FORHONT 2019

1 Vít Novák1 650
2 Martin Šurányi491
3 Luboš Černý411
4 Marek Andrejs172
5 Daniel Šurányi124
6 Michal Novák66
7 Vojtěch Šurányi61
8 Jana Šurányi40
9 Václav Novák12
10 Jan Bohoněk11

FORHONT 2020

S.K.PODRAZ

1Spock101 499
2Márty41 650
3laktos12 440
4Ťuminka2 400
5Anakin1 975
6Venca1 000
Jeff1 000
8Majkl0

NEJBLIŽŠÍ AKCE

PBT VAŠÍ LIGY IX (12) 10 km

30.11.2019 11:00

Praha - Braník

PBT VAŠÍ LIGY IX (12) 5 km

30.11.2019 11:05

Praha - Braník

Běh - Čertovská 5

7.12.2019 10:00

Unhošť, Sokolovna Melicharova ulice

Vánoční běh Třtice

26.12.2019 10:30

Kulturní sál ve Třtici
31. října 2019 ZPRAVODAJ ÚV CFC Kladno Číslo 123

Brdské zlato na závěr sezóny

"Docela solidní umístění" nikdo z UAC nepřebil

Vítek v pelotonu (šipka)Vítek v pelotonu Tour de Brdy (šipka)
Tradiční sparťanský zavírák v Brdech byl po pěti letech znovu zařazen do kalendáře UAC a navzdory nepřízni počasí přilákal úctyhodný počet 116 cyklistů všech věkových, výkonnostních i genderových kategorií, a to počítáme pouze silničáře na hlavní trati. O výsledku závodu na nově vytýčeném 63 km okruhu po brdských cestách necestách rozhodovala kromě fyzické připravenosti i technika jízdy, odolnost materiálu a také, jak je zde zvykem, přízeň Štěstěny v defektové loterii. Po sólovém úniku zvítězil Martin Stošek z teamu Vitalo Future před domácím favoritem Tomášem Kalojírosem a německým juniorem Henri Ulrigem. CFC Kladno reprezentoval osamocený forhont Víťa Novák. Proč zase jediný ? "Nevím, zeptejte se ostatních. Třeba táta se určitě chystal a ještě přemlouval kamarády. Asi rozhodla předpověď počasí, mělo být fakt hnusně." Na Vítka ale zima a déšť neplatí, víme, že mu to v takových podminkách jezdí a vysloužil si i titul Bahňák. "No že bych se v tom rochnil ... Spíš mi přišlo škoda nejet závod, když jsem měl volno. A po tom, co se ozval Pavel, že jede, jsem se rozhoupal. Nakonec bylo o trochu lépe než jsem čekal, sice mokro a zima, ale bez deště." A jak vypadal závod ? "Brdy tradičně jezdí hodně profesionálů, naopak lidí z UAC bylo letos dost málo. Bylo těžší se v pelotonu orientovat. Na mém výkonu se podepsalo, že jsem se zářím dost proflákal. Trošku mi chybělo na skupinu s Jirkou Černým, kde bych asi normálně jel. Nemohl jsem si pomoct ani ve sjezdech, kde běžně získávám, protože bylo mokro a po dvou pádech v minulých závodech jsem nechtěl jít přes hranu." Jorge nakonec píchnul a propadl se dozadu. Vítek se obešel bez defektu."To pomohlo, závod jsem objel víceméně v klidu ve skupině asi osmi lidí. V dojezdu mi zbyly ještě nějaké síly, tak jsem finišoval na druhém místě, což ve výsledku stačilo na docela solidní umístění." Třinácté místo mezi profíky a letos už druhé zlato v UAC je vic než solidní, proč ta skromnost ? "Protože to zas taková hitparáda není. Pokud cheš vyhrávat, nemůžeš být na větvi z toho, že jsi málem desátý." Ano, jak říká kolega Neruda: "Malým ten, kdo má jen malý cíl." "To napsal Svatopluk Čech - Dosti nás." Ano, ano, dosti nás. Děkujeme za rozhovor. Kamil Oprsklý, CFC, Strašice

Author Cup podesáté

Márty v cílové rovince Druhou sobotu v říjnu se již tradičně vydáváme na víkend do Jizerských hor na ČT Author Cup. Letos již podesáté v řadě. Celý týden před závodem mi není dobře, zkouším vitamíny, coldrex a nějak se dávám dohromady. Ráno vyrážím na start, jede se mi dobře (je to z kopce), a říkám si, že to bude dobré. Přijedu hodně brzy, stojím v první vlně vepředu, řekl bych mezi prvními padesáti závodníky. Na startu panuje pohoda, sluníčko nám dodává energii a pozitivní náladu. Pomalu se blíží start a nervozita stoupá. Zazní startovní výstřel a jede se. Teda vlastně nejede … Trpím od prvního šlápnutí, všichni okolo letí, poprvé míjím fandící nejbližší (Janča, Vojtík a Daník) a kamarády, odhazuji vestu a rukávy. Jede se dál, vracíme se zpátky na stadion v Bedřichově, opět povzbuzení a moje další trápení. Poprvé jsem se v závodě dostal do situace, kdy jsem chtěl vzdát. Už na třetím kilometru. Ale nevzdávám, jedu dál, ostatní rychleji, ale co se dá dělat. Ve stoupání k Jablonecké chatě mě čekala další psychická podpora, Dáša s Jirkou. Zvládnu jen mávnout a jedu dál. Kolem patnáctého kilometru se konečně udržím ve skupině a jedu si to, na co momentálně mám. Mariánskohorské Boudy, Knajpa, Krásná Máří, Nová louka, na trase míjíme spousty nádherných míst, která lákají k zastavení. Závod si užívám, přestože trpím. Ve skupině se mi podaří udržet v podstatě až do cíle, který projíždím v čase 2:43:39,5 na 469. místě. Nezraněn, celkem v pohodě a spokojený, že jsem vůbec dojel. Závod nedopadl dle představ, ale nádherné počasí, skvělá atmosféra, blízkost rodiny a kamarádů, pozdní oběd na Královce, v neděli oběd na Prezidentské chatě - prožil jsem krásný víkend. Tak zas příští rok. 10.10.2020 je skvělé datum. Snad se pojede lépe. Martin Šurányi, CFC, Bedřichov



Čechové na Řípu

Čechové na Řípu Myšlenkou rozšířit tradici týmových vyjížděk o podzimní "zavírák" se zabýváme už dlouho a stejně dlouho máme vymyšlenou trasu. Který je druhý nejvýznamnější kopec po Klínovci ? Správně, je to Říp. Pokud namítnete, že na vrchol vede pouze turistická pěšina, pro silniční kolo nesjízdná, mýlíte se. Nahoru se vyjet dá a před časem tu dokonce Klub roudnických cyklistů uspořádal silniční časovku. Ale zadarmo to pochopitelně není. Kopec z Rovného na vrchol Řípu je dlouhý 1,7 km s převýšením 177 m a průměrným sklonem 10,1 %. Ten ale nic neříká o skutečné obtížnosti. Stoupání začíná v lipové aleji na asfaltové silnici celkem nenápadně, ale sklon se vytrvale zvyšuje, aby už při nájezdu na lesní pěšinu přesáhl 15%. Lesní pěšina také není žádná promenáda, výjezd ztěžují poměrně velké kameny. Nejtěžší je však asi 50 metrů dlouhá stěna s betonovým povrchem, který je pro lepší adhezi zdrsněn příčnými vrypy. Aby ne, když zde stoupání nabývá hodnot přes 25%, v nejstrmějším úseku snad až 30%. Pro silničáře opravdová výzva, kterou na jaře přejeli pouze Márys s Vítkem. Ani po zdolání tohoto hangu však není vyhráno, protože po krátké odpočinkové pasáži s cca 10% přichází finále v podobě dalšího betonového segmentu, který je o něco mírnější, lze-li tak 20 - 22% nazvat, a o něco málo delší. Tento úsek je spíš na vůli a několikrát ho vyjel i náš pan redaktor. Ale podzimní počasí letos nabouralo všechny papírové předpoklady. Podmáčená hlína a napadané listí hned na začátku odradily Vaška Nováka, který se slovy, že svoji De Rosu nebude prznit takovou prasárnou, slezl, usedl na lavičku a vyčkal návratu týmových kolegů. Překvapivě se nejdříve dočkal Máryse, který na betonu podklouzl, spadl, dál nahoru nepokračoval a připojil se se k Vencovi. Pan redaktor Kolbaba se zahrabal hned při nájezdu do terénu, nestihl vycvaknout pedály a natloukl si prdel. Přesto pokračoval, párkrát zkusil znovu nasednout a nakonec se zablácenými kufry doklopýtal až nahoru. Žabička za snahu. Ani favorizovanému Vítkovi se čistý výjezd nezdařil, spadl asi 3 metry pod prvním horizontem. Vítězem letošní Tour de Říp vyhlašujeme Martina Šurányiho, který kritický segment vylámal, ale krátce poté vinou ztráty koncentrace v odpočinkovém úseku najel na kámen a také spadl. Vítek i Márty pak ruku v ruce čistě vyjeli zbytek kopce až k rotundě svatého Jiří. Tam počkali, až přijde pan Kolbaba a společně se v nových týmových dresech před kapličkou vyfotografovali. Cesta zpět na Kladno probíhala v přátelské a srdečné atmosféře. Pěkný zavírák, za rok na shledanou.

Zdenda v Pobaltí

Světošlápkova cesta na sever - den 11 a 12

Lido Spaní na lavičce autozastávky bylo kruté, tak jsem se svalil na oblíbený beton. Ráno ještě krápalo, ale přesto jsem šlápnul do pedálů. Po 30 km začíná těžká rovina po šotolině. Sám a sám. Po 50 km mi došlo, že jsem nepotkal živáčka, natož auto. Vesnice po cestě byly, ale schované v lese. To jsem nepochopil, proč? Kolo jsem tam otočil hlavně kvůli žaludku. Snídani jsem začal rozbalovat u školy v parku. Děti a kuchařky na mě mávaly a mně došlo, že by mi mohly uvařit a ušetřil bych plyn. Povedlo se. Velké díky, soudružky. Vracím se na prašnou cestu, kde mě po čase přemáhá únava z předešlé noci. Ulehám na lavičce a v tichém klidu usínám, ale hned procitnu, když na mě zatroubí projíždějící auto. Asi si myslel, jestli žiju. "Žiju." Usínám velice rychle. Po dohnamém spaníčku odjíždím po prašné cestě, na kterou jsem si už zvykl. Už v Litvě jsem čul, že to tak bude po celém Pobaltí. O Lotyšsku mám info, že tam i Rusové mluví jejich řečí. Ono jim nic jiného nezbývá, když chtějí občanství. A ta řeč - litevština, lotyšština, pruština - patří mezi baltské jazyky. Dnešní den byl takový divný. Žádné zážitky, natož dobrodružství, které očekávám každým dnem. Přijíždím do Jūrmaly a zastavuji na info. Je to největší lázeňské město v Lotyšsku z druhé poloviny 19. století a v době sovětské okupace bylo díky lázním jedním z nejlepších v SSSR. Táhne se 32 km podél Rižského zálivu. V okolí je n.p. Ķemeri, třetí největší v Lotyšsku a řeka Lielupe. Dnes končím v 17 hodin 20 km za městem, přímo u moře. Těším se na koupání a jídlo. Ale nejvíc mě dostalo zapadající slunéčko s červánky. To byla dnes největší odměna. Dobrou noc.
Ráno odjížím z Jūrmaly do Rigy, která leží při ústí řeky Daugavy a svojí krásou se řadí k Petrohradu a Vídni. Zároveň je to největší hlavní město v Pobaltí. Po ranních slunečných 36 km mne uvítala neuvěřitelně obrovskými písmeny RIGA, ale i zajímavou silnicí, která měla pět jízdních pruhů, až jsem nabyl dojmu, že jsem na dálnici. Po levé straně míjím nádherně udržované staré dřevěnice a vpravo vysílač televize, který byl mým styčným bodem po celou dobu pobytu v Rize. První návštěva byla u 42 m vysokého Pomníku svobody, u kterého stáli v pozoru vojáci. V blízkosti se na Katedrálním náměstí nachází Rižský dóm, kde jsou varhany s 6768 píšťalami. Ty jsem ale nestihl a s prosíkem, že se jenom podívám, jsem nepochodil. Prý mám přijet zítra. Haha. Pohledem na Dům Černohlavců z r. 1334, jeden ze symbolů Lotyšska, jsem si to vynahradil. I když ten jeřáb v pozadí to kazil. Návštěva trhů, kde jsem si pořídil magnetku, ale hlavně jsem se nemohl odtrhnout od starého města, jak bylo krásné. A to ještě nevím, co mě čeká. Ale vím, mám to všecho poctivě napsané. Á tak, tady je obchod s alkoholem "Latvijas balzams" s 45%, který kdo neochutná, jako by nebyl v Rize. Tak já ani neochutnal, ani nekoupil. 500 Kč bylo pro mě moc. Takže já tam vlastně nebyl ... Už je odpoledne a furt se nemůžu odtrhnout a frčet dál. Přijíždím k Lotyšské akademii věd. Budova je sice menší (108 m), ale architektonicky stejná jako Palác kultury a vědy ve Varšavě s 237 m. Tam jsem se k mému zklamání nedostal na vyhlídku, tak aspoň Akademie věd mi to umožnila díky ochotě na recepci, kde mi pohlídali kolo. Za 5 Eur jsem začal vyjíždět nahoru a v 17. patře vyšel na ochoz. Rozum a očiska to nebraly, jaké krásné panorama. Vše jako na dlani a v tu chvíli vidím, co jsem dnes zažil. Pode mnou se rozprostírá pět hangárů "Rigacentralmarketu" o rozloze 7200 m2, které původně postavili Němci za účelem výroby vzducholodí Zeppelin, ke které nakonec nedošlo. Návštěva hangárů je neobvyklým zážitkem. V každém se prodává jiné zboží, ale to stejné. Nejhezčí to bylo u ryb, které byly tak čerstvé, že se ještě mrskaly. Škoda, ale bylo potřeba jet dál. Kdepak je to slavné "Lido"? Nakonec ho vídím po levé straně. Je to obrovská jídelna v podobě větrných mlýnů s tradiční pobaltskou kuchyní, která zaměstnává 500 lidí a denně obslouží až 10 000 hladových človíčků. Impozantní stavba, která mi připomíná slovenskou salaš (viz foto). Co mě stálo sil času a kroků, než jsem to vše prolezl. Ale už dost a honem dál. Po 500 m cedule "Konec Rigy". Město na mě udělalo obrovský dojem a budu dlouho vzpomínat. Děkuji, Rigo. Míjím město Ropaži, kde navštívím náměstí a kochám se dřevěnicemi. Ale potřeboval bych ještě něco našlapat, a tak vylezu na moji lásku se dvěma šlapkami (bezpečný sex). Při výjezdu z města si po pravé straně všimnu, že se něco slaví. Otočím koleso, pozoruju a vidím, že všichni mají na hlavě věnce z dubového listí, na obrovském palouku je postavená okrasná vatra zdobená ornamenty a muzikanti ladí typické lotyšské nástroje. Aha, už vím. Slaví se Jánis - pohanský svátek, spojení letního slunovratu s přírodou, který je důležitější než vánoce. Zůstávám a zároveň si hledám místo pro stan. Tuším, že dnešní noc bude žhavá nejenom od hranice. Dobrou ... Z Lotyšska Zdeněk Mračko

KRÁTKÉ ZPRÁVY

ZÁVĚREČNÉ HLASOVÁNÍ ! Příprava nových dresů finišuje

Montáž CFC 

2019 Dnešním dnem uzavíráme první kolo hlasování o nové podobě ...

S.K. Podraz otevírá kancelář

S.K. Podraz Na prvním závodě sezóny jsme se ještě museli obejít bez hazardu, ...

Po roce opět na Klínovec

Kladno-Klínovec-Kladno Jaro je v plném proudu a nastává čas naplánovat tradiční vyjížďku na Klínovec. ...

Výroční členská schůze CFC 13.12.2018 v 18 hodin

Restaurace Máka místo konání: Restaurace Máka (u rybníka v Kročehlavech)

PROGRAM SCHŮZE: ...

Jubilejní ročník SK Podraz startuje

Nové kursy Jak ten čas letí. Není to tak dávno, kdy jsme ve ...

DISKUSE

Nástěnka

13.11.2019 21:28 Zdeněk Mračko

Aho přátelé cyklistiky, co sa týče výročí schůze, tak sa podvolím. ...

Nástěnka

11.11.2019 21:56 Márty

Michale, děkuji :-) ...

Nástěnka

11.11.2019 16:08 Kolbaba

Martine, všechno nejlepší k svátku, husu a víno přeje redakce Zpravodaje. ...

Nástěnka

7.11.2019 22:30 Márty

Tak za jednoho z forhontů a paní prezidentku :-)
Možné termíny schůze: 18., 19., 20., 25., 26. a 27. 11.
Úterní ...

Nástěnka

6.11.2019 7:54 Kolbaba

Přátelé, kamarádi.
přemýšlejte a napište, kdy eventuelně nemůžete, aby paní prezidentka mohla vyhlásit schůzi.
Zvláště první 3 forhonti. ...