FORHONT

S.K.PODRAZ

NEJBLIŽŠÍ AKCE

CFC KLADNO - ZPRAVODAJ

Zdenda v Pobaltí, den 20-21

9.1.2021 18:21

Deník kapitána Při ranním vstávání slyším, jak na plechovou střechu dopadají kapky. Přemýšlím, že bych ještě poležel, ale smrad ze záchodů mě rychle vyžene ven. I když prší, tak si za odjezdu broukám. Po 10 km mi spadne brada i nohy. Hlavní tah má podobu písku a bláta. Doprovází mě 18 kilometrů, než konečně přijchází asfalt. Ale jenom na 800 metrů a dál zase to samý. To je po ránu peklo, až mě z toho brní a bolí ruce. Blíží se město Madona, kde využívám parčíku s tekoucím potůčkem. Déšť mi nějak nevadí a kvůli očistě těla jdu do naha. S mýdlem vykonávám hygienu a z té studené vody jsem tak rozhicovaný, že si připadám jak v Priessnitzových lázních. Až jsem dostal chuť na pivo. Zastavuji u malého obchůdku a při vstupu mě vítají dvě korpulentní ženy. Byly moc příjemné a vstřícné. S pivem v ruce se ptám, proč tu mají kameru. Inu, zákon, alkohol stop. Stát špehuje po 19. hodině. Po přátelském rozloučení opět vyrážím do deště, který mě trápí dalších 60 kilometrů. Ale už vidím můj nový domov, benzínku, kde dnes končím. Cítím teplo, očistu a jídlo. Hned dostávám darem jablko. Po očistě s beru pyžamo (tepláky) a vidím, že tu k mé radosti mají bufet. Hned si vybírám, hlavně teplé jídlo, které s radostí zapíjím pivíčkem. Vytahuji deník kapitána a zapisuji dnešní uplakané zážitky. Čas 30 minut po půlnoci mě nutí dopsat, dopít a na kutě. Dobrou noc.
Konečně sluníčko mi otevřelo očiska. Využívám tepla a balím stan. Jdu se rozloučit s obsluhou a poděkovat za azyl. Jedu proti proudu řeky Daugavy. Nazývá se též Západní Dvina, pramení v Rusku, je dlouhá 1020 km a vlévá se do Baltského moře. Přijíždím do města Jēkabpils. Je to osmé největší město v Lotyšsku a leží 77 metrů nad mořem. Přivítá mě rybníčkem s vodotryskem, kostelem starověrců ze 17. století a Struveho soustavou 265 triangulačních bodů, která se táhne z Norska až k Černému moři v celkové délce 2820 km. Pochází z let z r 1816 - 1855 a jejím úkolem bylo určit přesné rozměry Země pomocí poledníku. Velmi zajímavý počinek. Ale největší radost mi udělalo, když jsem na trhu pořídil pro vnučky pletené ponožky. Po projetí krásným starým městem jsem zamával a nasměroval kolo na Litvu. Někdo na mě myslí s náhradním kolem, zavěšeným na značce. Díky. Vítá mě město Daugavpils, česky Dvinohrad, druhé největší v zemi, kde se nachází kostely a chrámy. Největší je chrám svatých Borise a Gleba z roku r 1905, který pojme až 5000 věřících a k mému úžasu byl postaven během jediného roku. Staré město není, povídala mi do ucha starousedlice. Tak aspoň památeční magnetku a za mávání sochy se šálou valím do 18 kilometrů vzdálené Litvy. To byla dřina, na hranici opět brzdím, sedám a probírám vzpomínky na Lotyšsko. Vlevo je za 45 km Bělorusko, vpravo po 400 km Baltské moře. Nic se mi nemůže stát. Po 120 km brzdím. Moje chudé tělo potřebuje dobít papáníčkem. Pak spokojeně nasedám s pomocí odrážecí nohy roztáčím šlapky. Mraky - moji příbuzní - se blíží, a tak hledám spánek. Už za deště parkuji na zastávce. To se moc nepovedlo. Zima, mokré rozvěšené hadry a střecha je špatná. Ale aspoň něco. Tak dobrou noc. Z Litvy Zdeněk Mračko

CFC Kladno Vám přeje
šťastné a veselé vánoce, hodně zdraví a sportovních úspěchů v roce 2021

20.12.2020 18:37

PF 2021
Poněvadž se pořád nemůžeme scházet, tak to na sebe vzali laureáti Forhonta , když už se byli u Kolbabů fotit.

Zdenda v Pobaltí, den 19-20

11.12.2020 12:00

Kemp na záchodě Ráno mě nepotěšilo. Zima a studené krápání. Jó, sever je sever. Ale dnes jsem se narodil, tak prosím, sluníčko, pojď a ohřej mě. Je mi 56 let a na dnešek plánuji jen krátké kilometry. U první benzínky brzdím na očistu těla. Se divím, že toho úchyla nevyhodili, když si přivlastnil umyvadlo a polonahej. Pokračuji dál. Po 30 km krápání přešlo v těžký déšť a míhání kamiónů bylo ještě horší. 50 km na tachometru se blíží, tak musím své lehké vychrtlé tělo dobít jídlem. Kde je ten kouzelník, který vykouzlil slunce s a teplo ? Z toho šoku mi málem vypadlo jídlo z ruky. Že by za to mohla vesnice Libatse ? Je to moc přitažlivé, taky po tom toužím, ale kolo nechce. Po rozjezdu se mi objevila před očima písčitá cesta, a ta mě probudila ze snění. Opět mě přepadl déšť. Padal na cestu a odrážel se na řetěz, který začal zlobit. Možná se zlobil na mě, že ho tak trápím. I já se trápím. Počasí tak zlobí, že ani neoslavím narozeniny. Musím jet dál. Ale nakonec přece jen slavím. 185 km se selfíčkem, když v pazourách držím papír a napsaným datem narození. Blíží se zatemnění, a tak hledám ubytování v podobě stanu. Ale je to opět benzínka, kde se dávám dohromady. Hlavně, že je tu teplo. To bylo poprvé, kdy mě nechali přespat uvnitř. Děkuji moc a dobrou noc.
Po včerejším těžkém dni se mi nechtělo vstávat, ale musel jsem. Vykopli mne už v 5 hodin ráno. Odjíždím a po 10 km stavím a stejně rozdělávám stan. Dospat se. Odjíždím v 10:00. Po 30 kilometrech na rozcvičení se probouzím s větrem v zádech. Cesta je opět špatná, kamenitá, ale krásná, lemovaná starými vesnicemi s doškovými střechami. Trochu se divím, že ještě stojí. V 15:00 přijíždím na hranice Lotyšska a kotvím. Začínám meditovat. Promítám si v mozku, co jsem zažil v Estonsku. Vestoje jsem se uklonil a poděkoval za přijetí a velkorysost. Pak roztáčím pedále a odjíždím pryč. V Lotyšsku mě brzo zastavila prodejna potravin, kde jsem si nakoupil větší zásoby, hlavně kvůli chuti. Při odchodu z krámu mě čekalo překvapení. Stál tam mladý pár z Polska a oba se zajímali se o moji cestu. Pán by si chtěl potežkat kolo. Prosím, ukážu prstem. Za hekotu uf, uf se po chvíli přestal snažit, za což ho žena odměnila smíchem. Po rozloučení hledám možnost umytí nádobí, když uvidím hernu. Vejdu, že mám hlad a nádobí potřebují mít čisté na další jídlo. Povolenku dostávám ihned. Jak by ne, když se na mě podívali. Ani se mi nechtělo odejít. Přepadlo mě teplo a velká únava. Sedím v křesle a pomalu usínám. Ne, díky za pomoc, musím vstát a frčet dál. Prší, je zima a mám hlad. Pomalu už bych měl hledal spaní. Po 20 km uvidím kostel. Zajíždím k pobožným, třeba to vyjde u nich doma. No, nevyšlo to. Objíždím místo a hle, záchodky. Ale ne ledajaké. Úplný luxus. Turecký. Viz foto. A tak ležím ve smradu s voňavkou a obráceným spacákem. Kde mají být nohy, tak tam je hlava. No, dobrou noc.
Z Lotyšska Zdeněk Mračko

Zdenda v Pobaltí pokračuje

14.10.2020 20:48

Tallinn Načekali jsme se od posledního Zpravodaje. A také jsme měli přes léto jiné starosti. Ale sezóna je za námi a teď za dlouhých podzimních večerů bude zase čas na čtení. Proto je dobře, že se Zdenóšek pochlapil a dopsal další dva dny své pobaltské reportáže. Tak se pěkně posaďte a uvařte si kávu, Světošlápkova cesta na sever - den 17 a 18:
Ráno jsem si přivstal na šestou. Důvod byl Tallinn. Na trajekt mi scházelo po náplavovém pobřeží asi 20 km, na kterých mě čekaly nové zážitky v podobě místní party na silničkách. Při rychlosti 35 km/h mě tak vyhecovali, že jsem je začal předjíždět. U trajektu jsem dostal pochvalu, hlavně po odpovědi "Praha". Hurá, ale proč jsem byl právě proto za borce, dosud nechápu. Ale jak vidíte, CFC Kladno podává výkony i v Pobaltí. Jo !!!. Vzpomněl jsem si na mládí. Naloďuji se na trajekt a k mému překvapení je to ten, kde jsem seděl u kapitána v kajutě. Po vylodění mě bolí bříško. Chudé a vychrtlé. Co že tak brzo ? Jak jinak, zachránila mě benzínka. Po snídani mě navštívila beruška. Usídlila se na na kole. Bál jsem se, že mi s ním ujede, ale zůstala a udržela se celých 30 km. Poděkoval jsem za společnost, díky za každou ženu. Škoda, že nevydržela přes noc. Ukazatel ukazuje Tallinn 112 km, když mě kolo navedlo na dálnici. Mozek přemítá, co teď. Vzpomínám na Ukrajinu a na Litvu. Po prvních kilometrech mě ujistily přechody, povozy a trhovci, že jsem na správné cestě. Už delší čas mám chuť na melouna. Tak mě dostala, že jsem si ustlal. A taky je čas na zasloužený odpočinek. S večerním "hurá" se vztyčenou hlavou a tělem přijíždím do Tallinnu. (viz foto) Hlavní město (dříve též Revel) je poprvé doloženo v roce 1536, leží 63,6 metrů nad mořem a v roce 1997 bylo zapsáno na listinu světového dědictví Unesco. Čas 21:13 pro mě dnes znamená konec a hned si hledám místo k rozbití stanu a těším se na zítra, že blíže poznám vnitřní střeva Tallinnu. Dobrou noc.
Vstání do deště nebylo příjemné. Nu což, házím šipku zpátky do spacáku. Spánek přerušil déšť, který přestal klepat na stan. Vztyk, zabalit a valit za dalším dobrodružstvím. Sice mě doprovázejí těžká černá mračna, ale co, však já su Mračko. Dnešní etapu začínám u cedule Tallinn, kde jsem včera skončil. Ale že to do starého města bude 35 km, tak to mě omývali. K tomu se přidalo 5 pruhů. To je asi v Estonsku normální a potom si vyber. Uklidnil jsem se až ve městě z 13.- 17. století s hradním vrchem (Toompea - estonsky Chrámová hlava). Ve městě je dosud fungující Radniční lékárna z r. 1415. Prohlídka města trvala 4 hodiny a znamenala konec i začátek. Původní plány zněly za hlasitých zvonků trajektem do Finska (zamítnuto). Návštěva města Kunda z r. 1241, směr na Rusko. (zamítnuto). Nic jiného mi nezbývalo, než otočit sebe i kolo. Ani se o tom nechce psát, jsem moc smutný, že jedu zpátky do ČR. Ale otočil jsem špatně. Bloudění mi přineslo zážitek v podobě letiště a obrovského přístavu, odkud míří lodě do Ruska a tří severských států. Zážitek to byl báječný. Po pár kilometrech jsem našel svůj směr, ale už zase v dešti. Nezbývá mi nic jiného, než tradičně zalehnout na řídítka a pozorovat přední kolo, jak rozráží potoky vody, valící se po asfaltu. Ve zpětném zrcátku sleduji, jak se mi Tallinn za zády vzdaluje. Co ten autobusák po mě chce ? Při jízdě má otevřené dveře a zve mě dovnitř. Odmítám a rukou mu mávám, ať jede. V dáli je zastávka, on zastavuje a zase mě zve. Nepochopil a zároveň mě rozesmál. Ještě chvíli jede pomalu přede mnou a pak konečně šlápne na plyn. Já po 15 km šlápnu na brzdu celej prolitej, schovávám na zastávku a končím. Ani stan nemusím rozdělávat, mám tu krásné zázemí. Dobrou noc.

CFC Kladno vystrčilo v závěru sezóny drápy

7.10.2020 11:07

Márty a Jeff na čele vedoucí skupiny Neměli to letos vůbec lehké, naši fanoušci. Po nadějných výsledcích v přípravě přišel na jaře koronavirus a bylo po závodění. Když už se zdálo, že se sezóna rozjíždí, vyřadil našeho leadera bezohledný řidič. A když se vše začalo v dobré obracet a vypadalo to, že vrchol sezóny objedeme ve třech, zranil se nám Luboš Černý. Ale konec dobrý, všechno dobré. Martin Šurányi dokázal, že se v druhém balíku zabydlel a stal se naší spolehlivou oporou. A nejen to. V posledním - shodou okolností mistrovském - závodě doslova zazářil. Nejenže dokázal objet celý závod s vedoucí skupinou, ale ve společnosti špičky UAC se nijak neostýchal, aktivně pracoval na čele a v posledním kole šel dokonce do úniku. "Na rovince před poslední zatáčkou vystartoval Jeff Rendl. Řekl jsem si: teď a nebo nikdy, takový jezdec ví, co dělá. A skočil jsem mu do háku." prozradil v rozhovoru po skončení závodu "Věděl jsem, že mě to bude stát zbytek sil, ale nechtěl jsem v závětří vyčkávat na desáté místo. Nevyšlo to. Kilometr před cílem se přes nás převalili, Jeff se ještě chytil, já už ne. Ale nelituji toho." Správně Martine, jak říkal Chris Carmichael: Chci vás vidět na prvních místech nebo hluboko v poli poražených, nic mezi tím. Navíc 16. místo v jízdním průměru 37,2 km/h není žádné pole poražených. Krásná práce. A nedosti na tom, i rekonvalescent Vítek se pochlapil. Po ostrém testu zraněného kolene na Klikáčích, kdy nás potěšil pěkným spurtem, se dokázal na Tour de Brdy vyrovnat absolutní špičce a vybojovat pozoruhodný výsledek. "Ve sjezdu z Prahy se to roztrhalo a docvakli jsme i nějaké odpadlíky. Dozvěděl jsem se, že je vepředu jen pět lidí, což mě dost potěšilo." řekl v cíli reportérce TV Strašice "V předposlední zatáčce jsem držel pátou pozici, ale z vnitřku zatáčky se tam zkoušel nacpat jeden jouda zezadu a málem jsme se oba smotali. Nakonec jsem jen vycvaknul tretru, ale bylo po spurtu. Škoda, myslím, že bych byl tak desátý. I tohle ale beru. Noha vydržela, kolo vydrželo, přiblížil jsem se standardním výkonům, bavilo mě to - co víc si na konec sezóny přát." Dodejme, že Vítek obsadil ve stopadesátičlenném balíku 13. místo. Škoda, že už je konec sezóny, CFC Kladno vystrčilo drápy.

DISKUSE

Nástěnka

23.12.2020 19:31 Márty

Všem klidné a pohodové svátky vánoční, v novém roce hlavně zdraví a také spousty kilometrů v sedle ;-) ...

Nástěnka

22.12.2020 11:57 Luboš

No pánové, skvělé foto. Užijte si všichni Vánoce. ...

Nástěnka

9.12.2020 1:20 Márty

Michale, určitě se vyfotit můžeme.
Pro mě ideální někdy večer. ...

Nástěnka

6.12.2020 16:01 Kolbaba

Pěkně trénujete. Nechcete se ještě před koncem roku vyfotit na titulní obrázek Forhonta ? Schůzi asi uděláme až v novém roce, ...

Nástěnka

5.12.2020 16:59 Vítek

Díky, Luboši,
letos to byla taková divná sezóna. Snad příští bude lepší a držím palce, ať těch závodů na rozdíl od ...