CFC KLADNO - ZPRAVODAJ

POZOR - změna ! Klínovec odložen na neděli. Sraz 9.5. 6:55 u Sletiště.

7.5.2021 11:25

Sníh na Klínovci 
Neděláme to rádi, ale vzhledem k aktuální meteorologické situaci jsme se po zralé úvaze a dohodě přihlášených účastníků akce Kladno-Klínovec-Kladno rozhodli přesunout vyjížďku ze soboty na neděli. Vede nás k tomu výrazně lepší předpověď počasí, která na 9. května slibuje až 23 stupňů a fakt, že svahy Klínovce v noci na dnešek pokryl nový sníh. To ostatně můžete vidět na snímku z dnešního rána. Sraz je tedy v neděli 9. května v 6.55 u Sletiště. Těm z vás, kteří se chtěli zúčastnit a neděle se jim nehodí, se omlouváme. Pokud pojedete, dopište se prosím mezi účastníky, ať víme, na koho případně počkat. Na shledanou v neděli.
Akce v kalendáři.
Plánovaná trasa.
Webkamery na Klínovci.

Zájemci o dresy, hlaste se.

5.5.2021 21:36

Montáž CFC 

2019 V roce 2019 jsme na základě všelidového hlasování významně pozměnili vzhled dresů CFC Kladno. Odstranění log sponzorů a celkové pročištění designu se setkalo s příznivou odezvou, která se projevila i na počtu objednaných kusů v první i druhé vlně zakázek. Je tu ale nová cyklistická sezóna a množí se dotazy, zda se budou dresy doobjednávat i letos. Vzhledem k velkému pracovnímu vytížení to pan Kolbaba zatím nestíhal, ale naštěstí se nabídl Martin Šurányi, že všechny objednávky shromáždí a u výrobce zařídí. Proto si tedy, pokud máte zájem, projděte katalog KALAS 2021 a vybírejte. Zvláštní pozornost věnujte správné velikosti, kterou určíte podle této tabulky. Objednávky, zálohy, dobírky a předání pak zorganizuje Márty. Děkujeme.

Abychom nezapomněli na Klínovec

30.4.2021 12:53

Klínovec Jsou to už dlouhé dva roky, kdy jsme se jako tým naposledy vydali z Kladna na nejvyšší vrch Krušných hor a zpět. Loni se tradiční klubová vyjížďka zařadila mezi oběti koronavirové šlamastyky, ale letos by bylo dobré nenechat 250 km trasu s 3500 m převýšení a výjezdem do 1244 metrů mezi stále ještě zasněžené sjezdovky ležet ladem. Pamětníci potvrdí, že všech šest dosavadních ročníků bylo nevšedním zážitkem. Jde zvláště o patnáctikilometrové stoupání jihovýchodní cestou přes Srní s 841 m převýšení, které patří k nejtěžším kopcům v českých horách a bývá svědkem urputných bojů o vrchařskou prémii. Ale ani na zpáteční cestě se nudit nebudete, zaujme především Andělská hora a krásné pasáže přes Rakovnickou pahorkatinu. Pokud jde o termín, tak podle dosavadního hlasování padla volba na sobotu 8. května. To se může ještě změnit v závislosti na předpovědi počasí. Jak to nahoře vypadá, můžete sledovat na webkamerách. Akce už je také založena v kalendáři. Pokud máte zájem, zapište se mezi účastníky. Detaily doladíme v týdnu. Potrénujte, namasírujte nohy a na shledanou na Sletišti.

Modré šípy v Andalusii

15.4.2021 21:05

CFC v Andalusii Od roku 2015 jsme s klukama v různém složení jezdili nabírat jarní kilometry do oblíbených cyklistických destinací. Vloni jsme cestu museli kvůli Covidu bohužel zrušit a i letos bylo hodně namále. Nakonec jsme se s Márou rozhodli, že podruhé se o výjezd připravit nenecháme a že celé martyrium cestování v covidové době podstoupíme. Ono to není zas tak tragické. Například já osobně, jakožto někdo se s kladným vztahem k hazardním hrám, jsem si vysloveně užíval pocit napětí, který přinášelo čekání na výsledky PCR testu pár hodin před odletem. Kromě testů se bylo třeba registrovat do všelijakých systémů. Ani zde jsme nic nepokazili a přes skoro prázdné letiště se dostali do proslulého Boeingu 737 Max a vyrazili směr Malaga. Původně jsme plánovali Mallorku, ale předpověď počasí nás přiměla několik dní před odletem zvolit jižnější alternativu. Přinášelo to s sebou podstatnou výhodu v tom, že jsme mohli prozkoumat místo, které jsme doposud nenavštívili. Z Malagy jsme zamířili východně do strategicky umístěného městečka Torre del Mar. V porovnání s Tenerife nebo Gran Canarií se zde nabízela alespoň nějaká možnost rovinatých vyjížděk. Jistě ne tolik, jako na Mallorce, ale v odpočinkový den nám to přišlo vhod. Kvůli rovinám jsme zde ale nebyli a hned první den vyrazili do hor. Pohoří Sierra de Tejeda se zvedá do výšek nad 2000 metrů, přičemž na silničním kole lze dojet do 1300. Pobřeží je trochu rušnější, ale kousek do vnitrozemí začíná klidná krajina protkaná kvalitními silnicemi a sem tam nějakou malebnou živou vesnicí. Hned první den jsme natočili 122 km s parádním patnáctikilometrovým kopcem. Nahoře celkem foukalo a byla i dost zima, a proto jsme následující den strávili v nižší nadmořské výšce. I tak se tam pár slušných kousků vlezlo a zvlášť ten na Canillas stál za to. Celkem 2748 m převýšení na 148 km. Škoda, že skoro všechny sjezdy byly na mokru, člověk si to tak neužije. Jedno odpoledne jsme tradičně vyčlenili pro pěší túru. Pří výstupu na El Cielo nám počasí úplně nepřálo a vršek byl zahalen v mlze. K mé radosti tam ale byla trocha čerstvě napadaného sněhu, takže jsme si přišli jako v pořádných horách. Myslím, že i pro horskou turistiku je Tejeda zajímavá. Po odpočinková vyjížďce podél pobřeží do Nerjy následovala 5. den královská etapa kolem Tejedy, dlouhá 170 km s 2847 m převýšení. Počasí pěkné, z vršku krásné výhledy na zasněžený Mulhacén. Trasa super, škoda jen, že jsem si druhou půlku moc neužil kvůli pomalému defektu. Navíc se mi ztratil nástavec na pumpičku a Mára ji nevezl v domnění, že ji mám já. Naštěstí to zas tak rychle neucházelo, ale i tak se zatáčky skoro nedaly jet. Také následující den do hor na Zafarrayu byl složitější, než jsem čekal. Nejdřív 5 km jezdivého kopce, ale pak přišel úsek s hroznými stojkami až do Canillas. To mi vzalo dost sil a hlavní kopec jsem dost protrpěl. Pak jsem se rozjel, ale začala mi docházet voda a chvilku trvalo, než jsem nějakou našel. Jinak pohoda, až na protivítr od moře, co se zas zvednul. Poslední den už jen krátké ranní svezení před balením kola, klasicky na samotku. Zas to hrozně uteklo. Řekl bych, že tato část Andalusie si v ničem nezadá s populárnějšími cyklistickými destinacemi a lze ji každému doporučit. Kromě sportovního rozměru jsme velmi ocenili možnost zajít po tréningu do restaurace a dát si dobré jídlo a točené pivo. Člověk si hodnotu těchto drobných radostí neuvědomí, než o ně přijde. Nezbývá, než náš všem přát, ať už si co nejdříve můžeme sportovní, gurmánské i společenské radosti libovolně užívat i doma. Ze Španělska Víťa Novák

Zdenda v Pobaltí, den 23-24, závěr reportáže

22.2.2021 12:54

Litevské ženy V půl druhé jsem pocítil, že se koupu. Nebyl to rybník, byl to stan bez plachty. Ráno nevím, jak jsem se vyspal. Asi špatně. Přišlo to při jízdě, očiska se zavírala, hlava padala. Brzdím o 70 km dále, nacpávám žaludek jídlem a dávám pořádnýho magoráka. Nepovedlo se, lehám a na hodinu usínám. Kvalitní spánek na dřevěné lavici mi kupodivu pomohl. Blíží se odbočka Vilnius 77 km. V itineráři jsem ho měl v plánu. Vím, že město s památkami je nádherné, ale myšlenky na ně opouštím a valím na jih do Kaunasu. Škoda. Po cestě míjím odbočku Klaipėda 217 km, kde se nachází Kurská kosa, můj první pobaltský zážitek. Kaunas mě vítá v 18:30. Čeká mě prohlídka památek a začíná famozně v podobě tří žen na bulváru Svobody. V družném rozhovoru si vesele povídaly. Konečně ženy. Jednu jsem kolem pasu otočil a zrovna tu, která mě převyšovala. Viz foto. Následuje prohlídka radnice, kterou místní nazývají Bílá labuť, pak mešita z r. 1934, pravoslavný kostel sv. archanděla Michaela z r. 1893 a mnoho dalších zajímavých historických staveb. Po 2,5 hodině opouštím staré město a nádherný Kaunas, který mi vynahradil Vilnius. Přejíždím řeku Němen a mířím směr Polsko. Za městem si za nocleh vybírám betonový přístřešek, kde mě přikrývá a uspává teplý vzduch. Dobrou noc.
Ráno odjíždím v 9 hodin. Mám špatný den a vůbec se cítím nanic. Doléhá na mě smutek jako v Tallinu, když jsem otáčel sebe i kolo směrem na jih. No, nedá se nic dělat, vracím se domů. Aspoň se trochu odreaguji v městě Marijampolė, kde je šest mostů přes řeku Šešupé. Hned jsem přepadl obchod, kde bylo tolik po zdi vyrovnaného alkoholu, až mě polil pot. Připomnělo mi to Ukrajinu na hranicích se Slovenskem. Venku jsem si zaparkoval kolo mezi dvěma motorkami. Nádhera, jako kdybych mezi ně patřil. Po cestě navštěvuji aeroklub. Napadá mě, že bych domů odletěl. Tak hranice je tu po 120 km, směrovka ukazuje Praha 960 km a domů mi schází 7 dní, abych se vrátil přesně po měsíci. Na hranici usedám a opět přemítám. Dnes dlouho. Opouštím Pobaltí. 1. Estonsko, 2. Lotyšsko, 3. Litva. To je pořadí, které ve mě zanechalo mé velké dobrodružství. A nádherné vzpomínky. Děkuji Pobaltí, že si mě přitulilo a ve zdraví mě odtulilo. Děkuji klubu CFC, že mi po návratu daroval z Rigy Latvijas Balzams. Děkuji přátelům cykloturistiky a sportu. Děkuji za čtení, pokud vás to zajímalo. Přeji vám hodně kilometrů nejenom na kole a cestujte, je to paráda. Tak ahoj, borci.
Z Pobaltí Zdeněk Mračko

DISKUSE

Nástěnka

11.5.2021 8:08 Luboš

Michale, Vítku, akce povedená, díky za organizaci. Zážitek byl "silný". ...

Kladno - Klínovec - Kladno 2021

10.5.2021 9:58 Kolbaba

Připsal jsem body za akci. Sám sobě za snahu poměrnou část jako v uplynulých letech pro ty, kdo dojeli alespoň na ...

Nástěnka

5.5.2021 23:37 Márty

Za mě 6:55 OK :-) ...

Nástěnka

5.5.2021 19:22 Luboš

Jo a mluvil jsem ještě s Richardem, tak by jel s námi taky. ...

Nástěnka

5.5.2021 19:21 Luboš

Ahoj,
Michale, sedmá je asi dobrá. Sraz 6.55 a akademická 5-ti minutovka. Nesmíme se zakecat, zahajovací fotka a jedeme. Co ...