CFC KLADNO - ZPRAVODAJ

Zdenda v Pobaltí, den 23-24, závěr reportáže

22.2.2021 12:54

Litevské ženy V půl druhé jsem pocítil, že se koupu. Nebyl to rybník, byl to stan bez plachty. Ráno nevím, jak jsem se vyspal. Asi špatně. Přišlo to při jízdě, očiska se zavírala, hlava padala. Brzdím o 70 km dále, nacpávám žaludek jídlem a dávám pořádnýho magoráka. Nepovedlo se, lehám a na hodinu usínám. Kvalitní spánek na dřevěné lavici mi kupodivu pomohl. Blíží se odbočka Vilnius 77 km. V itineráři jsem ho měl v plánu. Vím, že město s památkami je nádherné, ale myšlenky na ně opouštím a valím na jih do Kaunasu. Škoda. Po cestě míjím odbočku Klaipėda 217 km, kde se nachází Kurská kosa, můj první pobaltský zážitek. Kaunas mě vítá v 18:30. Čeká mě prohlídka památek a začíná famozně v podobě tří žen na bulváru Svobody. V družném rozhovoru si vesele povídaly. Konečně ženy. Jednu jsem kolem pasu otočil a zrovna tu, která mě převyšovala. Viz foto. Následuje prohlídka radnice, kterou místní nazývají Bílá labuť, pak mešita z r. 1934, pravoslavný kostel sv. archanděla Michaela z r. 1893 a mnoho dalších zajímavých historických staveb. Po 2,5 hodině opouštím staré město a nádherný Kaunas, který mi vynahradil Vilnius. Přejíždím řeku Němen a mířím směr Polsko. Za městem si za nocleh vybírám betonový přístřešek, kde mě přikrývá a uspává teplý vzduch. Dobrou noc.
Ráno odjíždím v 9 hodin. Mám špatný den a vůbec se cítím nanic. Doléhá na mě smutek jako v Tallinu, když jsem otáčel sebe i kolo směrem na jih. No, nedá se nic dělat, vracím se domů. Aspoň se trochu odreaguji v městě Marijampolė, kde je šest mostů přes řeku Šešupé. Hned jsem přepadl obchod, kde bylo tolik po zdi vyrovnaného alkoholu, až mě polil pot. Připomnělo mi to Ukrajinu na hranicích se Slovenskem. Venku jsem si zaparkoval kolo mezi dvěma motorkami. Nádhera, jako kdybych mezi ně patřil. Po cestě navštěvuji aeroklub. Napadá mě, že bych domů odletěl. Tak hranice je tu po 120 km, směrovka ukazuje Praha 960 km a domů mi schází 7 dní, abych se vrátil přesně po měsíci. Na hranici usedám a opět přemítám. Dnes dlouho. Opouštím Pobaltí. 1. Estonsko, 2. Lotyšsko, 3. Litva. To je pořadí, které ve mě zanechalo mé velké dobrodružství. A nádherné vzpomínky. Děkuji Pobaltí, že si mě přitulilo a ve zdraví mě odtulilo. Děkuji klubu CFC, že mi po návratu daroval z Rigy Latvijas Balzams. Děkuji přátelům cykloturistiky a sportu. Děkuji za čtení, pokud vás to zajímalo. Přeji vám hodně kilometrů nejenom na kole a cestujte, je to paráda. Tak ahoj, borci.
Z Pobaltí Zdeněk Mračko

Zdenda v Pobaltí, den 21-22

9.1.2021 18:21

Deník kapitána Při ranním vstávání slyším, jak na plechovou střechu dopadají kapky. Přemýšlím, že bych ještě poležel, ale smrad ze záchodů mě rychle vyžene ven. I když prší, tak si za odjezdu broukám. Po 10 km mi spadne brada i nohy. Hlavní tah má podobu písku a bláta. Doprovází mě 18 kilometrů, než konečně přijchází asfalt. Ale jenom na 800 metrů a dál zase to samý. To je po ránu peklo, až mě z toho brní a bolí ruce. Blíží se město Madona, kde využívám parčíku s tekoucím potůčkem. Déšť mi nějak nevadí a kvůli očistě těla jdu do naha. S mýdlem vykonávám hygienu a z té studené vody jsem tak rozhicovaný, že si připadám jak v Priessnitzových lázních. Až jsem dostal chuť na pivo. Zastavuji u malého obchůdku a při vstupu mě vítají dvě korpulentní ženy. Byly moc příjemné a vstřícné. S pivem v ruce se ptám, proč tu mají kameru. Inu, zákon, alkohol stop. Stát špehuje po 19. hodině. Po přátelském rozloučení opět vyrážím do deště, který mě trápí dalších 60 kilometrů. Ale už vidím můj nový domov, benzínku, kde dnes končím. Cítím teplo, očistu a jídlo. Hned dostávám darem jablko. Po očistě s beru pyžamo (tepláky) a vidím, že tu k mé radosti mají bufet. Hned si vybírám, hlavně teplé jídlo, které s radostí zapíjím pivíčkem. Vytahuji deník kapitána a zapisuji dnešní uplakané zážitky. Čas 30 minut po půlnoci mě nutí dopsat, dopít a na kutě. Dobrou noc.
Konečně sluníčko mi otevřelo očiska. Využívám tepla a balím stan. Jdu se rozloučit s obsluhou a poděkovat za azyl. Jedu proti proudu řeky Daugavy. Nazývá se též Západní Dvina, pramení v Rusku, je dlouhá 1020 km a vlévá se do Baltského moře. Přijíždím do města Jēkabpils. Je to osmé největší město v Lotyšsku a leží 77 metrů nad mořem. Přivítá mě rybníčkem s vodotryskem, kostelem starověrců ze 17. století a Struveho soustavou 265 triangulačních bodů, která se táhne z Norska až k Černému moři v celkové délce 2820 km. Pochází z let z r 1816 - 1855 a jejím úkolem bylo určit přesné rozměry Země pomocí poledníku. Velmi zajímavý počinek. Ale největší radost mi udělalo, když jsem na trhu pořídil pro vnučky pletené ponožky. Po projetí krásným starým městem jsem zamával a nasměroval kolo na Litvu. Někdo na mě myslí s náhradním kolem, zavěšeným na značce. Díky. Vítá mě město Daugavpils, česky Dvinohrad, druhé největší v zemi, kde se nachází kostely a chrámy. Největší je chrám svatých Borise a Gleba z roku r 1905, který pojme až 5000 věřících a k mému úžasu byl postaven během jediného roku. Staré město není, povídala mi do ucha starousedlice. Tak aspoň památeční magnetku a za mávání sochy se šálou valím do 18 kilometrů vzdálené Litvy. To byla dřina, na hranici opět brzdím, sedám a probírám vzpomínky na Lotyšsko. Vlevo je za 45 km Bělorusko, vpravo po 400 km Baltské moře. Nic se mi nemůže stát. Po 120 km brzdím. Moje chudé tělo potřebuje dobít papáníčkem. Pak spokojeně nasedám s pomocí odrážecí nohy roztáčím šlapky. Mraky - moji příbuzní - se blíží, a tak hledám spánek. Už za deště parkuji na zastávce. To se moc nepovedlo. Zima, mokré rozvěšené hadry a střecha je špatná. Ale aspoň něco. Tak dobrou noc. Z Litvy Zdeněk Mračko

CFC Kladno Vám přeje
šťastné a veselé vánoce, hodně zdraví a sportovních úspěchů v roce 2021

20.12.2020 18:37

PF 2021
Poněvadž se pořád nemůžeme scházet, tak to na sebe vzali laureáti Forhonta , když už se byli u Kolbabů fotit.

Zdenda v Pobaltí, den 19-20

11.12.2020 12:00

Kemp na záchodě Ráno mě nepotěšilo. Zima a studené krápání. Jó, sever je sever. Ale dnes jsem se narodil, tak prosím, sluníčko, pojď a ohřej mě. Je mi 56 let a na dnešek plánuji jen krátké kilometry. U první benzínky brzdím na očistu těla. Se divím, že toho úchyla nevyhodili, když si přivlastnil umyvadlo a polonahej. Pokračuji dál. Po 30 km krápání přešlo v těžký déšť a míhání kamiónů bylo ještě horší. 50 km na tachometru se blíží, tak musím své lehké vychrtlé tělo dobít jídlem. Kde je ten kouzelník, který vykouzlil slunce s a teplo ? Z toho šoku mi málem vypadlo jídlo z ruky. Že by za to mohla vesnice Libatse ? Je to moc přitažlivé, taky po tom toužím, ale kolo nechce. Po rozjezdu se mi objevila před očima písčitá cesta, a ta mě probudila ze snění. Opět mě přepadl déšť. Padal na cestu a odrážel se na řetěz, který začal zlobit. Možná se zlobil na mě, že ho tak trápím. I já se trápím. Počasí tak zlobí, že ani neoslavím narozeniny. Musím jet dál. Ale nakonec přece jen slavím. 185 km se selfíčkem, když v pazourách držím papír a napsaným datem narození. Blíží se zatemnění, a tak hledám ubytování v podobě stanu. Ale je to opět benzínka, kde se dávám dohromady. Hlavně, že je tu teplo. To bylo poprvé, kdy mě nechali přespat uvnitř. Děkuji moc a dobrou noc.
Po včerejším těžkém dni se mi nechtělo vstávat, ale musel jsem. Vykopli mne už v 5 hodin ráno. Odjíždím a po 10 km stavím a stejně rozdělávám stan. Dospat se. Odjíždím v 10:00. Po 30 kilometrech na rozcvičení se probouzím s větrem v zádech. Cesta je opět špatná, kamenitá, ale krásná, lemovaná starými vesnicemi s doškovými střechami. Trochu se divím, že ještě stojí. V 15:00 přijíždím na hranice Lotyšska a kotvím. Začínám meditovat. Promítám si v mozku, co jsem zažil v Estonsku. Vestoje jsem se uklonil a poděkoval za přijetí a velkorysost. Pak roztáčím pedále a odjíždím pryč. V Lotyšsku mě brzo zastavila prodejna potravin, kde jsem si nakoupil větší zásoby, hlavně kvůli chuti. Při odchodu z krámu mě čekalo překvapení. Stál tam mladý pár z Polska a oba se zajímali se o moji cestu. Pán by si chtěl potežkat kolo. Prosím, ukážu prstem. Za hekotu uf, uf se po chvíli přestal snažit, za což ho žena odměnila smíchem. Po rozloučení hledám možnost umytí nádobí, když uvidím hernu. Vejdu, že mám hlad a nádobí potřebují mít čisté na další jídlo. Povolenku dostávám ihned. Jak by ne, když se na mě podívali. Ani se mi nechtělo odejít. Přepadlo mě teplo a velká únava. Sedím v křesle a pomalu usínám. Ne, díky za pomoc, musím vstát a frčet dál. Prší, je zima a mám hlad. Pomalu už bych měl hledal spaní. Po 20 km uvidím kostel. Zajíždím k pobožným, třeba to vyjde u nich doma. No, nevyšlo to. Objíždím místo a hle, záchodky. Ale ne ledajaké. Úplný luxus. Turecký. Viz foto. A tak ležím ve smradu s voňavkou a obráceným spacákem. Kde mají být nohy, tak tam je hlava. No, dobrou noc.
Z Lotyšska Zdeněk Mračko

Zdenda v Pobaltí pokračuje

14.10.2020 20:48

Tallinn Načekali jsme se od posledního Zpravodaje. A také jsme měli přes léto jiné starosti. Ale sezóna je za námi a teď za dlouhých podzimních večerů bude zase čas na čtení. Proto je dobře, že se Zdenóšek pochlapil a dopsal další dva dny své pobaltské reportáže. Tak se pěkně posaďte a uvařte si kávu, Světošlápkova cesta na sever - den 17 a 18:
Ráno jsem si přivstal na šestou. Důvod byl Tallinn. Na trajekt mi scházelo po náplavovém pobřeží asi 20 km, na kterých mě čekaly nové zážitky v podobě místní party na silničkách. Při rychlosti 35 km/h mě tak vyhecovali, že jsem je začal předjíždět. U trajektu jsem dostal pochvalu, hlavně po odpovědi "Praha". Hurá, ale proč jsem byl právě proto za borce, dosud nechápu. Ale jak vidíte, CFC Kladno podává výkony i v Pobaltí. Jo !!!. Vzpomněl jsem si na mládí. Naloďuji se na trajekt a k mému překvapení je to ten, kde jsem seděl u kapitána v kajutě. Po vylodění mě bolí bříško. Chudé a vychrtlé. Co že tak brzo ? Jak jinak, zachránila mě benzínka. Po snídani mě navštívila beruška. Usídlila se na na kole. Bál jsem se, že mi s ním ujede, ale zůstala a udržela se celých 30 km. Poděkoval jsem za společnost, díky za každou ženu. Škoda, že nevydržela přes noc. Ukazatel ukazuje Tallinn 112 km, když mě kolo navedlo na dálnici. Mozek přemítá, co teď. Vzpomínám na Ukrajinu a na Litvu. Po prvních kilometrech mě ujistily přechody, povozy a trhovci, že jsem na správné cestě. Už delší čas mám chuť na melouna. Tak mě dostala, že jsem si ustlal. A taky je čas na zasloužený odpočinek. S večerním "hurá" se vztyčenou hlavou a tělem přijíždím do Tallinnu. (viz foto) Hlavní město (dříve též Revel) je poprvé doloženo v roce 1536, leží 63,6 metrů nad mořem a v roce 1997 bylo zapsáno na listinu světového dědictví Unesco. Čas 21:13 pro mě dnes znamená konec a hned si hledám místo k rozbití stanu a těším se na zítra, že blíže poznám vnitřní střeva Tallinnu. Dobrou noc.
Vstání do deště nebylo příjemné. Nu což, házím šipku zpátky do spacáku. Spánek přerušil déšť, který přestal klepat na stan. Vztyk, zabalit a valit za dalším dobrodružstvím. Sice mě doprovázejí těžká černá mračna, ale co, však já su Mračko. Dnešní etapu začínám u cedule Tallinn, kde jsem včera skončil. Ale že to do starého města bude 35 km, tak to mě omývali. K tomu se přidalo 5 pruhů. To je asi v Estonsku normální a potom si vyber. Uklidnil jsem se až ve městě z 13.- 17. století s hradním vrchem (Toompea - estonsky Chrámová hlava). Ve městě je dosud fungující Radniční lékárna z r. 1415. Prohlídka města trvala 4 hodiny a znamenala konec i začátek. Původní plány zněly za hlasitých zvonků trajektem do Finska (zamítnuto). Návštěva města Kunda z r. 1241, směr na Rusko. (zamítnuto). Nic jiného mi nezbývalo, než otočit sebe i kolo. Ani se o tom nechce psát, jsem moc smutný, že jedu zpátky do ČR. Ale otočil jsem špatně. Bloudění mi přineslo zážitek v podobě letiště a obrovského přístavu, odkud míří lodě do Ruska a tří severských států. Zážitek to byl báječný. Po pár kilometrech jsem našel svůj směr, ale už zase v dešti. Nezbývá mi nic jiného, než tradičně zalehnout na řídítka a pozorovat přední kolo, jak rozráží potoky vody, valící se po asfaltu. Ve zpětném zrcátku sleduji, jak se mi Tallinn za zády vzdaluje. Co ten autobusák po mě chce ? Při jízdě má otevřené dveře a zve mě dovnitř. Odmítám a rukou mu mávám, ať jede. V dáli je zastávka, on zastavuje a zase mě zve. Nepochopil a zároveň mě rozesmál. Ještě chvíli jede pomalu přede mnou a pak konečně šlápne na plyn. Já po 15 km šlápnu na brzdu celej prolitej, schovávám na zastávku a končím. Ani stan nemusím rozdělávat, mám tu krásné zázemí. Dobrou noc.

DISKUSE

Nástěnka

Dnes 12:50 Luboš

Tak pánové, budíček. Neviditelné hranice okresů končí, zima sice ještě chvilku potrvá, ale vkrádá se myšlenka na pěknou projížďku směrem ke ...

Karluv Beh

22.2.2021 13:01 Kolbaba

Blahopřeji. Ale nějak se nemohu vyznat ve výsledcích. vpadá to, že tam jsou všechny tratě najednou. Nemůžete mi napsat pořadí a ...

Karluv Beh

22.2.2021 9:42 Pepan

Ahoj Michale, tak jsme s brachou oba dojeli do cile in pres problemy s trasou a bloudeni. https://sportsoft.cz/cs/zavod/results/5627?rid=4893&eventid=11 ...

BoBoloppet

21.2.2021 11:24 Kolbaba

Za takovéto výkony je radost přidělovat body. Škoda, že se nedá připsat nějaký bonus. ...

Svatojánský běh

15.2.2021 12:03 Kolbaba

Blahopřeji, pěkný výkon. Užij si vedení. ...