CFC Kladno

Buď vítán, Knovízi

Pijas se pochlapil a pořádá

Tolik pořadatelů už bylo letos otráveno a tolik závodů zrušeno, že jsme začali propadat obavě z černých mračen nad celou amatérskou cyklistikou. Naštěstí jsme však mohli zaznamenat i jednu vlaštovku, která sice jaro nedělá, ale potěší. Z Knovíze ji k nám vyslali členové cyklistického spolku Pijas, čili 'Pivní jezdci amatérských silnic'
Amatérská silnice z Knovíze do Olšan se stala dějištěm zbrusu nové časovky do vrchu. Přestože měli silného konkurenta v podobě krušnohorskéo maratonu, nalákali pořadatelé na start na sedmdesát cyklistů. Celkovým vítězem se stal vrchař Václav Nežerka z ATOMBIKE, který trať proletěl rychlostí přes 35 km/h. Na druhém místě celkově a první v kategorii B dojel Vít Mužík z Alltrainingu. Vinohradská šlapka Karel Práger alias Kapr potvrdil svou extratřídu, když vyhrál kategorii C v šestém nejrychlejším čase. Chválit 'Míru' Kakače v souvislosti s jízdou do kopce by bylo nošením dříví do lesa, takže stručně: Zlato v Déčku, sedmý celkově. Nejrychlejším 'Ěčkařem' byl Igor Kubín z CSK Markus, všem ženám napráskala Lucka Kočí z SOS Praha. Juniorské zlato veze do Bělé pod Bezdězem Michal Vild. Trojice našich reprezentantů ve složení Vláďa Prokop, Pepa Slavík a po delší době od rodičovských povinností uvolněný Martin Šurányi získala další body pro tým a postarala se o to, že ani třináctý závod sezóny nevyštval CFC Kladno z první desítky.
Děkujeme, pánové.

Mrtvý muž v Krušných aneb. jak se chytá limit.

Ani nevím, jak jsem tu ztrátu nabral. Je fakt, že na bufetu stojím trochu déle, než svlíknu všechny ty moiry, do kterých jsem se po ránu v mlze nabalil. Když pak vyšlo sluníčko, v kopci na Sněžník jsem uvařil tak, že se ze mne ještě teď kouří. A taky než dolijete všechnu vodu, která je v těch moirách. Jo a taky srovnat přední kolo, protože mi nějak škrtá magnet o snímač rychlosti. Ťuk...ťuk...ťuk.. Nebo spíš Ťuk...............ťuk ... Na tom je vidět, jak jedu blbě. A když konečně poděkuji a vyrazím dohnat ztrátu, asi po kilometru nabývám dojmu, že jsem zapomněl odbočit. Vracím se tedy a dozvídám se, že ne. Aspoň, že ten otravný sběrák zatím stojí u bufetu a kecá.
Ale teď před Knínicemi už ho mám zase za prdelí. Začíná mi to připomínat Spielbergův Duel. To je jak ho honí ten tirák. Znáte. Taky ho nedokážu setřást. Nakléřovský kopec je doopravdy prudký až v závěru, ale já stejně jedu jako s hnojem. Před dvěma týdny při tréninku s Vítkem to přitom bylo jiný kafe, to jsem tu jel nejmíň devět. Zato teď to chvílemi začíná připomínat nejmenší dosaženou rychlost, kterou si občas zpestřuji zimní tréninky na válcích. Zjistil jsem, že můj tachometr ukazuje do 3 km/h a potom tam skoči nula. Takže těch šest, co jedu teď, je vlastně ještě v pohodě. Pět. Ale pokud vím, tahle zatáčka doprava je už poslední...
Fuj, pane Spielbergu, teď jsem se fakt lek ! Za zatáčkou číhá sběrák a zlověstně bliká. Už je to půl hodiny, pane, takže odteďka mimo závod. To ve filmu nebylo. Dochází mi to, až když řidič nasedá a mizí v dáli. Odteďka jsem oficiálně mrtvý muž. Kašlu na to, ještě se dotáhnu ! Krátký sjezd a znovu do kopce. Nohy protestují. Hlava mlčí. Na vršku zastavím, usedám pod strom s červenými jeřabinami a koukám do blba. Mimo závod ... Takže sbohem, Krušné hory, sjedu do Teplic a finito. Akorát že klíčky od auta má Víťa a ten to pojede pěkně celé. Tak ne, zpět, pokračuji dál po trati jako trénink až do předpokládáného dojezdu první skupiny. To máme někam za Dlouhou Louku. Dva kopečky a jinak hřebenovka. Ale stejně to nejede. Adolfov, to už musí bejt v Německu ... Povídal Víťa . Ha ha. Aspoň vím, kde jsem. Telnice a konečně sjezd. Pěkné úzké serpentiny a já navíc nepospíchám. Sbírám síly na Komárku. Těším se na tabulky s kilometry a průměrným sklonem. Jenže tu žádné nejsou. Posbíral je Spielbergův kamion. A já jsem mrtvý muž. První kilometr kolem kostela je nejhorší, na to tabulky nepotřebuji, to vidím. Musím vydržet do lesa. A hlavně neslézt. Kdesi jsem četl, že kdo zastaví a sleze, rozdělí kopec na několik menších stoupání a tak ho znehodnocuje. To bych nerad. Komárka si to nezaslouží. Zkurvenej kopec ... Konečně tabulka. Nápis Horní Krupka znamená, že tady někde jsme pro Víťu den před závodem schovali láhev s pitím. Co má taky člověk dělat, když chce jet vepředu a nemá doprovodné vozidlo. Zastaví, rychle sebere flašku, za jízdy dolije a pak se docvakne. Tady má na docvaknutí ještě jeden a půl kilometru. Taky jsme to mohli dát vejš. Konečně horizont a čára vrchařské prémie. Odhazuji kolo a svalím se do škarpy. Nejen na Dlouhou, já už nepojedu ani na žádnou jinou louku. Ležím a počítám mraky. Po chvíli kolem projíždí vláček plný halekajících Němců. Asi z Adolfova. Zaslechnu něco jako Bravo a Ein Toten Mann. Ještě že neumím německy. Ale tady stejně nemůžu zůstat. Abych nemusel projíždět centrem Teplic, pojedu hřebenovkou přes Cínovec a Vitišku až do Mikulova. Naposledy nasedám na kolo a zvolna co noha nohu mine ukrajuji poslední kilometry kdysi tak dlouhé trati. Sjezdem do Hrobu pak svoji účast v závodě stylově končím.
P.S. Protože v zmiňovaném hororu Duel kamion nakonec spadne do propasti, prohlašuji, že posádce sběrného vozu a.s. Krušnoton nepřeji nic zlého.
-Kolbaba-