CFC Kladno

A co Zdejcina, pane Kolbaba ?

"Ďjó, Zdejcina..." , pan Kolbaba zabafal z fajfky, protáhl se na židli a přerovnal karty, " to nejni jenom tak. To nejni žádná sranda ani když máte hezky. To vám vede vodzdola do takový prudký stráně nad řekou jedna zatáčka za druhou a nahóru, pánové, nahóru tolik, že to chvílema až hezký néni."
"Tak jaká, pane Kolbaba?"
"U mě dobrá... A ten rok zrovná byla taková dlouhá zima, že eště koncem března všichni lýžovali a pořád místo kola na těch, tentononc, běžkách a holubi kolikrát ztuhli v letu a v Praze vychladly dva gaykluby."
"U mě taky dobrá. Neseš "
"Zelený. No a sotva sníh roztál a začaly závody, hned ten první vyměřili zrouna třikrát přes ten kopec Zdejcinu. A nebyl žádnej hic, jenom asi vosum stupňů a pršelo, takže byl čloujek razdva mokrej a špinavej"
"Flek !"
"A né jeden, pánové, za chvilku jsme byli durch. První kolo se všici drželi tak ňák pohromadě, jenže sotva přišel ten kopec, tak ty vepředu za to vzali a rvali to do kopce ..zkrátka..."
"Kule.."
"Jo, tak nějak. Prostě to nakopli a vepředu z těch Vinohradskejch šlapek......"
"Tak moment, pane Kolbaba, nechcete nám trvrdit, že jste jezdil s Vinohradskejma šlapkama"
"Nekecám, na mou duši"
"Leda tu píchlou. Pane vrchní, ještě tři .... Pan Kolbaba nás dneska zase krmí. Prej jezdil s Vinohradskejma šlapkama. A s Rolling Stones jste nezpíval?"
"Ne, vážně, chlapi. Tehdy to ještě nebyl profiklub. Ale ten rok byli na závodech početně nejsilnější a v každý skupince bylo aspoň jedno voranžový triko."
"Tak hrajem, nebo kecáme?"
"Hrajem. Zkrátka vzalo se za to a já koukám, že ňák zustávám vzádu a povídám si- himlhergot, Kolbaba, ty kopce jsou ňák nalevačku. A nohy mě bólely fakt fest jako když vás chytí reuma a úplně nahoře stálo všelijaký to obecenstvo a vobčas někdo plácal a najednou vidím tu Hanku Ebrtovou, co mi dole povídala - teda Kolbaba, jestli v tomhle pojedeš, tak tě půjdu nahoru povzbudit, jenže teď povídá - to seš celej ty, skupina v háji a ty se usmíváš."
"No to je dobrý. Ona je taková..."
"Zvláštní. Rok nato jela na ten závod napříč Emerikou , co se jede od móře k móři a byla by ty ženský vyhrála a mezi chlapama by byla snad druhá za Forrestem Gumpem, jenže sotva dojela do cíle v El Ej, tak se otočila zpátky a než ji chytili, tak už byla zas někde v Arizóně a povídá to je blbý, ale vracet se už nebudu, takže skončila po tejdnu bez medajle na startu v Novym Yorku, že prej cestou ztratila ten lísteček s napsanou trasou."
"A jak to bylo dál ?"
"Jak to bylo.... zkrátka nahoře na kopci jsem byl z tý skupinky poslední, ale pak přišly ty serpentíny dólu do Berouna a to já pánové umim a dojel sem si ty dvě ďoučata z toho pražskýho Es Ö Es a povidám - holky, přece to tak nenecháme, ty si dojedem. A trošku sem to tam zvorganizoval jako na stavbě mládeže, jako - teď jedeš ty a ty se zařaď a ty si, Mařenko, rozmysli a tak všelijak podobně a sám sem šel příkladem a tahal špice a na rovině jsme to rozjeli..."
"Dvacet ..."
"Houby dvacet... čtyřicet!"
"Tak to ne, trumfy jsou zelený !"
"Tak třicet sedum. No a když jsme se konečně všichni tři dotáhli, povídám - teď si konečně odpočineme, ale ta šestsettrojka ukáže nahoru a já koukám, že jsme zase pod Zdejcinou."
"To jde za náma..."
"Jo, ale já jsem za nima nešel a nahoře koukám ztráta, takže nezbejvalo nic jinýho než zas napálit ten sjezd a tam jsme někde ztratili tu šestsetdvojku Lucku Kočí, ona je taková lehká a v tom sjezdu klesala zvolna jako holubí pírko a s tím se, pánové uznáte, skupina doject nedá."
"A vy jste se dotáh ?"
"Jo. V Berouně. Tam byla taková veliká křižovatka a odbočovalo se vlevo a hlídali to tam policajti, ale stejně všichni jeli vopatrně a tak si povidám - teď se ukažte, na co tu ste, kluci zelený a napálil sem to šedesátkou doleva těsně kolem nich a na mostě už jsem byl doma."
"Takže červený eso dodá?"
"Jo dodá. Dodal mi ten poslední kopec. Tam vám přišel takovej s prominutím chcanec že to bylo jako mokrym hadrem přes držku a s každou zatáčkou vejš to bylo horší a horší a ani nahoře už nikdo nestál, všichni se utíkali schovat a já sem zas zůstal kousek vzadu a tohle, pánové, tohle sem už nedohnal"
"A co, zklamání?"
"Ale né. To máte jako s mariášem, jednou to jde za tebou, jindy za mnou. Hlavně že si tak nějak zahrajem, žejo."
"Bať!"
"Takže zaplatíme a pudem. Příště nám budete vyprávět o tom Giru?"
"Tak tak"
"Tak dobrou noc, pane Kolbaba"
"Dobrou"