7. srpna 2013
ZPRAVODAJ ÚV CFC Kladno
Číslo 71
Titul na Kladno, Jirka na Hrad !
Po sedmi letech má CFC mistra republiky. Jirka vyškolil spurtéry.
Je to skoro na den přesně sedm let, kdy naše reprezentantka Petra Kottová vydobyla z rozpáleného milevského asfaltu zlato pro mistryni republiky v silničním závodě. Od té doby se stala spousta věcí. Petra odešla za lepším a s ní i mnozí další, náš slavný klub se málem rozpadl, aby znovu slavně povstal
a trpělivou prací s mládeží spolu s uvážlivou personální politikou si krůček po krůčku získal ztracený respekt zpět Ukázalo se, že jsme znovu schopni vyhrát závod UAC nebo obsadit přední místa v celkovém hodnocení sezóny.
A od letošního roku se můžeme pyšnit i čerstvým titulem mistra republiky.
Vděčíme za to Jirkovi
Dobrovodskému, který má od začátku sezóny formu jako hrom a dokázal ji v pravý čas přetavit v úspěch nejcennější. Tak co, Mistře, jak jste se připravoval na závod roku ?
"Zabalil jsem to na Dlouhé Louce." (smích) "Ale vážně, potřeboval jsem doléčit virózu, trochu jsem potrénoval a klaplo to."
Jak probíhal závod ?
"Kolem Dobrovic je to úplná placka, takže bylo celkem jasné, že se bude rozhodovat až v závěru.
Celou dobu se nic nedělo, šance ujet byla minimální. Tak jsem jel v klidu v balíku a obhlížel situaci."
Diváci a novináři vidí až ten finiš, ale co
se vlastně v pelotonu děje předtím ?
"Silné týmy si většinou připraví skupiny specielně cvičených jezdců, kteří si s blížícím se koncem proklestí cestu na špici a jeden po druhém rozjedou leaderovi spurt.
Odborně tomu říkáme vláčky. "
Vy jste ale mašinku neměl ...
"Asi ještě nejsme tak silný tým" (smích)
"Když jste sám, většinou se snažíte vyvézt se soupeři. Byly tam vláčky BMC, Uničova nebo Sweep, to jsou samí dobří spurteři, tak jsem se jich držel."
A dobře jste udělal ...
"Jo. Nejdřív jel tuším Sweep, po něm pak Uničov. Naskočil jsem si za ně a zhruba na stopadesátce jsem za to vzal."
Když spurtujete, stíháte sledovat jezdce kolem sebe ?
"Tak nejdůležitější je, aby nikdo nebyl před vámi, žejo. A kromě toho nebyl nikdo vpravo ani vlevo, tak jsem věděl, že to bude dobré."
Soupeři koukali, co ?
"Já jsem teď deset let nejezdil, takže mě nikdo nezná a to je výhoda. Ten z Uničova mi pak na bedně povídal, že náš dres vidí poprvé v životě."
Tak si ho dobře zapamatuj, hochu. A vám, pane Jiří, děkujeme a vítejte v
síni slávy.
Kamil Oprsklý, cfc, Dobrovice
60 ve stínu pod hvězdárnou
Pro sázkaře: Venca Nežerka nevyhrál, Míra Kakač také ne
Foto a měření
Vinohradské Šlapky
Tedy ne že bychom si letos chtěli stěžovat na nepřízeň počasí.
Pátý ročník závodu Kolem Posázaví provázela vymetená obloha a sluníčko připalovalo, jak se na prostředek léta patří.
Snad až příliš, mohli by namítnout někteří z účastníků. Třeba Igor z Vinohradských Šlapek, který na svém cyklocomputeru naměřil hodnotu 60 stupňů Celsia, jak dokumentuje přiložený snímek.
Divte se, když veze v takovém horku Polar. Ale i jiným cyklistům
byla v průběhu závodu ondřejovská půda horká, o čemž svědčí i nebývale velký počet občerstvovatelů kolem trati, kteří mohli od svých svěřenců místo obvyklého BUFET ! slyšet stále častěji vyprahlé SAHARA !
(Absolventi vojenské prezenční služby laskavě vysvětlí mladším ročníkům, oč jde.) Vody bylo zkrátka málo.
Také ředitel závodu vypal v cíli unaveně
"Vzal jsem si dva litry, ale došly mi už koncem druhého kola"
říká ředitel závodu Víťa Novák, který si podmínky vyzkoušel na vlastní kůži.
"Ten třetí měl být u cesty, ale nebyl. Myslím, že příště už nezapomenu." Náš šampion i přesto vybojoval solidní třinácté místo, když vyhrál spurt druhé skupiny.
"Když neuvisím, je každá skupina druhá." nebyl spokojen v cíli
"Měl jsem být v té první" V první skupině nakonec - ale na druhou stranu - chyběla i dvojice jezdců Lawi, z nichž byl tentokrát překvapivě silnější Petr Novák, který ujel i kolegovi Nežerkovi, s přehledem vyhrál a znehodnotil tím řadu vsazených tiketů včetně Vaškova.
Závod svou účastí ozdobil i paralympionik a účastník Tour de France Jiří Ježek, jenž v silné konkurenci vydobyl sedmé místo.
Závod druhé divize byl vyrovnanější, o vítězství bojovalo v cílovém kopci 14 jezdců. Zvítězil spurtérský fenomén Tomáš Vitáček,
druhý byl David Klíma z CK Vokolek a třetí jeden z favoritů Miroslav Kakač.
"Vitas by musel odpadnout nebo píchnout. To se nestalo, a tak jsem za ním" řekl skromně v cíli. Odměnou mu je zlato v kategorii D. Éčko vyhrál Igor Kubín z CSK Markus, juniory Jiří Jurečka z klubu Polabští cyklisté. Zajímavostí je, že závod dokončila jediná žena, Vinohradská Šlapka Iva Mědílková, doprovázená početnou suitou týmových kolegů.
"Byli to doslova a do písmene nosiči vody a zaplať pámbu za to. Já ty povely z vojny neznám." řekla po závodě. Z našich reprezentantů si kromě pana ředitele dobře vedl veterán Luboš Černý, který dojel zhruba v polovině závoodního pole. Alpami zocelený mladík Honza Kofroň vražednému tempu a klimatu nakonec podlehl a skončil v poli poražených. Nicméně dojel, což se cení, protože takových nebylo mnoho. Nejdůležitější však je, že se závod
obešel bez nehod, policejních intervencí a jiných mrzutostí. Přejme si, ať je tomu tak i v následujících ročnících.
Mohlo být ještě lépe
Víťa sahal po nečekaném úspěchu
Když v půl druhé odpoledne nastupovali v Dobrovicích k mistrovskému závodu jezdci kategorie A,
měla už výprava CFC díky Jirkovu titulu splněno, a tak mohl náš reprezentant Víťa Novák jet uvolněně,
bez břemene odpovědnosti za očekávaný úspěch.
"To víte, že se jede líp, když to všechno nestojí na vás."
řekl v rozhovoru pro tisk.
" Připadal jsem si jako Roman na Tour. Čistá hlava. "
A přesto, nebo snad právě proto, jsme byli druhému titulu blíže, než by kdokoli před závodem čekal.
Vítek totiž jel ještě 300 metrů před cílem v úniku a už už se zdálo, že by mohl napodobit loňský Malinův
majstrštyk.
"Ke konci závodu se prakticky nejelo, jak už to bývá. Asi sedm kilometrů před cílem jsem se po odstřídání ocitl jestě s jedním člověkem na špici a za námi byla kousek díra. Tak jsme na to nenápadně šlápli a během chvilky měli asi půlminutový náskok." Věřil jste, že by se dal dotáhnout až do konce ?
"Nejdřív moc ne, ale když jsme chvílemi balík ani neviděli, říkal jsem si, že by to mohlo i vyjít. Nevyšlo."
Možná jste do toho měli jít hned od začátku naplno ...
"Nemysli a táhni, žejo. Nebo víra tvá tě popohnala ? Asi máte pravdu, měli jsme do toho dát víc, hlavně zpočátku. Možná to bylo těch 300 metrů, které nakonec chyběly. Škoda." Co vzkážete Václavu Nežerkovi, který dotáhl pole pronásledovatelů ?
"Vašku, Vašku ..." Nic víc ?
"Ne. Stejně to rozjel nějakému třetímu vzadu." Tak díky za rozhovor.
"Není zač."