15. září 2011
ZPRAVODAJ ÚV CFC Kladno
Číslo 52
Etapák za jedna
Bratronické okruhy se nám vydařily. Pořadatelsky i závodně
Vojtěch Šuranyi (CFC, uvnitř), zatím mimo soutěž
Druhý srpnový víkend přichystal cyklistům slunné babí léto a náročné tratě v malebné krajině okolí Kačáku. Tradiční tříetapový závod, výkladní skříň našich pořadatelů, zahájila v sobotu desetikilometrová rovinatá časovka. Nejrychlejší čas ze 114 účastníků zajel Zdeněk Drábek, příchozí ze Svitav. Druhý Václav Nežerka v barvách UAK (Unie Atombike-Královice) vyhrál kategorii A, celkově třetí Petr Zahrádka (Alltraining) ovládl kategorii B. Velmi zajímavě se rozjel závod v druhé divizi, kde "Céčkaři" Karel Práger, Petr Svoboda a Tomáš Vitáček zaznamelani na vteřinu stejné časy a vybojovali tak svorně první místo. Neobvyklá situace zaskočila jak pořadatele, kteří nakonec předali tašky s cenami za první tři místa najednou, ať se hoši podělí, tak zástupce UAC, jimž bude po vydání třikrát 100 bodů při uzávěrce 25 bodů scházet. Ale český účetní si nakonec jistě nějak poradí.
Nejlepší z našich, kteří potěšili hojnou účastí, byl Evžen Šmatlák, celkově třicátý, desátý v kategorii B.
Po delší době jsme viděli oba bratry Vermachy, Petr skončil na 40. místě, sedmý v Áčku, Josef dojel 84., v kategorii devátý. Pepa Slavík vybojoval 79. místo, deváté v kategorii D, Jirka Semenec načal devátou desítku, Martin Šurányi skončl s traktorem 107. a ještě Kolbaba dokázal předjet jednoho člověka. Pěkné. A to jsme nepočítali Šurányiho-juniora mimo soutěž v kočáře.
Druhá etapa byla náročná jednak odstupem pouhých několika hodin od časovky, ale hlavně kopcovitým profilem s bezděkovskou stojkou, která při opakovaném výjezdu pořádně pocuchala nohy i psychiku závodníků, mezi nimiž jsme po
dojezdu zaslechli hodnocení jako
"Šimanov" nebo
"kurva". V první divizi poodjela trojice Nežerka, Zahrádka a Janoušek, kteří se v tomto pořadí usadili na prvích třech místech průběžného pořadí. V hlavní skupině s tříminutovou ztrátou dojel i náš Evžen, který tak poskočil na 11. místo. Petr Vermach dojel o skupinu později a vybojoval 18. pozici. Bratru Josefovi se etapa nevydařila a skončil se ztrátou na chvostu startovího pole. Závod druhé divize přinesl únik vrchaře Míry Kakače, který využil kopcovitého profilu a polepšil si na celkově čtvrté místo. Vedoucí trojice se díy bonifikacím uspožádala v pořadí Vitáček-Svoboda-Prager. Náš Slavíček dojel 35. a Kolbaba se dosti nečekaně vzepřel gravitaci, zaútočil v nejstrmější pasáži, utrhl dva lidi a dokázal se posunut na průběžně třetí místo od konce.
"Napodobil jsem Míru", řekl po etapě. No, dobře.
Třetí etapa přišla na řadu v neděli ráno a při poměrně mírném profilu byla náročná hlavně svou délkou.
Závod první divize se obešel bez překvapení, vedoucí skupina se všemi favority rozhodovala o pořadí ve spurtu, který vyhrál Václav Nežerka, a pojistil si celkové prvenství. Druhý byl rovněž celkově druhý Petr Zahrádka, kterého mohlo těšit zlato v kategorii B. Bronz obhájil Libor Janoušek ze Svijan. Naši zajeli velmi dobře, Evžen v čase vítěze poskočil do první desítky a obhájil loňské šesté místo v Béčku. Petr Vermach dojel se ztrátou necelé minuty a posunul se o další dvě místa. V kategorii A skončil celkově pátý. Pepa Vermach zajel výrazně lépe než v sobotu, ale nasbíranou ztrátu vymazat nedokázal. V závodě druhé dvize dojela na čele pětice se všemi favority, spurt ovládl podle očekávání Tomáš Vitáček který vyhrál i celkově před Svobodou a Pragerem. Čtvrtý v etapě i celkově skončil vítěz kategorie D Miroslav Kakač. Klasifikaci katgorie E vyhrál nestárnoucí Igor Kubín, v součtu tří etap na výborném devátém místě celkového pořadí. V kategorii žen přesvědčivě zvítězila naše 'bejvalka' Petra Kottová v slušivém růžovém kompletu týmu Nissan Dolák. Juiorské zlato si odvezl Zbyněk Holubovský z Galaxy-cyklošvec. Našim se vedlo střídavě. Zatímco Pepa Slavík ve skupině sobě rovných v pohodě uhlídal průběžnou pozici, Kolbaba z téže skupiny hned v úvodu odpadl a v nerovém boji na bezútěšné rovině přišel o pořadí, o čas i o iluze.
Celkově však šlo z naší strany o velmi dobré vystoupení, o čemž svědčí zisk 564 bodů, které nás vynesly na 8.místo pořadí týmů. Chválit na tomto místě naše pořadatele by bylo nošením dříví do lesa.
Kamil Oprsklý, cfc, Bratronice
Klasika střídá klasiku
Etapy skončily, vzhůru do Vrchů
Naši pořadatelé tentokrát ani nemusí uklízet nádobíčko, stačí je přesunout z Bratronic do nedaleké Velké Dobré.
Rozlosování letošního ročníku poháru UAC tomu chtělo, aby dva domácí závody přišly na řadu týden po sobě. Po bratronických etapách je tentokrát přichystána klasická horská 'jednorázovka' jménem Klikovy vrchy.
Ačkoli na to nevypadají, oslaví populární 'Klikáče' letos už čtvrtstoletí.
A snad jako dárek k narozeninám se na závod tentokrát usmála štěstěna a ochránila jej před ničiteli silnic i nepřízní úřadů.
"To je pravda" řekla nám ředitelka závodu a prezidentka CFC Dagmar Semencová
"Letošní nesmyslná válka s policajty Klikáče, podobně jako většinu našich závodů, naštěstí minula. Velké potíže měli jen kluci v Posázaví. Zdá se, že na západ od Prahy přežívají na úřadech zbytky zdravého rozumu. Snad to tak zůstane i do budoucna."
Trať staroslavného závodu během let vykrystalizovala do víceméně stabilní podoby, jejímž tvrdým jádrem zůstává dvacetikilometrový úsek mezi Městečkem a Sýkořicí, na němž najdeme tři významné kopce, které patří k těm nejtěžším v širokém dalekém okolí. To platí zejména o prostředním z nich, čtyřkilometrových 'Skladech', za jehož parametry by se nemusel stydět leckterý horský maraton.
Připomeňme si ještě jména vítězů posledních ročníků. Před třemi lety vyhráli spurtéři Zbyněk Kudrna a Tomáš Vitáček. O rok později jsme při mistrovství UAC předávali zlato Petru Novákovi a Pavlu Krobovi, jenž překvapivě odolal přesile vrchařů, aby je v závěru zdecimoval velikou rumcajsí silou. No a loni se konečně dočkal vrchař vrchařů Míra Kakač, který dotáhl svůj únik a bral zlato spolu s chomutovským Václavem Jelínkem.
A letos ? Nechte se překvapit. A protože jedním z předpokladů úspěchu je znalost trati, nezapomeňte si dobře prostudovat naši
prohlídku.
25. Klikovy vrchy startují ve Velké Dobré v neděli 18. září v 11 hodin.
Návrat Krále
Král Šumavy jak má být: zima, mlha, déšť, ale hlavně Šumava.
To to trvalo. Tak dlouho, že už i někteří věrní příznivci propadali obavám, že cesta legendárního
cyklomaratonu k průměru a zapomnění bude nezvratná. Naštěstí v hodině dvanácté odhodil šumavský vladař
brýle podhorského mámení a následován celou svou chladnou, deštivou a mlhavou družinou obnovil šumavské
království v celé kráse jeho historických hranic. 260 kilometrů královské trasy sbiralo 4 a půl
kilometru převýšení převážně v pro Šumavu tak typických dlouhých a jezdivých kopcích, takže pamětníci
mohli po letech znovu poměřit síly s pověstnými výjezdy na Zhůří či Javorník. A komu by větší sklon přeci jen scházel,
pro toho tu byl neméně bájný Šimanov. A hlavní dominanta - šumavské pláně. Dlouhé a dlouhé
kilometry v nadmořské výšce kolem tisíce metrů letos výrazně poznaměnalo tradiční šumavské počasí. Přestože se tomu
po tropickém týdnu s denními teplotami vysoko nad třicítkou nechtělo věřit, sobotní studená fronta
přinesla nevídaný zlom s ochlazením bezmála o 20 stupňů, ke kterámu se přidal déšť a silný vítr.
Na to doplatila řada cyklistů, kteří se ráno rozhodli nevěřit předpovědi a vyrazili v krátkém. Na občerstvovacích
stanicích jsme pak mohli pozorovat schoulené třesoucí se postavy, dožadující se grogu nebo alespoň horkého čaje. Marně.
"Byla mi druhá největší zima v životě, hned po ročníku 1996." říká pamětník KŠ, redaktor Kolbaba.
"I trasa přes Borovou Ladu, Kvildu a Modravu byla letos podobná. Tehdy ale bylo ještě o pár stupňů chladněji a na Tetřevské slati ležel sníh, zatímco letos padaly jemom drobné krupky. Ty ale o to víc bodaly do očí, takže jsem se zase jednou těšil, až to bude do kopce."
Ten déšť naštěstí přišel právě ve stoupání na Špičák.
"Jak se to vezme. Já mohu doložit, že pršelo už za Borovou Ladou
a na Špičáku naopak přestalo. Hle, pěkný příklad časoprostorové relativity."
Pan Einstein by měl radost. Nás ale více potěšila trojice našich reprezentantů. Začněme již zmiňovaným redaktorem,
kterému se navzdory technickým problémům podařilo o tři minuty porazit sběrný vůz a po dvou letech dokončit dlouhou trať.
Zdá se vám to málo? Panu Kolbabovi po krušnohorském výprasku asi ne. Hle, relativita v praxi.
To druhý kladenský účastník královské trasy Petr Vermach si vedl nezpochybnitelně. Dlouho bojoval na špici pelotonu a nakonec
skončil v silné konkurenci jednatřicátý. Ukazuje se, že až nabere závodní zkušenosti, můžeme s ním počítat i na
čelní umístění v nejtěžších závodech. Hlavním překvapením byl ale výkon a výsledek Evžena Šmatláka, který svou účast na krátké trati
po vzoru sovětských kosmonautů do poslední chvíle tajil, aby pak ohromil svět nečekaným úspěchem. Jak jinak totiž nazvat
umístění v Top 10 necelé tři minuty za vítězem.
" Ten kluk nám ujel v posledním stoupání na Keply. Po pravdě řečeno jsem si toho ani nevšiml, měl
jsem dost starostí sám se sebou" Desítka je skvělá, ale přeci jen, stačilo zaspurtovat a mohla to být bomba...
"Vždyť to sami píšete, že nejsem spurtér." (smích)
"Ale vážně. Měl jsem opravdu jiné starosti. Dokonce jsem ze skupiny odpadl, ale podařilo se mi ještě dotáhnout.
Takže desítku beru všema deseti." My taky, Evžene a ještě jednou blahopřejeme.
CFC mezi Longhorny
Víťovy střípky zpoza velké louže
Pokud se vám zdá, že jste už na závodech dlouho neviděli leadera CFC Kladno Vítka Nováka, tak se vám to nezdá.
Opravdu nejezdí, protože je v cizině. Ale nebojte se, neprodali jsme ho, jen odcestoval na výměnný studijní
pobyt do texaského Austinu. Co byste taky od cyklisty čekali jiného.
"Armstronga jsem zatím nepotkal, ale na kole tu stejně nejezdím, protože přes den bývá kolem 40 stupňů.
Ale navštívil jsem známý bikeshop Mellow Johnny's, který Lance spoluvlastní. Nebyl tam, ale jinak samí cyklističtí nadšenci. Zajímavé je, že název
obchodu je zkomoleninou francouzského 'maillot jaune', neboli žlutý trikot. Těch
má firma sedm"
A jiné sporty ?
"Austin je jedno z mála větších měst, kde není ani NHL, ani NBL. Všichni tu fandí americkému fotbalu,
konkrétně Texas Longhorns. To je univerzitní tým, který ale bez problémů zaplní arénu pro 150 tisíc. Lidi tu fotbalem žijí. Všude můžete vidět klubové symboly s hlavou longhorna, což je zvláštní
texaské plemeno krav s extra dlouhými rohy. Docela úsměvné je, že se místní fandové navzájem zdraví vztyčeným ukazováčkem a malíčkem. Prý je to symbol býčích rohů.
Když jsem povídal, že v Evropě má gesto trochu jiný význam, říkali, že vědí a že si dají pozor. "
A co jinak. Máte čas na nějaké závody ?
"Myslíte sportovní? Nedávno jsem se zúčastnil soutěže v pojídání koláčů na čas. Skončil jsem těsně druhý, ale myslím, že jsem měl být první, protože ten chlap, co vyhrál, strašně drobil, takže vlastně
nesnědl všechno. Ale protest jsem nakonec nepodal. Škoda, mohl jsem vyhrát padesát dolarů. Koupil bych si texaský klobouk."
Stíháte sledovat dění doma ?
"Na dálku spravuji sázkovou kancelář Podraz, takže o závodech mám přehled a jsem rád, že se našim celkem daří.
Nakonec je vidět, že mne ani nepotřebují. Takže to možná podepíšu Longhornům."
To jsou vtipy. Koukejte se vrátit !