FORHONT

1 Vít Novák555
2 Marek Andrejs127
3 Martin Šurányi106
4 Luboš Černý86
5 Michal Novák72
6 Petr Vermach42
7 Karolína Vševidová40

S.K.PODRAZ

1Venca121 297
2Jeff12 470
3laktos3 865
4Dudu1 000
Majkl1 000
Márty1 000
7Jiřina100
8Anakin0

NEJBLIŽŠÍ AKCE

Mamut tour - dlouhá trať

26.5.2018 8:30

Přerov – Výstaviště

Mamut tour - střední trať

26.5.2018 8:30

Přerov - výstaviště

Mamut tour - krátká trať

26.5.2018 8:30

Přerov - výstaviště

Běh - Lišanská silniční sedmička

26.5.2018 11:00

Fotbalové hřiště SK Lišany

Karlovy Vary - Unhošť

27.5.2018 10:00

Olšová vrata
28. dubna 2018 ZPRAVODAJ ÚV CFC Kladno Číslo 111

Úvod sezóny obstaraly časovky

UAC se pomalu rozjíždí. Naši zatím na úspěch čekají.

Márty v Knovízi Poté, co bylo pro policejní nesouhlas kvůli počmárané silnici zrušeno plánované První šlápnutí a závod se přesunul na červen, než se podaří nápisy vygumovat, zbyly na úvod nové sezóny UAC v dubnovém kalendáři dvě časovky. Tou první byla rovinatá klasika v Bášti, kde pořadatelé z CKKV Praha přivítali početný balík téměř 130 natěšených cyklistů všech věkových, genderových i výkonnostních kategorií. A jezdilo se jako vždy rychle, o čemž svědčí fakt, že průměr rovných 40 km/h nestačil Stanislavu Vohníkovi ze Sparty na lepší než 37. místo. Absolutně nejrychlejší byl příchozí, náš starý známý Petr Novák v barvách SportRaces-Isaac Teamu. Druhé místo se ztrátou pouhých 4 vteřin obsadil nejrychlejší jezdec UAC Tomáš Kotrlík z Lawi Stars a vybojoval zlato v kategorii B. Kategorii C vyhrál celkově pátý Jan Štefan bez týmové příslušnosti. Nejrychlejší Déčkař Jan Tajč z Tama Královice obsadil 16. místo. Až za ním dojel vítěz kategorie A Miroslav Thuma (SportRaces-Isaac Team). I vítěz kategorie nad 60 let Jaromír Tomek z Revtbuild Teamu proletěl trať průměrem přes 39 km/h. První mezi ženami byla Klára Zadáková (SportRaces-Isaac Team). Naši přijeli dva a do pořadí na čelních místech nepromluvili. Víťa Novák obsadil 43. a Martin Šurányi 99. místo.
O dva týdny později se cyklisté sešli v Knovízi u příležitosti v pořadí už osmého ročníku populární časovky do vrchu. Pořadatelé ze zpřáteleného klubu Pijas měli při ohlášené absenci některých hvězd trochu obavy z nižší účasti, ale nakonec zaregistrovali slušný počet 110 závodníků. Ani o hvězdy nebyla nouze, což nejlépe dokumentuje přítomnost téměř kompletní sestavy Lawi Stars v čele s pětinásobným vítězem Václavem Nežerkou. Venca po návratu do amatérského pelotonu opět nenašel soupeře a v dosavadní historii závodu nevyhrál jen tehdy, když nepřijel. Klobouk dolů. Dominanci Lawiňáků potvrzuje i celkově druhé místo Tomáše Kotrlíka, brambory Michaela Somra, páté místo a zlato v kategorii A pro Petra Mirovského a deváté místo a stříbro v Céčku pro Libora Janouška. Tuto kategorii vyhrál Sparťan Michal Rydval. Vítězství v kategorii D vybojoval Karel Prager z Vinohradských šlapek, Éčko ovládl Josef Burgr (CSK Markus) a ženy opět Klára Zadáková (SportRaces-Isaac Team). Junioři a juniorky se nezúčastnili, resp. nezúčastnily. Náš forhont Víťa Novák, který zde v uplynulých letech dokázal vybojovat dvakrát čtvrté místo a patřil k spolufavoritům, se nakonec závodu nemohl zúčastnit a kladenští fanoušci tak museli po zranění Jaromíra Jágra před play off WSM ligy skousnout další hořkou pilulku. Čest našich barev nakonec zahraňovali Luboš Černý a Martin Šurányi, kteří bojovali statečně, ale na medaile nedosáhli. Inu, není každý den posvícení. Tak snad příště. Na shledanou při hromadných závodech.
Kamil Oprsklý, cfc, Bášť a Knovíz

Krušnohorská pětiletka

Jubilejní K-K-K je za námi
Na Klínovci Týmová hardcore vyjížďka na Klínovec se letos uskutečnila už popáté a tak je možná čas na malé ohlédnutí a pohled do statistik. Za tu dobu se na trati vystřídala pěkná řádka lidí. Plný počet pěti účastí zdobí poté, co letos nenastoupil dosud stoprocentní Fousáč, už jen Víťu Nováka a pana Kolbabu. Čtyři zářezy má také Mižour, kterému chybí loňský červnový ročník. Vlastně nechybí, protože spolu s Tomášem Pacovským absolvovali vyjížďku neoficiálně v dubnu, ale do statistiky se počítají jen vedením CFC schválené akce a kromě toho jeli přes Měděnec. Třikrát nahoru vyjel Márys, Vašek Novák s otčímem a Tomáš Pacovský. Dvojicí účastí se můře pochlubit Pepa Slavík, Luboš Černý, Martin Šurányi, Jackie Bohonek a Igor z Vinohradských šlapek. Přivítali jsme i zvláštní hosty, ultramaratonskou reprezentantku Hanku Ebertovou, či dvojici cyklistických dálkoplazů Zdeňka Mračka a Pepu Beneše. Hlavní atrakcí je vždy ústřední stoupání HC kategorie s 18,5 km délky a 841 m převýšení, které je každoročně svědkem urputných bojů, podle okolností jednou o pořadí, jindy o přežití. Traťový reklord zde drží Víťa Novák, který letos zajel čas 57:25 a o 5 vteřin tak překonal Márysův záznam z roku 2016. Úctyhodné výkony, které v žebříčku serveru Strava.com figurují aktuálně na 11. a 13. místě za přesilou Němců z Petzracingu. Letos se však ještě větší překážkou ukázalo pětikilometrové stoupání na Andělskou horu, jehož neustále se měnící a místy značně strmý sklon spolu s na duben nebývale pálícím sluníčkem značně pocuchal nervosvalovou soustavu některých účastníků v čele s panem redaktorem. Naštěstí se po občerstvení za Bochovem dali všichni dohromady a zbytek cesty do Kladna už absolvovali bez problémů. A nebyla to cesta krátká, letos jsme nakroutili od 262 do 293 km. Krásná práce, hovada.

Velká cesta Švýcarskem

Nový epochální výlet pan Mračka, den 20 - 21.

Furkapass Ráno jsem si nechtěně přispal. Vlastně jsem chtěl jet přes průsmyk Nufenenpass, který jsem měl v itineráři jako náhradní, protože bych si mohl zkrátit cestu místo oblouku přes další průsmyk Furkapass. Padesátikilometrová cesta údolim řeky Rhôny byla fakt nádherná. V Ulrichenu (1346 m.n.m.) nalézám odbočku na průskyk, ale napřed se musím posilnit. Co, posilnit, pořádně jsem se nadlábnul. Po řádném odpočinku je čas nastartovat nohy na průsmyk. Po chvíli potkávám dva cykloturisty, též řádně nabalené. Bodejť ne, když to byli kluci z Turecka, kteří si to z domoviny vyrazili přes celou Evropu. Smekám. Cesta na vrchol byla na to, že měla jenom 14 km, dost krutá. Ani nevím, jak dlouho trvala, ale měl jsem tak dost, že jsem při stoupání vůbec nefotil. Nufenenpass (2478 m.n.m.) byl ohromující a k nezaplacení. Při té kráse jsem si uvědomil, že si cestu nezkrátím a musím se vrátit zpátky, abych se držel mé cesty i kvůli dalším průsmykům, abych nepřišel o další přírodní krásy. I když bylo řádně horko, na sjezd se radši oblékám. Ještě pár fotek a pak božský sjezd. Byla to odměna za tu dřinu. Končím v Ulrichenu, od kterého jsem se na průsmyk odrazil. Při blízkém stmívání jsem si taky musel najít spaní. Naštěstí to nebyl problém. Tak dobrou noc.
Ráno zjišťuji, že mám ve stanu mokro. To znamená další problém, ale velký. No jo, stan po 25 letech, co bych taky chtěl. Musel jsme rychle vstát a dát vše do pořádku. Hlavně rychle, dnes mě čekají dva průsmyky, no těbůh. Přes noc déšť, ráno zima a těžká mlha, že by ani pes nešel, ale já musel. Ukazatel 16 km, 6,7% se mi smál přímo do očí. No potěš, taková rozcvička po ránu se mi vůbec nelíbí. Po příjezdu do města Gletsch (1757 m.n.m.), se cesta rozděluje. Vlevo směr Grimselpass (2164 m.n.m.), vpravo Furkapass (2436 m.n.m.), kam jsem měl namířeno. V parku jsem si dal teplé jídlo, když pro vodu jsem si došel do vedle stojícího hotelu. Po jídle jsem šel na drzovku zpátky do hotelu a snažil se u umyvadla vykoupat. Naštěstí jsem nebyl přistižen a že po mě zůstala potopa, to mi vůbec nevadilo. Těsně před odjezdem ke mě přišel pár a ejhle, oni to byli Češi. Paní sice byla čistokrevná Mexičanka, ale česky uměla hezky, ode mne pochvala. Po chvíli zdržení a rozloučení zatínám zuby a vydávám se do průsmyku. Asi po dvou kilometrech mě začal dohánět a předjíždět závodní tým na kolečkových lyžích. Taková drzost, ani nepozdravili. Stoupání bylo opět zatraceně těžké. Na vrcholu to nebylo ani tak zajímavé, ale pohledy do údolí s klikatící se silnicí jsou taky zajímavé. Tak nahoru 10 km a dolů 19 km. No paráda. Sjíždím do 1500 m.n.m. a čeká mě další stoupání na Gotthardpass (2106 m.n.m.) To nebylo tak hrozné, jenom 9 km a na vrcholu to bylo úžasné, jezera, sochy a tak. Pořízení magnetky i salámu za 450 Kč jsem neodolal. Ale sakra, to jsem se nějak rozšoupnul. Čekal jsem sjezd, ale jak, když v cestě stojí tunel a k tomu 1,5 km dlouhý. I když tam nebyl zákaz, jet tunelem se mi moc nechtělo. Správnou cestu mi nakonec ukázaly dvě čuprholky. Cesta shora vypadala tak zajímavě, že jsem se na ni moc těšil. To, že byla dlážděná a na tacháči pořád 10 km/h, mi ani nevadilo. Při těch častých zatáčkách to ani jinak nešlo. Přijíždím do města Faido, kde jsem to pro dnešek zapíchnul. Večeře za odměnu byla bohatá, ale i drahá. Bodejť, když ten salám stál tolik peněz. Bývalý havíř si to snad taky může dovolit. Spaní v parku s jezírkem a vodopádem bylo krásným završením dnešního krásného úspěšného dne. Dobrou noc. Ze Švýcarska Zdeněk Mračko

Tenerife je nejvíc

CFC na Kanárech, díl třetí
Kanáry Mallorca je nejvíc, říkají reklamy propagující cyklozájezdy na tento ostrov. Z nemála úhlů pohledu lze však říct, že nejvíc je Tenerife. Proto jsme s Márysem tomuto ostrovu poskytli výsadu spočívající v tom, že se mohl stát prvním místem, které v našich jarních kempech navštívíme dvakrát, a to hned na 10 dní místo obvyklého týdne. Náhle ochořelého Vaška letos zastoupil Lukáš Vejvar, takže jsme opět brázdili silnice ve třech. Co činí Tenerife tak výjimečným ? Pro mě především přítomnost 3718 metrů vysokého Teide a přilehlé náhorní plošiny ve výšce 2300 metrů. Od mala jsem měl rád kopce - když jsem vykoumal v mapě, že v okolí chalupy máme o 5 metrů vyšší bod než ty, kde jsem doposud byl, hned jsme tam museli. Pro někoho takového je logicky možnost svými silami za 2 a půl hodiny vystoupat od vyhřáté pláže vysoko nad mraky do míst, kde se v příkopech válí sníh, vskutku mimořádná. Přes 35 kilometrů do výživného kopce není k dohledání všude. Faktor Teide způsobuje i výraznou srážkovou rozmanitost ostrova. Letos jsme strategicky zvolili umístění na východě ostrova, které nám umožňovalo dojet do minule neprobádaného pohoří Anaga, kde se člověk chvílemi cítil jak v deštném pralese, obzvlášť v kontrastu s vyprahlým jihem. Jednou z největších slabin ostrova mi před lety přišly nekvalitní silnice. Místní silničáři se však pochlapili a téměř všechna bolavá místa odstranili. Dvakrát jsme se dokonce museli proplétat mezi asfaltovacími stroji, abychom mohli jet dál. Z místa, kde jsme bydleli, nešel vymyslet okruh bez kopců. Jen vyjet na hlavní silnici znamenal nastoupat 250 metrů na 5 km. Jinde si možná přijde na své každý hobby-turista, tady to máte těžší. Předpokládám ale, že tyto stránky čtou především samí cyklističtí gladiátoři. Proto pokud se nebojíte trochy toho poctivého řemesla do kopců, jeďte na Tenerife. Stojí to za to ! Víťa Novák

KRÁTKÉ ZPRÁVY

Jubilejní ročník SK Podraz startuje

Nové kursy Jak ten čas letí. Není to tak dávno, kdy jsme ve ...

Klínovec na obzoru

Klínovec na obzoru I když to tak chvílemi nevypadá, máme tu zase ...

Výroční členská schůze CFC 22.11. v 18 hodin

Restaurace Máka místo konání: Restaurace Máka (u rybníka v Kročehlavech)

PROGRAM SCHŮZE: ...

Také Klikáče na nových stránkách

Klikovy vrchy Po úpravě webových stránek závodu Kolem Posázaví jsme kompletně přepracovali také ...

Nová prezentace závodů CFC Kladno

Kolem Posázaví Stránky závodů pořádaných CFC Kladno doznávají po letech významných změn. Jelikož se ...

DISKUSE

Nástěnka

21.5.2018 21:17 Márty

Michale, díky za bodíky do forhonta.
Vítek o víkendu fakt zabodoval, velká gratulace. ...

Nástěnka

21.5.2018 12:00 Kolbaba

Blahopřání Vítkovi za dvě víkendové medaile. ...

Nástěnka

14.5.2018 14:20 Kolbaba

Dopsal jsem dostupné výsledky do Forhonta. Prosím, zkontrolujte si to. Zejména blahořeji mladé slečně Vševidové, která v sobotu na Sletišti vybojovala ...

Nástěnka

11.5.2018 10:40 Luboš

Já nejedu. ...

Nástěnka

10.5.2018 21:40 Márty

Jede někdo v neděli na časovku do Bělé? ...