17. dubna 2015 ZPRAVODAJ ÚV CFC Kladno Číslo 86

Dlouhý had v Hobšovicích

Ač se na trať málem nevešli, naši zabojovali.

CFC v Hobšovicích Tak už se zase točí. Nová sezóna UAC se prvními dvěma závody rozběhla naplno a podobně jako loni ji otevřela sobotní časovka CKKV v Bášti, o které píšeme vedle. Jako druhý závod pak následovalo tradiční vihohradské První šlápnutí, které se tentokrát kvůli rozkopané silnici v Hřebči přesunulo na sever do Hobšovic. Krátký 11 km okruh bez vážnějšího stoupání, který částečně kopíroval trať zaniklého Drtikola, dával tušit, jak bude závod probíhat. I tak předčil výsledek všechna očekávání. V druhém balíku dojelo do cíle pohromadě 42 cyklistů a v kategorii AB dokonce 59 lidí. Pořádně dlouhý had ... Zde dovolte malou matematickou odbočku. Pokud počítáme délku silničního kola přibližně 1,72 metru a odstup cyklisty v závěsu 0,3 metru, pak na 11 km dlouhém okruhu dojde při hypotetické účasti 5446 jezdců k zacyklení, kdy vedoucí jezdec pojede v háku za posledním, čímž plynně přecházíme do odbočky sociální, resp. utopicko- socialistické, neboť všechny nespravedlivé rozdíly mezi cyklisty tím budou smazány a výsledky rozděleny každému podle jeho potřeb. Pěkné. Věnujme se však raději spurtérům, kteří si podle očekávání rozdělili všechny medaile, i když ani náš Víťa nebyl úplně bez nároku. "500 metrů před cílem jsem jel na třetí pozici. Přede mnou byli Petr Novák s Víťou Mužíkem a rozjížděli tempo, ale překvapivě nic divokého. Určitě to šlo zkusit na dlouhý spurt, stejně nic jiného neumím. Jenže jsem se furt schovával, v zatáčce se to ucpalo a pak už bylo pozdě." Lawiňáci to nakonec rozjeli pro Daniela Tremla, který vyhrál před Václaven Jelínkem z BMC a železnobrodským Alešem Zemanem. Víťa obsadil 16. místo, Márys v čase vítěze 34. a Tomáš Nový při své závodní premiéře 77. Spurt druhé divize vyhrál novopečený veterán Petr Zahrádka (Lawi), druhý byl Pavel Krátký a třetí Petr Prokeš (oba SWEEP). Náš Luboš Černý dojel v první skupině 30. a Pepa Slavík obsadil 70.místo. Celkově se jezdci CFC Kladno na úvod sezóny pochlapili a v soutěži družstev jim patří pěkné šesté místo za 445 bodů. Jen tak dál. Kamil Oprsklý, cfc, Hobšovice

Letecký den v Bášti

Proklatě rychlý úvod sezóny.

Vítek na trati Abstinenční příznaky a příznivé jarní počasí přilákaly na start úvodního podniku sezóny bezmála 150 cyklistů, kteří se na rovinaté trati v Bášti prezentovali doslova leteckými výkony. Údaj AVS 45,13 na tachometru celkového vítěze Vaška Nežerky asi nechal většinu pozorovatelů v klidu, méně už fakt, že pomyslnou pětačtyřicítku zdolal i druhý v pořadí brněnský Miroslav Šváb a více či méně se jí přiblížila celá první desítka. A to, že jízdní průměr 40 km/h nestačil na lepší než 48. místo, celou situaci jenom podtrhuje. Jezdilo se zkrátka rychle. Potešitelné je, reprezentanti CFC jeli také rychle. Víťa Novák se oproti loňsku výrazně zlepšil, dlouho atakoval první desítku a nakonec skončil třináctý, šestý v kategorii. Možná ho popohnalo i rozlosování: "Minutu za mnou jel Michal Somr a další minutu po něm Vašek Nežerka. Bál jsem se, že mne oba sjedou a já abych pak šel domů kanálem. Nakonec to dobře dopadlo." Luboš Černý obsadil v silné konkurenci 103. místo, Jirka Semenec 108. a pětici doplnili horští myslivci Martin Šurányi a Honza Vševid.
Dobrá práce.

Já mám devět kanárů

Z vrcholu Teide ... ti mi nejdou do páru. Těch kanárů, neboli tréninkových dní na Kanárských ostrovech sice nebylo devět, ale sedm, ale do páru šly docela dobře, protože je Márys s Vítkem odjezdili ve dvojici. A podle záznamů v deníku se neflákali:
14.3. První výlet na Tenerife a hned pecka na začátek. Stoupák z Los Christianos na Teide. 34 km, 6% v průměru. Marek to z kraje rozjel na mě celkem rychle, ale po 25 km mu došlo...
15.3. Stoupání až po 65 km z Guize. Opět jsme začali rychle a Márovi zas došlo, jenže mně dneska taky a konec jsem sotva dolezl. Taky co čekat po více než 4000 metrech převýšení.
16.3. Pěší výstup na Teide. 3719 metrů. Šli jsme odspodu pěkně zostra, takže tréningově super. Teide je sopka a nahoře z ní šly různé sirné páry. Vidět bylo na ostrovy okolo a mraky hluboko pod sebou. Parádní zážitek
18.3. Teide z El Medana v celkem rovnoměrném tempu, určitý posun od minulých dvou pokusů. Nahoře jsme byli v mracích a mírně pršelo. K tomu tak 8 stupňů, takže sjezd byl dost utrpení.
19.3. Do 1100m přes Santiago del Teide. Nahoře zas mrak, nulová viditelnost a asi 10 stupňů. Po sjezdu k moři jsme začli stoupat pod Mascu. Nejprve 12 km 6%, nakonec 4 km 11%. Dost brutální, ale výhledy stály za to. Krásné místo. Ze Santiaga mezitím mrak odešel, jedno zhoupnutí a pěkný rychlý sjezd (86 km/h).
A na závěr, k čemu to všechno vlastně je:
21.3. Zas doma. Bylo celkem hezky, tak mě to vytáhlo. Akorát nevím, kam se poděly všechny kopce. Kolem Berounky žádné nejsou ...

Náš člověk v Koločavě

Exkluzívní reportáž z putování po Ukrajině, část 2

Užhorod Na hranice s Ukrajinou jsem z Prešova dorazil v 16 hodin. Po zkušenostech krajanů, kteří museli z aut potupně vyložit všechny věci a celníci je pustili třeba až po čtyřech hodinách (hledali hlavně akohol a cigarety), jsem byl docela zvědavý jak se pohraničníci popasují se mnou. Překvapení přišlo za chvíli: zákaz přechodu pro pěší i cyklisty. Prý nařízení ukrajinské vlády. To byl docela šok. Dobrodružství jsem chtěl, ale netušil jsem, že přijde tak brzo. Slováci mi radili použít dva jiné přechody, jeden na severu a druhý na jihu ale oba byly vzdálené přes 30 km, takže jsem to s díky odmítl. Nakonec se slovenským děvčatům podařilo přemluvilt ukrajinského řídiče autobusu, aby my mě na druhou stranu převezl. Naštěstí byl ochotný a já místo toho, abych všechno vyndával před Ukrajinci z tašek ven, sedím v autobuse, vysmátý a bez kontroly. Za půl hodinky už vystupuji na Ukrajině, řidič se se mnou loučí podáním ruky a přáním šťastné cesty a já začínám roztáčet první metry po své vysněné zemi. Brzy se ukazuje, že to tak snadné nebude. Když nás na srazu cykloturistů v Prešově protahovali po jejich chotárech, pronesl jsem poznámku, že jsme snad už na Ukrajině, poněvadž mají stejně špatné cesty. To jsem ale nevěděl, o čem mluvím. Díry, díry, a zase díry. A kde nebyly díry, přišly kameny. No co, Zdendo, musíš se přizpůsobit a naučit se sžívat se silnicí - nesilnicí. Ještě jsem musel udělat opatření - vrchní brašnu na zadním nosiči upevnit gumicukem, poněvadž to hrozně lítalo. Doufal jsem, že to v Užhorodu bude lepší, ale nebylo. Chvílemi jsem kličkoval po celé silnici. V centru města u řeky jsem na chvíli poznal pocit z války. Lidé se seskupovali, pouštěli si náboženské písně a modlili se k Bohu, aby je té války zbavil. Taky mě do toho chtěli zatáhnout, ale jel jsem raději dál svým směrem. Takže na východě bojují s Rusy a já tady na západě se silnicí. Co se dá dělat. Když se přiblížila 19. hodina, hledám místo pro stan. Vtom mě předjíždí auto, z okna vykoukne hlava a volá na mě: 'Ahoj, vole.' Trochu šok, ale brzy jsem si zvykl, protože těch pozdravů přišlo víc. Později jsem zjistil, že všichni pracovali buď na Kladně, v Praze nebo na Moravě. Když jsem našel místo na spaní, zapadl jsem do hospody na večeři. Vedle mě seděli u stolu tři vojáci se samopaly a mně bylo stejně jako na hranicích tak nějak divně. Snad už to nedošlo až sem ? Taky v televizi neběželo nic jiného než válka. Naštěstí pivíčko chutná po 143 km výborně a tak dám ještě tři další a valím stavět bydlení na obrovské pláni. Během stavby stanu jsem dostal hlad, a tak jsem se dorazil chlebem a paštikou. Ještě napít slivovičky a do hajan. Dobrou noc.
Z Ukrajiny Zdeněk Mračko
Webdesign ©2008 Kolbaba NAHORU