CFC Kladno

Deštivé double pro CFC

Jedomělice jako za starých časů -
zlato, stříbro a vítězství v týmech

Ředitel závodu Jan Tajč a svatý Petr se v minulosti museli nějak zásadně nepohodnout. Jinak si totiž nelze vysvětlit každoroční nepřízeň počasí, která pronásleduje tradiční Jedomělické okkruhy. Také letos se zamračená obloha a vytrvalý déšť podepsaly na účasti, takže jsme na startu nakonec napočítali necelých 70 jezdců a pořadatelé sloučili obě divize do jednoho balíku. To vše překvapivě svědčilo jezdcům CFC, kteří se sešli v relativně hojném počtu a díky Víťovi Novákovi a Petru Vermachovi vybojovali dlouho nevídaný úspěch - zlato a stříbro v Áčku ! A nejen to. Celkovým ziskem 266 bodů jsme byli nejlepší mezi týmy, posunuli se na průběžné třetí místo a dali tak vzpomenout na zašlou slávu našeho klubu. "Vidět CFC na bedně mi vehnalo slzy do očí" přiznává trenér Zobal. "Tabulku jsem si vystřihl, zarámoval a pověsil nad postel."
Po obnoveném Křivoklátském pekle jsme sice museli díky nezaviněné neúčasti leadera Vítka místo na pódiu vyklidit, ale Vermachovo umístění v Top 10 a čtvrté místo v Áčku se v náročném kopcovitém terénu rozhodně počítá. Petr zkrátka dokazuje, že je přesně takovou posilou, jak jsme od něho očekávali a že si plně zaslouží už po Viessmann tour slibovaný Železný kříž. Tak tady je :

---

Mlha, třešně, Puchaczowka

Navzdory chladu a dešti Rampušák potěšil cyklistické srdce.

Stará známá cyklistická pravda sice praví, že na kole se má jezdit v teple, po větru a s kopce, ale pokud se trať opravdu povede, tak nevadí ani zima, déšť a hory. A právě takouvou nabídku připravil patnáctý ročník tradičního Rampušáka. "Takhle má vypadat silníční cyklistika" mohli jsme slyšet v diskusích po dopjezdu a na tiskovce v heroltické restauraci "Dlouhé kopce, dlouhé sjezdy, nechyběly roviny. Krásná jezdivá trať. Žádné přiblblé brdky." Závodníci však letos byli zvědaví hlavně na zbrusu novou pasáž, vedoucí přes polské území a dvakrát křižující masiv Kralického Sněžníku. "Černá hora je hlavně zpočátku hodně ostrý kopec." říká náš reportér c. Kolbaba "Ale dá se. Stačilo jen nevnímat jednociferné údaje na tachometru. A nahoře, kde se otvírá výhled na lyžařské středisko a silnice prudce padá do údolí ... to už je jedna veliká krása." Tady však musíme básníka opravit. Jak nás na rampušáckém webu upozornil jeden polský dopisovatel, kopec sice vede pod Černou horou, ale sedlo se jmenuje 'Przelecz Puchaczowka', přičemž 'puchacz' znamená polsky výr. Tedy dobře, že se nejelo v Krkonoších, protože kopec z Pece na Výrovku je všechno jiné, jen ne jezdivý. Ale vraťme slovo našim účastníkům. "Ze začátku bylo mokro a zima, ale tempo nijak zvlášť vysoké. I první polský kopec se jel celkem v klidu. Až na to, že nám tam ujelo pár lidí a my jsme je pak museli honit. Takže v tom mírnějším stoupání na Kladské sedlo jsme chvílemi nešli pod třicet. Až jsem se musel otáčet, jestli jedeme do kopce. To máte tu relativitu."
Tolik náš reprezent Vítek Novák, který nakonec dojel na dlouhé trati osmnáctý.
"Mohlo to být lepší. Ještě na Zborov jsem jel v pohodě, jen jsem si vystoupil, protože jsem nahoře potřeboval nabrat vodu. To jsem udělal, ale nevzal jsem žádné jídlo. No a v posledním kopci na Lázek jsem chytil takový hlaďák, že jsem měl rozmazáno před očima. Zastavil jsem u pangejtu na třešně a abych neztrácel čas, urval jsem celou větev a jel dál. Po cestě jsem pak sežral všechno i s listím."
Zajímavé je, že otec Kolbaba měl na druhém konci pelotonu podobné starosti.
"Já jsem si vystoupil hned v prvním kopci. Když jsem v Heřmanicích viděl, že nikoho nevidím a vítr proti mě z údolí žene mrak s hnusným černým závojem, měl jsem sto chutí otočit a vrátit se do Štítů. Ale klíče od chatky měl Víťa. Tak jsem jel dál. V Polsku pak přestalo pršet a já jsem zjistil, že se mi jede docela dobře. Dokonce jsem na Zlatém potoce předjel pár lidí z krátké. Jenže na osledním bufetu jsem v euforii nezastavil s tím, že mám jídla a pití dost. A za blbost se platí. Nakonec nezbylo, než v posledním kopci zastavit na třešně. Byl to asi stejný strom, kde stál náš mladej, protože měl ohryzanou kůru. Ale i tak to byl vydařený Rampušák, po dlouhé době jsem dal dlouhou trať a nebolí mě záda, ale nohy. No a Víťova osmnáctka, to je navzdory hypoglykemii dosud nejlepší umístění"
A my jsme rádi, že jsou Kolbabovci rádi, a Rampušákovi přejeme do dalších let podobně šťastnou ruku jako letos.