policie podnik pořádá, nemůže jej zakázat. Vítězství v závodě, který i letos vymetl výživné kopce na Dlouhou Louku, Křižatky a titulní Lesnou, obhájil v kategorii AB suverénním způsobem vrchař Václav Nežerka, v druhé divizi podobně zaúřadoval jeho týmový kolega Libor Janoušek. Naši přijeli dva, Luboš Černý vybojoval solidní 38. místo, Kolbaba dojel podobně jako loni 3 místa od chvostu. Jinak počasí, organizace, vše za jedna, jediným stínem byl nepříjemný pád vedoucího jezdce první divize Milana Procházky, který skončil s otřesem mozku v mostecké nemocnici, ale podle posledních zpráv už je doma a připraven hájit žlutý trikot v dalších závodech.
Hodně štěstí.

Kam se poděly mouchy ?

Rampušák: Místo mgr. Kelly sv. Trojice

Když se pořadatelé začátkem roku dozvěděli o odchodu firmy Kellys z pozice hlavního sponzora, otřásl se vládce Orlických hor v základech. Přijedou lidi nebo nepřijedou ? Má vůbec cenu závod pořádat ? Pak si ale šilperští organizátoři řekli, že závody nepořádáme ani nejezdíme kvůli hmotným statkům a že ten, koho odradí pouhá absence kola v tombole, stejně neměl Rampušáka rád a není ho žádná škoda. A měli recht. Osmnáctý ročník jedné z nejvýznamnějších grand tour maratonského kalendáře znovu ukázal, proč se do Štítů vždycky rádi vracíme. Perfektní organizace, přátelská, takřka domácká atmosféra, osobní přítomnost samotného pána hor. A hlavně trať. Ať už doma či dříve v Polsku, vždy tvrdě náročná, ale zároveň krásná, vybíraná s citem pro záběr. Ono je totiž, pokud to náhodou nevíte, jízdní kolo původně dopravní prostředek a krajina je součástí celkového dojmu i toho nejzávodnějšího závodu. Jinak bychom klidně mohli závodit po internetu doma na ergometrech a ušetřili bychom za benzín. Letošní trasa byla o něco delší než loni a to 'o něco' stálo za to. Už jsme si mysleli, že po všech těch letech známe Orlické hory a okolí jako své boty, když vtom kde se vzal, tu se vzal, objevil se na trati zbrusu nový kopec s velkým K. Šestikilometrové stoupání ke kapličce Nejsvětější Trojice v sedle Jeřábu s více než 300 metry převýšení a 12% úseky na třetím kilometru zastínilo i obávaný Šerlich (letos navíc překvapivě bez much) a dokonale pročesalo v té době už tak dost prořídlé závodní pole. Vítězem hlavního závodu se stal Jakub Svoboda z CK Kolokrám Svijany, krátkou trať vyhrál jeho jmenovec Jan z Yogi racing Ostrava. Celkem jelo Rampušáka 325 cyklistů. Naši vyslali do Štítů nebývale početnou výpravu. Trojici maratonců na dlouhé trati ve složení Víťa Novák, Evžen Šmatlák a redaktor Kolbaba doplnil Vítkův tréningový sparringpartner a dlouholetý externí pořadatel Marek Andrejs, který letos přesedlal na silniční kolo a 130 km trať si doslova užil v jízdním průměru více než 31 km/h. Talent, který by naši trenéři neměli ztratit z očí. Na 175 km byl nejrychlejší Víťa, i když se ani on nevyhnul problémům v závěrečném stoupání, kde ztratil kontakt s druhou skupinou a a nakonec skončil 24. Evžen dojel 4 místa za ním, opět hlavně kvůli sjezdům. Otec Kolbaba prohrál svůj minizávod s Fousáčem Houškou, ale předjel jednoho člověka, oproti loňsku se zlepšil a i on hodnotil závod pozitivně. My se k němu přidáváme a panu Rampušákovi i pořadatelům děkujeme za povedenou sobotu. Takže z otázek zbývá jen ta z nadpisu: Kam se poděly šerlišské mouchy ?