1. října 2012
ZPRAVODAJ ÚV CFC Kladno
Číslo 63
11:57 - Koš Beamon překonán !
Vítek konečně v 'klubu 12', ale Venca si založil 'klub 11'
Neboj, Vašku, všichni jsou za tebou.Foto UAC
Venca Nežerka je letos prostě k nezastavení. Poté, co na jaře v Zákolanech překonal magickou hranici čtyř minut a během roku stihnul znectít většinu soupeřů, stanul na konci sezóny v Řevnicích před výzvou vpravdě historickou.
Michal Koš zde totiž před deseti lety časem jen těsně přes 12 minut stanovil traťový rekord z rodu Beamonových
mexických 890. Však se také tomuto času po dlouhá léta nikdo ani nepřiblížil. A musel to být vrchař, kterému se už dva roky také nikdo ani nepřiblížil, aby se s
dvanáctkou popasoval jako rovný s rovným. Popasoval, zvítězil a časem 11:57 založil nový elitní
'klub 11'. Až na to, že mu v něm asi ještě hodně dlouho bude samotnému smutno. I když, kdo ví. To členů
'klubu 12' je přeci jen víc a nás může těšit, že od letoška mezi ně můžeme počítat i našeho leadera Vítka.
"To to trvalo" řekl po závodě
"Už před pěti lety jsem jel 13:07. A teď je lepší silnice a já mám lepší kolo. To bych ho asi musel prodat." Čas 12:58 nakonec Vítkovi stačil na čtvrté místo, druhé v kategorii A.
"Brambory, brambory, pořád jenom brambory", tak slovy statkáře Pandrholy ohodnotil své umístění zklamaný Evžen Šmatlák, nicméně čas 13:10 a celkově osmé místo, to je docela
maso .
V Evženově kategorii B vyhrál Libor Janoušek z Lawi-Author teamu, Céčko ovládl vinohradský
kapr Prager a Déčko kdo jiný než Miroslav Kakač z CS Kern, oba starší pánové v čase tešně přes 13 minut. V kategorii E byl nejrychlejší Josef Burgr z CSK Markus a mezi ženami nenašla soupeřku Hana Doležalová ze Sokola Králův Dvůr.
Z našich byl za jmenovanými premianty nejrychlejší Honza Kofoň, který se hodně zlepšil a časem těsně přes 15 minut vybojoval 48. místo, sedmé v kategorii A. Pepa Slavík dojel 79., Luboš Černý 87., bajker Martin Šurányi 106., Jirka Semenec 130. a Kolbaba 132. Celkově lze říci, že to bylo to bylo z naší strany velmi dobré vystoupení, vždyť máme dva jezdce v absolutní špičce a tým po delší době naplno bodoval a vrátil na pozice v Top 10. Jen tak dál, chlapci.
Kamil Oprsklý, cfc, Řevnice
Poslední bitva vzplane.
V Hřebči ještě bude co řešit.
Ani jsme se nenadáli a už tu máme konec sezóny. Z původně bohatého kalendáře jsme něco objeli, něco oplakali a teď nám zbývá poslední klání.
'Závod padajícího listí', jak letos poetové z Vinohradských šlapek nazvali svůj tradiční
zavírák, však nebude žádnou formální rozlučkou, protože nám ještě zbývají některé nevyřízené účty a nevyluštěné tajenky. Podívejme se, které to jsou. Určitě ne vítězství v první divizi, to má Václav Nežerka předplacené už od jara, ale za jeho zády se k boji o druhé místo sešikovala silná skupina jezdců s nevelkými odstupy. Z nich si zatím k naší radosti nejlépe stojí Vítek Novák v barvách CFC Kladno, ale od druhého Radka Šuvady z Viessmannu ho dělí pouhopouhé dva body a Milan Miller z Královic ztrácí bodů 13. Odstup celkově pátého Radka Procházky už je větší, mohl by však bojovat o vítězství v kategorii B. V druhém balíku je situace ještě zajímavější. Leader Jiří Sekera z Viesmannu má před posledním závodem náskok 81 bodů, ale průběžně druhý Karel Prager ještě nemá 14 závodů a v případě dobrého umístění může díky odpočtům Sekeru přeskočit. Totéž se týká dosud třetího Tomáše Vitáčka, ale ten by musel vyhrát a Sekera nebodovat. V soutěži týmů jsou první dvě místa pravděpodobně ložená, ale o bronz se ještě popere CSK Markus s Vinohradskými šlapkami, které dělí něco málo přes 100 bodů. Naši by při dobré konstelaci výsledků mohli obhájit loňské osmé místo, ale jistou ještě nemají ani desítku, protože i dosud jedenácté Nové Strašecí ztrácí jen málo. Chce to zkrátka sebrat zbytek sil, přijet a ještě jednou zabojovat.
Poslední šlápnutí alias
Závod padajícího listí startuje v Hřebči v neděli 7.října v 11:55
Neplač, Dášeňko !
Pohádka o ztraceném etapáčku.
Byl jednou jeden Velký Slavný závod. A ten závod se jezdil se z Prahy do Karlových Varů a zase zpátky a vyhrála ho spousta slavných lidí a někteří z toho byli i hodně Veselí. A byla taky doba, kdy ten Velký slavný závod zkrátka nebyl, protože nebyl, kdo by ho jel. A byl jednou jeden Menší, ale Taky Docela Slavný závod a jezdil se jenom z Libušína do Libušína a vítěz nebyl Veselý, ale třeba obyčejný Pytlík, ale zato byl v sobotu i v neděli, čemuž se říká etapák a hlavně byl celou dobu i v době, kdy ten Velký nebyl. A byl jednou jeden Velký Spolek Cyklistů. A ten Spolek jako by nebyl už v dobách kdy Velký Závod ještě byl. A byly doby, kdy Velký Závod po letech nebytí zase byl a nebyl to Velký Spolek, kdo za tím byl. A byly pak doby, kdy Velký i Malý závod spokojeně byli a jeden o druhém nevěděli. A byly doby, kdy Oškliví Hoši s Rypadly vyhnali Malý závod z Libušína do Bratronic. A byly pak další doby, kdy Velký a Malý závod spokojeně projížděli stejnou krajinou a jeden o druhém nevěděli. A byly pak doby, kdy se Velký závod rozdělil na dva Napůl Slavné závody, jeden v sobotu a jeden v neděli, ale etapák to nebyl. A byl jeden Policajt a ten zakázal Malý závod proto, že pojede stejné dny po stejné trati. A byla pak doba, kdy ten jeden Napůl Slavný závod nebyl, protože nebyl, kdo by ho jel. A i když už nebyl důvod, aby Malý závod aspoň v sobotu nebyl, nebyl už nikdo, kdo by ho uspořádal, protože v tom aby se vyznal debil.
Foto UAC
Je to dobrý, ještě hoří ...
Klikáče nemohly nebýt, protože jsou věčné. A závodilo se.
Jestliže slovo
amatér tak či onak souvisí s láskou, dokázali nám jezdci Unie amatérských cyklistů, že policejní zákazy
člověka neumoří, protože láska k cyklistice zkrátka
ještě hoří, že ano, pane Daňku. A když se k tomu přidalo zlátnoucí zářiové slunce, sešel se na startu Underground Klikových Vrchů docela slušný balík cyklistů včetně hvězd z absolutní špičky. A protože mezi mimi nechyběl Vašek Nežerka, je zbytečné říkat, kdo to celé vyhrál. Napíšeme jen, že druhý dojel domácí Vítek Novák, který ve spurtu udolal
neuvěřitelného dědka Miroslava Kakače a po šumavském bronzu přidal do sbírky další cennou ilegální medaili.
Závod měl však ještě jednoho vítěze. Když Petar Introvič skončil v červnu po kolizi s autem na ARO v Motole,
byli jsme rádi, že vůbec žije. Když ho pak odpojili od přístrojů, byli jsme rádi, že se probral.
"Je ještě pořád na ARU, ale už je v docela dobré náladě" napsal špion UAC Petr Škrabal
"Když jsem mu potvrdil, že je jeho kolo celkem v pořádku, dodal, že neví, jestli stihne Okolo Posázaví." To jsme si všichni mysleli, že jde o vtip, ale rockeři nežertují. Jakmile vstal z postele, usedl Petar na kolo a i když Posázaví ještě nestihl, už začátkem září jsme ho nevěřícně zaregistrovali v závodním na řevnické časovce a o týden později stanul na startu Klikáčů, doslova na místě činu.
"Musel nám slíbit, že pojede v Městečku opatrně" řekl nám ředitel závodu c. Kolbaba
"Já jsem mu na oplátku síbil, že na něj počkám. To jsem si myslel, že bude po úraze rád, jestli vůbec dojede. Jenže on to do kopců hnal tak, že jsme se s tím Šlapkou nestačili divit. Zřejmě měl opravdu dvoje plíce a teď mu ještě jedny a půl zbyly." Klobouk dolů. A jestli chcete vědět, jak dopadli ostatní, tak tady je oficiální
výsledková listina.
A na závěr ještě jedna závodní-nezávodní perlička. Mezi účastnky se našel se člověk, který odstartoval v Městečku, přidal se k pelotonu, objel s ním zbytek trati až do cíle na Dobré, tam se otočil a na samotku dojel okruh zpět do Městečka. Do výsedkové listiny jsme ho kvůli rozporu s pravidly zapsat nemohli, ale slíbili jsme, že zveřejníme dosažený výsledek. Taže tady je: Underground Klikovy vrchy 2012, kategorie
'Z Městečka do Městečka': 1. Radim Kříž, AB cycling, 2:28:30.
Blahopřejeme a za rok nashledanou.
Foto J.Rendl