FORHONT

S.K.PODRAZ

NEJBLIŽŠÍ AKCE

CFC KLADNO - KRÁTKÉ ZPRÁVY

Zdenda v Pobaltí, den 20-21

9.1.2021 18:21

Deník kapitána Při ranním vstávání slyším, jak na plechovou střechu dopadají kapky. Přemýšlím, že bych ještě poležel, ale smrad ze záchodů mě rychle vyžene ven. I když prší, tak si za odjezdu broukám. Po 10 km mi spadne brada i nohy. Hlavní tah má podobu písku a bláta. Doprovází mě 18 kilometrů, než konečně přijchází asfalt. Ale jenom na 800 metrů a dál zase to samý. To je po ránu peklo, až mě z toho brní a bolí ruce. Blíží se město Madona, kde využívám parčíku s tekoucím potůčkem. Déšť mi nějak nevadí a kvůli očistě těla jdu do naha. S mýdlem vykonávám hygienu a z té studené vody jsem tak rozhicovaný, že si připadám jak v Priessnitzových lázních. Až jsem dostal chuť na pivo. Zastavuji u malého obchůdku a při vstupu mě vítají dvě korpulentní ženy. Byly moc příjemné a vstřícné. S pivem v ruce se ptám, proč tu mají kameru. Inu, zákon, alkohol stop. Stát špehuje po 19. hodině. Po přátelském rozloučení opět vyrážím do deště, který mě trápí dalších 60 kilometrů. Ale už vidím můj nový domov, benzínku, kde dnes končím. Cítím teplo, očistu a jídlo. Hned dostávám darem jablko. Po očistě s beru pyžamo (tepláky) a vidím, že tu k mé radosti mají bufet. Hned si vybírám, hlavně teplé jídlo, které s radostí zapíjím pivíčkem. Vytahuji deník kapitána a zapisuji dnešní uplakané zážitky. Čas 30 minut po půlnoci mě nutí dopsat, dopít a na kutě. Dobrou noc.
Konečně sluníčko mi otevřelo očiska. Využívám tepla a balím stan. Jdu se rozloučit s obsluhou a poděkovat za azyl. Jedu proti proudu řeky Daugavy. Nazývá se též Západní Dvina, pramení v Rusku, je dlouhá 1020 km a vlévá se do Baltského moře. Přijíždím do města Jēkabpils. Je to osmé největší město v Lotyšsku a leží 77 metrů nad mořem. Přivítá mě rybníčkem s vodotryskem, kostelem starověrců ze 17. století a Struveho soustavou 265 triangulačních bodů, která se táhne z Norska až k Černému moři v celkové délce 2820 km. Pochází z let z r 1816 - 1855 a jejím úkolem bylo určit přesné rozměry Země pomocí poledníku. Velmi zajímavý počinek. Ale největší radost mi udělalo, když jsem na trhu pořídil pro vnučky pletené ponožky. Po projetí krásným starým městem jsem zamával a nasměroval kolo na Litvu. Někdo na mě myslí s náhradním kolem, zavěšeným na značce. Díky. Vítá mě město Daugavpils, česky Dvinohrad, druhé největší v zemi, kde se nachází kostely a chrámy. Největší je chrám svatých Borise a Gleba z roku r 1905, který pojme až 5000 věřících a k mému úžasu byl postaven během jediného roku. Staré město není, povídala mi do ucha starousedlice. Tak aspoň památeční magnetku a za mávání sochy se šálou valím do 18 kilometrů vzdálené Litvy. To byla dřina, na hranici opět brzdím, sedám a probírám vzpomínky na Lotyšsko. Vlevo je za 45 km Bělorusko, vpravo po 400 km Baltské moře. Nic se mi nemůže stát. Po 120 km brzdím. Moje chudé tělo potřebuje dobít papáníčkem. Pak spokojeně nasedám s pomocí odrážecí nohy roztáčím šlapky. Mraky - moji příbuzní - se blíží, a tak hledám spánek. Už za deště parkuji na zastávce. To se moc nepovedlo. Zima, mokré rozvěšené hadry a střecha je špatná. Ale aspoň něco. Tak dobrou noc. Z Litvy Zdeněk Mračko

CFC Kladno Vám přeje
šťastné a veselé vánoce, hodně zdraví a sportovních úspěchů v roce 2021

20.12.2020 18:37

PF 2021
Poněvadž se pořád nemůžeme scházet, tak to na sebe vzali laureáti Forhonta , když už se byli u Kolbabů fotit.

Zdenda v Pobaltí, den 19-20

11.12.2020 12:00

Kemp na záchodě Ráno mě nepotěšilo. Zima a studené krápání. Jó, sever je sever. Ale dnes jsem se narodil, tak prosím, sluníčko, pojď a ohřej mě. Je mi 56 let a na dnešek plánuji jen krátké kilometry. U první benzínky brzdím na očistu těla. Se divím, že toho úchyla nevyhodili, když si přivlastnil umyvadlo a polonahej. Pokračuji dál. Po 30 km krápání přešlo v těžký déšť a míhání kamiónů bylo ještě horší. 50 km na tachometru se blíží, tak musím své lehké vychrtlé tělo dobít jídlem. Kde je ten kouzelník, který vykouzlil slunce s a teplo ? Z toho šoku mi málem vypadlo jídlo z ruky. Že by za to mohla vesnice Libatse ? Je to moc přitažlivé, taky po tom toužím, ale kolo nechce. Po rozjezdu se mi objevila před očima písčitá cesta, a ta mě probudila ze snění. Opět mě přepadl déšť. Padal na cestu a odrážel se na řetěz, který začal zlobit. Možná se zlobil na mě, že ho tak trápím. I já se trápím. Počasí tak zlobí, že ani neoslavím narozeniny. Musím jet dál. Ale nakonec přece jen slavím. 185 km se selfíčkem, když v pazourách držím papír a napsaným datem narození. Blíží se zatemnění, a tak hledám ubytování v podobě stanu. Ale je to opět benzínka, kde se dávám dohromady. Hlavně, že je tu teplo. To bylo poprvé, kdy mě nechali přespat uvnitř. Děkuji moc a dobrou noc.
Po včerejším těžkém dni se mi nechtělo vstávat, ale musel jsem. Vykopli mne už v 5 hodin ráno. Odjíždím a po 10 km stavím a stejně rozdělávám stan. Dospat se. Odjíždím v 10:00. Po 30 kilometrech na rozcvičení se probouzím s větrem v zádech. Cesta je opět špatná, kamenitá, ale krásná, lemovaná starými vesnicemi s doškovými střechami. Trochu se divím, že ještě stojí. V 15:00 přijíždím na hranice Lotyšska a kotvím. Začínám meditovat. Promítám si v mozku, co jsem zažil v Estonsku. Vestoje jsem se uklonil a poděkoval za přijetí a velkorysost. Pak roztáčím pedále a odjíždím pryč. V Lotyšsku mě brzo zastavila prodejna potravin, kde jsem si nakoupil větší zásoby, hlavně kvůli chuti. Při odchodu z krámu mě čekalo překvapení. Stál tam mladý pár z Polska a oba se zajímali se o moji cestu. Pán by si chtěl potežkat kolo. Prosím, ukážu prstem. Za hekotu uf, uf se po chvíli přestal snažit, za což ho žena odměnila smíchem. Po rozloučení hledám možnost umytí nádobí, když uvidím hernu. Vejdu, že mám hlad a nádobí potřebují mít čisté na další jídlo. Povolenku dostávám ihned. Jak by ne, když se na mě podívali. Ani se mi nechtělo odejít. Přepadlo mě teplo a velká únava. Sedím v křesle a pomalu usínám. Ne, díky za pomoc, musím vstát a frčet dál. Prší, je zima a mám hlad. Pomalu už bych měl hledal spaní. Po 20 km uvidím kostel. Zajíždím k pobožným, třeba to vyjde u nich doma. No, nevyšlo to. Objíždím místo a hle, záchodky. Ale ne ledajaké. Úplný luxus. Turecký. Viz foto. A tak ležím ve smradu s voňavkou a obráceným spacákem. Kde mají být nohy, tak tam je hlava. No, dobrou noc.
Z Lotyšska Zdeněk Mračko

DISKUSE

Nástěnka

23.12.2020 19:31 Márty

Všem klidné a pohodové svátky vánoční, v novém roce hlavně zdraví a také spousty kilometrů v sedle ;-) ...

Nástěnka

22.12.2020 11:57 Luboš

No pánové, skvělé foto. Užijte si všichni Vánoce. ...

Nástěnka

9.12.2020 1:20 Márty

Michale, určitě se vyfotit můžeme.
Pro mě ideální někdy večer. ...

Nástěnka

6.12.2020 16:01 Kolbaba

Pěkně trénujete. Nechcete se ještě před koncem roku vyfotit na titulní obrázek Forhonta ? Schůzi asi uděláme až v novém roce, ...

Nástěnka

5.12.2020 16:59 Vítek

Díky, Luboši,
letos to byla taková divná sezóna. Snad příští bude lepší a držím palce, ať těch závodů na rozdíl od ...